Album týdne Normana Lebrechta: Legenda končí – Poslední pozdrav Emersonova kvarteta

V této recenzi se Norman Lebrecht věnuje poslednímu albu Emerson String Quartet, jehož členové se po 47 letech rozhodli dát sbohem koncertním sálům a místo toho se věnovat pedagogické činnosti.
Emerson String Quartet (foto Jürgen Frank)
Emerson String Quartet (foto Jürgen Frank)

Připravte si kapesníčky. Po 47 letech se Emerson String Quartet, jedno z předních smyčcových kvartet rozchází, aby se po zbytek života věnovali své další vášni – výchově nové generace kvartet. Od vzniku kvarteta v roce dvoustého výročí založení USA v něm působí dva houslisté – Eugene Drucker a Philip Setzer, violista Lawrence Dutton se připojil v roce 1977. Jediné, co se změnilo, je violoncellista. Jen málo hudebních uskupení, včetně Rolling Stones a Buena Vista Social Club, kdy vystupovalo konzistentně na tak vysoké úrovni a po tak dlouhou dobu.

Rok založení je do jisté míry důležitý. Toto americké kvarteto vzniklo na Juilliardu s velkou péčí, díky němuž se nemožné stávalo skutečností. Emerson Quartet, pojmenovaný po americkém básníkovi, se vyhnul tlaku módy, politiky a rovnosti ve prospěch rozsáhlého a nadčasového dědictví. Jeho odkaz sahá od Bacha po Brittena, od Haydna po Harbisona. Nově definoval středobod. S nikým podobným se už nesetkáme.

Co činí toto poslední album Emerson String Quarteta netypické je přidání externího elementu. Dobrodružná sopranistka Barbara Hannigan se k nim připojila v obskurní Mélancolie Paula Hindemitha a přeslazeném Chansonu Ernsta Chaussona, z nichž jeden visí nad útesem atonality a druhý je požitkářsky dekadentní. Obě se pravděpodobně stanou součástí mého pravidelného poslechu.

Srdcem alba je Smyčcový kvartet op. 3 Albana Berga, v němž se žák Arnolda Schönberga ze všech sil snaží popřít princip slasti, ovšem bezúspěšně. Berg neumí komponovat jinak než krásně.

Hanniganová se pak vrací v Schoenbergově zlomovém díle, Druhém smyčcovém kvartetu, v němž skladatel nechává sólistku bloumat po několika stránkách bez tóniny. Tuto skladbu dobře znají všichni hudební historikové, kteří se zabývají 20. stoletím, a mnozí stále považují skladatelův záměr za záhadný. Pochybuji, že jsem kdy slyšel Schönbergův Druhý kvartet podaný s větším nadšením, ztělesňující jeho myšlenku, že existuje svět neobjevených tónů, který vyžaduje pouze hudebníky s otevřenou myslí, laserovou technikou a nekonečnou flexibilitou, aby jej vynesli na světlo. Tento soubor nám bude velmi chybět.

Ukázka na Spotify:

Infinite Voyage

Paul Hindemith: Melancholie, Op. 13
Alban Berg: String Quartet, Op. 3
Ernst Chausson: Chanson perpétuelle, Op. 37
Arnold Schönberg: String Quartet No. 2 in F sharp minor, Op. 10

Barbara Hannigan – soprán
Bertrand Chamayou – klavír
Emerson String Quartet

Label: Alpha
Datum vydání: 8. září 2023
Hodnocení Normana Lebrechta: *****/*****

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments