Psycholog: Strach nás před klimatickou krizí neochrání. Od diagnózy se musíme dostat k terapii
Chápu, že katastrofy prodávají zprávy, ale na druhé straně si myslím, že ještě důležitější je přemýšlet o tom, jak k lidem dostat řešení, vysvětluje sociální a environmentální psycholog Jan Krajhanzl. Varuje ale například před výzvami, aby lidé přestali používat plastové tašky, přestože to na emise skleníkových plynů nemá žádný zásadní vliv. Namísto toho novináře vybízí, aby v každém rozhovoru s politiky kladli otázky, jak hodlají spravedlivě zreformovat zemědělství a průmysl nebo jak si představují snižování emisí v dopravě. „Měli bychom se zároveň méně hrabat v kontroverzích a neřešit tolik, jestli třeba nějací klimatičtí aktivisté měli, nebo neměli na protest polít vzácný obraz v galerii,“ dodává.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
V rozhovoru se kromě jiného dozvíte:
- Jaký efekt mají na lidi příliš časté zprávy o klimatických katastrofách.
- Zda jsme ochotnější bojovat s globálním oteplováním, když vidíme požáry ve Středomoří.
- Proč s námi nepohnou příběhy o dětech v potápějícím se Bangladéši a na jaké příběhy by se měli novináři soustředit.
- Na co by se on sám zeptal v rozhovoru politiků.
- Jakou optimistickou knihu o změně klimatu doporučuje pro letní dovolenou.
Jakou pozitivní a negativní zprávu jste v poslední době zachytil v souvislosti s klimatickou změnou?
Začnu tedy nejprve tou negativní. Máme za sebou sérii mimořádných, až extrémních veder, ať už na Slovensku, v Česku, nebo v jiných zemích Evropy. Některá média však i takové zprávy o počasí ilustrují fotografiemi, na kterých se dámy v bikinách bezstarostně plácají ve vodě.
Jen připomenu, že následkem veder pouze v Evropě předčasně umírají desetitisíce lidí, a to nejen starších, ale i lidí s kardiovaskulárními problémy a podobně.
I příroda kolem nás zažívá ničivé sucho. Například u naší zahrady prakticky vyschl potok. Spojovat proto léto s rádoby „pohodovou plážovou atmosférou“ mi dnes připadá nevkusné a smutné.
A co se týče pozitivních zpráv, oceňuji, že většina médií, která informovala o požárech ve Středomoří, nezůstala jen u reportování o tom, jak se lidé nedokázali dostat do letadla a spali na zemi na matracích. Upozorňovali také na to, že další vypouštění skleníkových plynů zvyšuje pravděpodobnost takových událostí.
Jakými fotografiemi by měli novináři ilustrovat články o létu, když ne „plážovými“?
Stačí, aby se podívali kolem sebe. Všimli by si například vyprahlé krajiny, suché země i stromů a koneckonců, možná by byly vhodné rovněž nějaké fotografie z jednotek intenzivní péče. Mnoho lidí v těchto dnech bojuje o život.
Jsou lidé v době extrémních veder ochotnější mluvit o klimatické krizi a jsou ochotnější také snížit svou uhlíkovou stopu?
Naše výzkumy, ale i zjištění ze zahraničí ukazují, že
