Pavel měl ke květinám od dětství blízko. Ustál i přání maminky, aby se vyučil číšníkem, a v Praze vystudoval zahradnickou školu. Vyrůstal v bytě v Mníšku pod Brdy, takže kladný vztah k přírodě si doma realizoval pěstováním kaktusů a před bytovkou měl svůj záhon.
Prostor zimní zahrady je nový, navazuje na obývací pokoj a rozšířil plochu pro ateliérovou tvorbu.
Od roku 2016 bydlí ve Středočeském kraji a pořízením rodinného domu si splnil zároveň profesní sny.
„Potom, co jsme před pár lety s partnerem zrekonstruovali byt, jsme si chtěli koupit malou chatu. Jen na víkendy, žádný luxus, prostě klasiku, kde bychom třeba opékali buřty. Začali jsme hledat tady na Brdech, ale v té době nebylo nic na prodej. Naše vesnice je paradoxně jen pár kilometrů od Mníšku, ale neznali jsme to tady. Pak vyskočil domek, který rodina zdědila po paní, která v něm bydlela do konce života,“ vypráví Pavel.
A pokračuje: „Ke stavení patřila zahrada o ploše 550 m2 a kůlna. Mělo to tu duši. Mám rád staré věci, domy i interiéry, v dětství jsem ostatně miloval seriál Čarodějky. Přestože jsme kousek od dálnice, je tu naprostý klid. Hluk nás prostě přeskočí.“
Představy a realita
„Když jsem si nejdřív myslel, že vymalujeme a bydlíme, měl jsem růžové brýle. Pak se k nám přišel podívat můj otec stavař a dům i mé nadšení zhodnotil slovy, že jsem se zbláznil, protože se všechno musí omlátit na cihlu,“ vzpomíná Pavel.
Něco však přece jen fungovalo. Byla zavedená kanalizace, tekla teplá voda. „Z paneláku jsme byli zvyklí otočit kohoutkem a mít teplo. Tady jsme pořád chodili pro dřevo a z komína se čoudilo. Co rok a půl jsme mohli malovat. Při výměně podlahy jsme nechali udělat nové rozvody a dnes topíme plynem,“ pochvaluje si Pavel.
Na pozemku stojí domek pro kreativní dílny, majitelé tu mají i několik míst, kde můžou posedět a vnímat zahradu měnící se podle
ročních období.
Zpočátku dům sloužil skutečně jen jako chata. Přes týden partneři bydleli pár kilometrů odtud v bytě, kde měli zázemí a komfort. Přiznávají, že po čase je místo úplně dostalo a rozhodli se pro kompletní rekonstrukci. Zdi byly suché, což přestavbu domu z roku 1933 usnadnilo.
Uvnitř zůstalo ze dvou třetin zobytněné podkroví, pokoje oddělené heraklitem, jedna třetina sloužila jako půda. Nicméně úpravy podkroví musely počkat až na druhou fázi poté, kdy partneři prodali byt.
Moderní venkovská realita
Od února do října, tak málo měsíců stačilo na dokončení první fáze rekonstrukce, kterou si vzal na starosti Pavlův otec. Předešlí majitelé neměli koupelnu, stačila jim jen tři umyvadla a toaleta. V rámci rekonstrukce došlo na vyčištění dispozice od příček, půdorys domu se však povedlo protáhnout, změnit vstupy, měnilo se i rozmístění pokojů. Vnitřek partneři zbavili nahromaděných věcí, nechali si jen skříň a truhlu.
Bydlí na chatě, která vypadá jako stodola. Toužili po klidu a zahradě |
Každé okno bylo jinak velké, ta nová esteticky sjednotila fasádu a došlo i na výměnu dveří. „Nelíbí se mi stereotypy, potřebuji čas od času obměnu. Nejdřív jsem to doma zařizoval spíš po chalupářsku, nakupoval jsem vintage předměty, staré mlýnky, hrnky… Trvalé bydlení si řeklo o modernější světlejší styl, přestože stále venkovský. Zpočátku jsem místnosti ladil do bílé, postupně přidával dekor patinovaného dřeva i pár černých akcentů. Zatím se mi zařízení nepřejedlo, občas jen nějakou věc či doplněk vezmu, prodám a pořídím jinou. Pravda je, že jsme se stěhovali s jednou dodávkou, teď by to bylo na dva kamiony,“ směje se Pavel.
Nový domov slouží zároveň jako ateliér pro kreativní tvorbu a provozování e-shopu. Produkty fotí Pavel v interiéru i na zahradě. Zájemci tak hned vidí, jak věci fungují v autentickém prostředí. V době, kdy provozoval květinářství, zjistil, že mu chybějí sezonní dekorace. Proto začal před pěti roky pořádat (nejdřív na zkoušku a jen pro známé) vánoční a velikonoční kreativní akce.
Nová plastová okna v jednotném stylu srovnala vzhled fasády.
„Zavedly se tak, že připravujeme až 600 vánočních věnců. S Robertem předtím sedíme v zimní zahradě a tvoříme. V loňském roce se nám povedl například metrový adventní věnec. Trendy nesledujeme. Jeden rok máme Vánoce do červena, další do bíla… Je to vždy velké. Mám rád, když si lidé spokojeně odvážejí dekorace. Dvakrát ročně si navíc užívám osobní kontakt se zákazníky,“ dodává.
Milovaná zeleň
Dům a zahrada jsou zařízené tak, aby se tu nejenom příjemně žilo a odpočívalo, ale i pracovalo.“Třeba vánoční ateliéry vygenerovaly vybudování zimní zahrady. Když jsme je jeden rok připravovali, kůlna už nám nestačila. Na druhou stranu samotný komfort bydlení nám tento prostor nevylepšil. Naopak se tu střídá chladno s horkem. Kdyby bylo místo jen zastřešené, určitě by to stačilo i fungovalo líp,“ připouští Pavel.
Na pozemku býval malý ovocný sad. Pokácené staré stromy nejdřív uvolnily místo pro záhony. „Jednou ráno jsem si ale uvědomil, že by se sem skvěle hodily kamenné zídky. Trochu problém, protože zahrada už byla relativně hotová. Na její poměrně výraznou změnu přesto došlo, ale bylo nutné navýšit terén o půl metru. Vznikla tím pobytová plocha se sedacími ostrůvky, zídky vyrostly z přírodního šedého porfyru. Vešlo se i jezírko. Nasadili jsme do něj koi kapry. Dožívají se spousty let a kvůli největším z nich jsme museli jezírko prohloubit,“ komentuje Pavel.
Obývací pokoj v přízemí je spojený s kuchyní a útulně vyladěný.
Původně plánoval jinou výsadbu, protože, jak přiznává, nesnáší hrabání listí. Na druhou stranu ví, že má-li mít zahrada dynamiku a být pestrá, bez listí se to neobejde.
„Mám oblíbené hortenzie, hosty, čemeřice… Trávníku jsem se spíš vyhýbal. Krásně zelený, hustý a bez plevele je totiž velká dřina. Zahrada má skalní podloží a je obrácená k jihu. To jsem se snažil při výběru rostlin zohlednit. Početně jsou nejvíc zastoupené hosty, přes dvacet druhů. Mají rády stín, ale před sluncem je chrání vyšší rostliny. Pozemek je poměrně malý, zápasíme na něm s milimetry. Návštěva zahradnictví je pokaždé průšvih, snažím se ovládnout se a další rostliny nekupovat,“ uzavírá pobaveně Pavel.
