Mobily jako důkazy
Nejen čas od času, ale dokonce často se objeví nějaký „pradávný“ předmět nebo jeho zobrazení, který zcela jasně nepochází, nebo by neměl pocházet z dané doby. Mezi ně patří i takové, které vypadají jako dnešní mobily, nejen vzhledem, ale i způsobem jejich používání – přinejmenším těch tlačítkových.
Koneckonců, tajemství hlubokého, krásného a neprobádaného vesmíru, jehož jsme součástí, neznají ani vědci. Takže to, co není vědou potvrzené neznamená, že nemůže existovat a nelze to ani vyvrátit, dokud není zcela jasný důkaz o opaku. Že se dokážeme pohybovat časem, přesvědčilo spoustu lidí i video z roku 1938, kde si mladá žena s úsměvem na tváři vykračuje ulicemi New Yorku a má asi velmi příjemný hovor.
Na záběry se můžete podívat na tomto videu:
Žena má na uchu něco tmavého, pak to odloží, jako by právě ukončila milý hovor. Objevily se samozřejmě názory skeptiků, jakože pokud by to byl mobil, kde získala signál, když nebyli mobilní operátoři a podobně. Další z názorů tvrdí, že je to jedna z mladých dívek, která se účastnila testu s bezdrátovými vysílačkami, potažmo telefony, se kterými od roku 1937 experimentovala firma Dupont. Od věci to úplně není, mohla mít na uchu jakési sluchátko, ale vzhledem k tomu, že tyto první přístroje byly poměrně objemné, musela by ho nést na zádech v batohu nebo mít v ruce objemnou tašku. A to nemá…
A i první skutečný mobil do ruky od firmy Motorola, který v ulicích Manhattanu poprvé použil v roce 1973 inženýr Martin Cooper, byl velký jako cihla. Takže z kterého roku tehdy z budoucnosti do roku 1938 zavítala? A co v ruce drží?
Chaplinovi cestovatelé časem
Další obrázky, které jsou pro příznivce důkazem cestování v čase, je Chaplinovo video. Na něm je také vidět, že mají procházející na uchu něco… mobil nebo jakási naslouchátka?
Kolemjdoucí zachycuje následující video:
Zdroje: www.iflscience.com, cs.wikipedia.org
