Cílem Karolíny Joskové a Dana Navrátila, zakladatelů kombinovaného biocentra pod horou Blaník o rozloze téměř dva hektary půdy, bylo vrátit krajině původní tvář a funkci – projekt měl být založen na dobrovolnické aktivitě účastníků. Podařilo se. Na veřejnou bylinnou zahradu a projekt Experimentální zahrady následně navázala i výroba čistě přírodní kosmetiky v bio kvalitě.
Vzpomenete si na moment, kdy jste poprvé zavnímali sílu rostlin, bylinek a přírody obecně?
Karolína: První kontakt s bylinkami jsem měla v dětství, na chalupě. Měli jsme tam knížku od Marie Treben a s babičkou jsme sbíraly občas břízu, kopřivu, nějakou mátu, sem tam lípu. A další kontakt s bylinkami nastal až o mnoho let později, když Dan onemocněl a já měla chronickou bolest zad. A díky tomu jsme se začali posouvat a bylinky objevovat.
Dan: Moje první vzpomínka na bylinky je z doby, kdy mi bylo 25 let a ta vzpomínka je paradoxně negativní. Měl jsem úraz a kamarádka mi to ošetřila kostivalovými listy. Vůbec to nezafungovalo. Tak jsem si v té době řekl, že bylinky vůbec nefungujou. A až po mnoha letech jsem zjistil, že byly nevhodně připravené. Později jsem se dozvěděl, že kostival je úplně úžasná bylina, která by mi bývala ten natlučený loket velmi dobře spravila, kdyby byl připravený správně.
Co váš přivedlo k založení vlastní značky?
Karolína: Firma vznikla až na základě toho, že jsme si jako koníček udělali pár bylinkových záhonů. Postupně se nám to rozšiřovalo, až jsme z bylinek začali dělat čaje, mastičky a kosmetiku pro nás a pro kamarády. A postupně se produkty osvědčovaly. A zároveň nás přestala bavit práce, kterou jsme do té doby s Danem dělali.
Které bylinky vy sami osobně nejraději používáte?
Karolína: Mezi moje nejoblíbenější bylinky patří naše základní, úplně obyčejné, které pěstuje skoro každý. Je to měsíček, kopřiva, řebříček. A máme rádi yzop, což je původní klášterní bylina, která byla zapomenutá, ale pěstuje se u nás od nějakého 13. – 14. století, je i zmiňována v bibli. U mě hodně záleží na ročním období a na daných zdravotních problémech, které chci pomocí bylinek řešit, pokaždé je to jiné. Někdy je to divizna, někdy mateřídouška. Je to ta, kterou zrovna potřebuji.
Karolína v pořadu Kouzelné bylinky
Na webu píšete, že název vaší kosmetiky je rodový. Po kom jste ji pojmenovali?
Dan: To jméno je mého rodu, který pochází z Itálie. Je to docela srandovní příběh, protože jsem se to všechno dozvěděl od mojí babičky, až když jsme založili bylinkovou zahradu a nějakou dobu jsme se lopotili na polích. Babička mi v té době vyprávěla, že moji předci pocházejí z Itálie a jeden z předků přišel do Čech někdy na konci 18. století. Založil tady „firmu“ na pěstování a obchod s bylinkami, takže jsem vlastně zpětně zjistil, že už bylinky mám po předcích v krvi. Posléze jsme se tedy rozhodli do našeho názvu začlenit mé rodové jméno, protože má nejen historickou souvislost, ale hlavně je to pokračování rodinné tradice.
Jaká je vaše role v práci na farmě?
Karolína: Jelikož jsme malá rodinná firma a k tomu ještě farma, tak vlastně děláme úplně všechno sami. Nejenže naše produkty vyrábíme, balíme, prodáváme a posíláme zákazníkům, ale také bylinky pěstujeme. To znamená připravit políčka, zasít… Takže jsme od zahradníků, zemědělců, přes řidiče, marketingové odborníky a grafiky úplně vším. A jsme na to tři, plus tři brigádníci, takže té práce je hodně. Práce je to zajímavá, protože pokaždé je to něco jiného. Někdy je to únavné, to je pravda. Nejméně mě baví papírování a komunikace s úřady, byť jsou úředníci mnohdy velice milí a vstřícní. Ale je to těžké, takhle v pár lidech produkty vyrábět, a ještě k tomu plnit legislativu, aby to bylo všechno v pořádku.
Dan: Já mám na starost z velké části péči o techniku a těžší práce na poli. Teď se bude možná Karolína čuřit, protože ručního pletí se nezúčastňuji, a to je samozřejmě také hodně těžká práce. Tu fyzicky náročnější přípravu mám ale na starosti celou já. Zároveň se z velké míry podílím na destilaci bylin, což je krásná práce. Součástí toho je hlídání destilérky, přitápění pod kotlem, ale i následné rozdělení esenciálního oleje od květové vody. To je taková trochu alchymie. Pak mám na starosti design našich produktů a všeho okolo, obalové materiály a jiné. A to mě baví. Pokud tedy nejsem pod tlakem. Jinak chod firmy si snažíme dělit s Karolínou napůl.
Uskladněné usušené bylinky
Jak vlastně vypadá váš den?
Karolína: Je to práce od rána do noci. Den začíná tím, že začne člověk dělat zemědělské práce nebo se postará o zvěř, pak jede vyrábět produkty, dál trošku kancelářiny, e-shop, vyřizování objednávek. Večer se píšou texty, komunikuje se zákazníky, dělá se účetnictví, připravuje se reklamní strategie, atd. Tak to funguje hlavně v zimě. Zbytek roku se čeká na počasí, aby se mohlo pokračovat na poli. A když přijde sezóna, přibydou k tomu i sběry, sušení bylin, zaskladňování, míchaní čajů, výroba, destilace. Každý den je trochu jiný, je to závislé na počasí a roční době.
Co vaše okolí? Jak na vaše podnikání v této oblasti reagují přátelé sousedi na vesnici? Přijali vás?
Dan: Naše okolí na to reaguje docela pozitivně. Ze začátku byly reakce od našich rodin rozpačité, nevěděli, co si o tom mají myslet. Ale teď po těch letech, kdy poznali, že jsme u toho zůstali, že nás to baví a že i ty věci, které děláme, v nejednom případě pomohly, tak nás bezmezně podporují, za což jim patří velký dík. A co se týče sousedů... Ti z nejbližšího okolí nás podporují a to je milé, protože sami jsou to částečně zemědělci. A přijali nás mezi sebe už v okamžiku, kdy jsme se začali motat po poli, jezdit traktorem a dělat tuhle práci bez větších znalostí.
Takže si myslím, že teď nás po těch letech berou mnohem víc než jako nějaký Pražáky přestěhovaný na venkov. A že je vidět, že nás respektují. A další věc je, že lidé ze širšího okolí se pomalu stávají našimi zákazníky, přijedou k nám na farmu a nakoupí si. A když se zeptáme, odkud jsou, tak vlastně zjistíme, že bydlí ve vedlejší vesnici nebo jsou z blízkého okolí.
Experimentální zahrada pod Blaníkem
Karolína: Je hezké, jak říkal Dan, že nás vzali sousedi. Také kolem nás je plno malých farem a podnikatelů, s kterými nejsme konkurence, ale vlastně si vycházíme vstříc a pomáháme si navzájem, to je fajn. Ať už to jsou svozy dětí do školy nebo výpomocné zemědělské práce nebo výměny produktů. A nejsou to spřátelené vztahy jen v rámci naší vesnice, ale také z blízkého okolí. I v místě naší provozovny máme přátelské vztahy a za to jsme opravdu vděční - nejen paní starostce, ale i místním, protože je to příjemné jezdit do provozovny, kde na vás lidé mávají a vzájemně se na sebe usmíváte. Za tohle děkuji. Život na venkově je v tomhle milý a pozitivní.
Nabízíte veřejnosti možnost zažít u vás sběr bylinek a při jakých příležitostech?
Karolína: Nabízíme přes léto samosběry, takže lidé mohou přijet a po dohodě si nasbírat bylinky. Zároveň máme u nás možnost zúčastnit se kurzů, jak individuálních, tak občas i hromadných, ale to děláme jen dvakrát až čtyřikrát do roka. Pak k nám můžete přijet v rámci projektu ‚bez kempu‘, stanovat, kempovat, projít se po políčkách a zahradách a navštívit nás. A nejvíc lidé využívají to, že nám zkrátka zavolají nebo rovnou zazvoní u naší farmy a zeptají se, zda mohou přijít.
Vždy se snažíme všechny přivítat. Většinu roku na farmě vždy někdo je. Mnohdy se stane, že k nám lidé přijedou na chvíli a pak s námi stráví celé odpoledne nebo i zůstanou pár dní s námi a pomohou na polích při sběru. Jsme otevření všem návštěvníkům a zájemcům - tohle je trochu zprofanovaná věta, já ji používám hrozně nerada, ale je to skutečně tak. Je to kvalita, na které si zakládáme, naše největší hodnota.
Zdroj: časopis Glanc
