Vicemistři republiky vstoupí do nejvyšší domácí soutěže 2. září v 18.00 ve své hale proti Strakonicím. „Ten zápas bych měl stihnout. Neříkám, že už budu stoprocentně připravený, ale třeba bych mohl naskočit na několik minut,“ prohlásil Solák, který letošní finále nedohrál kvůli zlomené klíční kosti. „Situace se však může změnit ze dne na den. Nemusí to vyjít a mohu nastoupit třeba až v polovině září. Je to křehké.“
Solák měl předešlou sezonu roztříštěnou zraněními. „Nebyla příjemná,“ potvrdil.
„Loňské finále, kdy jsme získali titul, jsem odehrál s únavovými zlomeninami v obou bércích, vlastně v holenních kostech, takže jsem byl pod prášky, pod různými opichy. A to si vzalo svou daň.“ Přibližně pět měsíců byl bez házené, než se loni na podzim znovu naplno vrátil do extraligy. „Ale ještě to nebylo úplně ideální. Naučil jsem se s tím však pracovat, a když už jsem se do tempa dostal (usmívá se) a my se probojovali do finále i letos, tak zrovna v tom nejdůležitějším okamžiku se stala ta věc...“
Karvinští hráli doma, v sérii vedli 2:1 na zápasy a v případě výhry by slavili. Jenže plzeňský křídelník Jan Chmelík tvrdě fauloval Soláka. Rozhodčí Chmelíka vyloučili a dostal disciplinární trest, takže následující pátý rozhodující duel nesměl hrát.
Na odchod pomýšlím, ale chci pomoci týmu, slibuje Solák |
V něm chyběl i Solák, jenž se sice ve čtvrtém zápase ještě na chvíli do hry vrátil, ale nešlo to. Nyní má sešroubovanou klíční kost. A Jan Chmelík v pětadvaceti letech ukončil kariéru, aby se po vysoké škole věnoval svému profesnímu růstu, což hlásil už od zimy.
Dominik Solák se o svých dojmech z vypjatého finále po prohře s Plzní odmítal bavit. Nyní promluvil. „Už se mi o tom hovoří lépe, ale v ten moment jsem s nikým mluvit nechtěl, což snad bylo pochopitelné. Ten čtvrtý – domácí – zápas byl nejdůležitější v sezoně. Dá se říct, že nás dělilo nějakých čtyřicet minut od titulu. Pro mě to bylo hrozné,“ popsal Solák s odstupem, jak vše vnímal.
Po Chmelíkově faulu, o přestávce po prvotním ošetření, šel za spoluhráči. „Už jsem věděl, že je to špatné, protože to samé jsem dříve měl na levé straně. Věděl jsem, o co se jedná.“
Přiznal, že nevydařený konec finále obrečel. „Ale takový je život, takový je sport. Brečet někde v koutě, litovat se, to bych ale nechtěl. O to více teď budu mít motivaci vzít si s klukama titul zpátky.“
Troufne si Chmelíkův ošklivý zákrok komentovat?
„Nechtěl bych,“ odpověděl. „Ale pokud se mám vyjádřit... Nehrajeme šachy, je to kontaktní sport. Jestli tam bylo něco za hranou, nebo ne, bohužel, to je házená. Někdy se to ovlivnit dá, někdy ne. Nikoho nechci obviňovat. Tím bych to uzavřel.“ Odmítá, že by se po tolika zraněních vracel na palubovku s obavami. „V tom jsem magor. Mohou mě zpomalit, ale ne zastavit. Fakt jsem v hlavě magor. Už se mě hodně lidí ptalo, jestli teď nebudu mít nějaký blok, strach. Nic takového nemám.“
Tvrdí, že ho ani nemrzí, že oproti svým původním plánům neodešel do ciziny.
„S vedením Karviné jsme se domluvili na pokračování naší nějaké společné cesty. Je známo, že jsem tak trochu pokukoval po zahraničním angažmá, něco se i rýsovalo, ale bohužel i vlivem mého zdravotního stavu zůstávám. Ale je to pro mě dobrý krok. Jsem rád, že mohu v klubu zůstat i nadále.“
Takže odchod za novými zkušenostmi mu zhatilo zranění?
„Byl to jeden z faktorů, určitě větší, ale není to jen o tom. Klub jde nahoru ve všech směrech a chci být u toho. Je to moje rodina, můj domov. A po konci kariéry si chci říct, že jsem dělal házenou hlavně srdcem.“ Láká ho i možnost odejít z Karviné s mistrovským titulem.
Zraněná opora házenkářů Karviné Dominik Solák sledoval většinu utkání jen s lavičky s poraněným ramenem.
„Kdo by se takto loučit nechtěl,“ usmál se. „Hlavně chci odvádět maximum. Není to tak, že teď řeknu, že za rok odejdu. Nechávám tomu volný průběh. Jsem v Karviné spokojený a chci ji vrátit, kam patří.“
Doufá, že už brzy si zase pořádně hodí na branku.
„S týmem jsem se zapojil do přípravy, ale na nějakou mou střelbu z dálky to ještě není. Zkoušel jsem přihrávat, což je v pohodě, ruka drží, vše je sešroubované. Teď bude záležet na finální kontrole u pana primáře Vojkůvky – a hlavně na mém pocitu.“
Nehrajeme šachy, házená je kontaktní sport. Nikoho nechci obviňovat.
