JAROSLAV VÁŇA

Město Olomouc slavilo před čtyřiceti léty 100 let od založení svého muzea. Se souhlasem orgánů státní správy bylo započato s přípravou a budováním Památníku moravského písemnictví. Ten měl být předán, s přiměřenou slávou, odborné i laické veřejnosti. To se opravdu stalo, avšak projekt postupného budování a práce na libretu i scénáři nebyly s nástupem nové doby dotaženy až do úplného konce, dobrý úmysl nebyl naplněn, doba mu nepřála, později zaniknul i Literární klub, literatuře se v Olomouci nedaří.

Celá koncepce byla motivována především úvahami o obsahu a formě tohoto významného kulturního počinu. Je zajímavé, že v kterémkoli našem městě je daleko snadnější vybudování podobného památníku galerijního typu než literárního. Univerzitní město, město mnoha fakult, které má své literární kritiky a vědce, nemá v současné literatuře podporu, kterou si určitě zaslouží. Dostalo se do problému, který by mělo řešit v každé době. Jaký obsah by měl být propůjčen tomuto ne právě rozsáhlému muzeu literatury? Mohlo by se, pro začátek, oprostit od minulosti a akcentovat literární současnost. To jsou otázky, které byly řešeny ve spolupráci s filozofickou fakultou.

V počátcích tohoto projektu byly zásadní problémy vyjasněny. Smlouvu za FF UP podepsal emeritní děkan prof. dr. Jan Navrátil, CSc. Dalším důležitým partnerem byl Památník národního písemnictví Praha, v zastoupení tehdejšího ředitele doc. PhDr. ing. Radka Pospíšila, CSc, který nám s nevšední ochotou vycházel vstříc, nejen v metodologických otázkách, ale např. i tím, že jmenoval našeho zástupce členem vědecké rady PNP a tím značně usnadnil vzájemný styk a řešení všech nezbytných potřeb. PNP olomouckou iniciativu uvítal, protože jsme si vysvětlili, že založení památníku nemá řešit pouze podání běžné informace o moravském písemnictví, ale též že nebude doplňovat a nahrazovat funkci knihoven. Musí plnit úlohu informační i studijní. Musí vychovávat i připravovat talenty pro literární život. Musí upozorňovat na specifika literární tvorby a musí učit kritickému myšlení bez ohledu na hranice zemí a států.

V době vzniku Památníku jsme si byli jisti, že bude významným prvkem pro aktivnější literární život města, že bude strůjcem organizování besed s českými spisovateli a básníky, kritiky a literárními celebritami. Strážcem těchto hodnot byl za KVMO jmenován literární historik PhDr. Vítězslav Kollmann a zprostředkovaně též zástupce literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní, profesor Stratil, garant čistoty a šíření této myšlenky, zejména v oblasti města Olomouce.

Náš národ má v literární oblasti nezanedbatelně pozitivní pověst a bylo by dobré ji neustále posilovat, aby jeho sečtělost narůstala a nejen to, ale abychom postavili pomník české literatuře, která je dnes ohrožována nejen elektronickými médii, ale i pohodlností a uspěchaností lidí samotných. Je to usnadnění cesty pro šíření literárního braku, kterého je kolem nás ohromné množství a je velmi nesnadné se v něm orientovat, pokud mu chybí odborné zázemí a pomocná ruka státem podporovaných orgánů a organizací.