Na letišti v Ruzyni přišla ke srazu atletického týmu před odletem do Budapešti přesně na čas. Jakoby se výškařka Michaela Hrubá nemohla dočkat svého velkého návratu na mistrovství světa. Bývala mladičkou kometou, jíž svítila parádní budoucnost. Když před šesti lety jako nedávná juniorská mistryně světa na dospělém MS v Londýně postoupila do finále, sláva byla před branami. Od té doby se ale na globální scéně neukázala. Až konečně vstoupí do kvalifikace v Budapešti. „Těším se moc, je to po dlouhé době. Jsem moc ráda, že to po dlouhé době klaplo,“ říká.
Něco se za tu dobu vůbec nezměnilo. „Atletika je celý můj život,“ říká Michaela Hrubá.
Ani talent, ani velké odhodlání ale nezabránily, aby někdejší mládežnická naděje prožila několik tvrdých let. Byla v nich spousta bolesti kvůli zraněním, taky nějaké pochyby a spousta hledání, co dál.
„Samozřejmě to bylo těžké. Atletiku dělám od nějakých osmi let. Věřila jsem tomu, že když to tam jednou bylo, že se to musí vrátit. Jenom je třeba počkat, protože je několik příkladů. Třeba Elena Vallortigara…“ řekla Hrubá.
Téhle italské závodnici bylo patnáct, když přijela do Ostravy na dorostenecké mistrovství světa a odvezla si bronz. Za tři roky později vybojovala stejnou medaili už na juniorském mistrovství světa. A pak už jen dlouho čekala na průlom mezi dospělými. Ale nakonec se do elity dostala, přeskočila dva metry a loni v Eugene získala další bronz, už na velkém mistrovství světa. Hrubá si její příklad bere jako vzor.
„Když to v tom člověku jednou je, je to jenom otázka času. Pokud je zdravý, dá se překonat,“ říká výškařka, která sama bojovala s několika zraněními. „Já jsem měla dvakrát výron, mezi tím skokanské koleno, což bylo asi z důvodu těch výronů. Skákala jsem víc silově, dostávala jsem v zatáčce hroznou pecku do vnějšího kotníku. To mě bolelo, potom se to zvrtlo v ten výron. Člověk nemůže pořádně trénovat, není si jistý tou odrazovou nohou.“
Na hodně problémů Hrubá narazila od finále mistrovství světa 2017, kdy se při rozlučkovém šampionátu Usaina Bolta dostala do finále, v němž porazila tehdy úřadující olympijskou vítězku Ruth Beitiaovou.
„Mně se nejvíc vybaví ta velká radost, když jsem postoupila do finále. To je i můj letošní cíl, postoupit do finále,“ říká Hrubá.
Na start globální soutěže se paradoxně dostala poté, co od výšky udělala úkrok. Od loňského podzimu začala kromě své hlavní disciplíny pod vedením Milana Kováře trénovat i trojskok. Zatím se dostala na výkon 13,38 metru, dva centimetry za vedoucí ženu národních tabulek Lindu Suchou. Novinky v přípravě se ale projevily i ve výšce.
„Nejspíš jí pomohla změna koncepce tréninku. Navázali jsme spolupráci s Milanem Kovářem. Myslím si, že se nám to daří pytlíkovat dohromady,“ hodnotí Jaroslav Bába, národní rekordman ve skoku do výšky a výškařský trenér Hrubé. „Míša má sama nastavená v hlavě, že se cítí jako výškařka. Pořád má výšku ráda, podařilo se jí oproti minulým letům posunout výkonnost. Splnila limit, dostala se na mistrovství světa. Je to super.“
Hrubá pod Bábovým vedením změnila techniku odrazu tak, aby odlehčila pravé odrazové noze s tím, že víc zapojuje levou nohu.
„Začali jsme s Milanem trénovat trojskokanské věci, ale zároveň jsme se podívali na úplně základní věci, jako je běh. Začali jsme dělat víc odrazů, víc rychlosti. Asi se to pozitivně promítlo do celé přípravy, i do té výšky,“ míní Hrubá.
Hrubá se letos po dvou letech vrátila na výšku 190 centimetrů. Pokud si chce splnit svůj sen o finále, musí v Budapešti přidat. Ostrý limit 194 centimetrů možná nebude třeba, ale výška o dva centimetry níž bude zřejmě nutná.
„Míša má v hlavě velkého závodníka a na velkých akcích to dokáže prodat,“ věří Bába.
Kromě zlatých z její mládežnické éry o tom svědčí finálová účast v Londýně nebo šesté místo z ME v Berlíně z roku 2018. Do budoucna bude muset Hrubá vyřešit otázku, kam směřovat. Ve výšce se vrátila zpět, ale v trojskoku teprve začala a její možnosti lze těžko odhadovat.
„Třeba Šárka Kašpárková zastává ten názor, že bych si měla vybrat jednu disciplínu. Ale zase trojskok se nenaučím ze dne na den. Na trojskok musí být člověk jinak fyzicky připravený,“ líčí Hrubá. „ Chce to nějakou delší dobu. Když skočím 14,50 v trojskoku, tak je to rozdíl, než skákat sto devadesát ve výšce. Pokud budou výsledky ve výšce, budu výškařka. Pokud budou v trojskoku, tak nemám problém přejít.“
DVĚ ÉRY VÝŠKAŘKY HRUBÉ
ČAS NADĚJE
2014 vicemistryně světa juniorů (Eugene)
2015 dorostenecká mistryně světa (Cali), 8. na HME (Praha)
2016 juniorská mistryně světa (Bydhošť)
2017 11. na MS (Londýn), 6. na HME (Bělehrad)
2018 10. na HMS (Birmingham), 6. ve finále mistrovství Evropy (Berlín)
2019 6. Na HME (Glasgow)
ČAS MLČENÍ
2020 – 2022 bez účasti na velké akci
Témata:
atletika, sport, mistrovství světa, finále, Michaela Hrubá, Londýn, Berlín, Budapešť, Usain Bolt, Jaroslav Bába, Ruzyně, skokan do výšky, Sport na Heureka.cz
Související články
