Ochránci přírody se radují, na okraji Žďáru se líbí vzácným rakům říčním

  8:52
Odborníci jásají. Do říčky u chatové osady na okraji Žďáru nad Sázavou se vrátili raci říční. V přírodě kdysi běžní živočichové na přelomu tisíciletí takřka vymizeli, řadí se ke kriticky ohroženým druhům. Proto z jejich návratu na okraj dvaadvacetitisícového města ochránci přírody neskrývají nadšení.

Kdysi byli raci říční běžnou součástí přírody – a také tehdejší kuchyně. V 16. století končili vaření korýši ve velkém na stolech šlechty, jedli se ale i na venkově. Řada receptů s račím masem nechybí ani ve známé kuchařce od Magdaleny Dobromily Rettigové z roku 1826.

Množství raků ale značně zredukoval račí mor, zákeřná choroba, jež řádila hlavně na začátku a pak i v průběhu 20. století. A v českém prostředí rakům říčním neprospělo ani pozdější intenzivní zemědělství, rovnání vodních toků nebo zvýšená chemizace.

Dnes se řadí raci říční ke kriticky ohroženým druhům a nad objevy nových lokalit, kde se vyskytují, odborníci jásají. Jeden z takových nálezů byl nedávno učiněn přímo na okraji Žďáru nad Sázavou, u chatové oblasti Krejdy.

V mokřadu v majetku Českého svazu ochránců přírody (ČSOP), o nějž třetí rok pečuje spolek Gallinago, bylo nalezeno několik exemplářů raka říčního. „Předpokládali jsme, že revitalizovanou plochu rychle zabydlí obojživelníci, vážky, budou ji využívat různé druhy ptáků. To, že se zde objevili i raci, je pro nás milé překvapení,“ prohlásil Vojtěch Kodet ze spolku Gallinago.

Chatová oblast rakům zřejmě nevadí

Raci byli zaznamenáni v potůčku, který mokřadem pod Dolním Honzovským rybníkem protéká. A korýšům nikterak nevadí ani rekreační oblast plná chat a zahrad, jež na podmáčenou lokalitu navazuje.

Když ČSOP více než hektar pozemků před třemi lety díky sbírce Místo pro přírodu koupil, šlo o neudržované, zarostlé plochy. Spolek tam obnovil sečení, vybudoval soustavu tůní a došlo i k úpravě potůčku. Ten byl sevřen v zahloubeném korytu, teď se může volně rozlévat do plochy. „Díky tomu vznikla mozaika mokřadů, tůní a sečených luk. To vytváří podmínky pro výskyt řady druhů živočichů, které by se tam jinak nevyskytovaly, nebo jen v omezené míře,“ míní Kodet.

Výskytu raků říčních v Krejdách si všimli i místní, a to na potoce mezi Horním a Dolním Honzovským rybníkem. „Pozoruji je tu již delší dobu, ale letos, jak bylo koncem července velké sucho, se ukázalo, kolik jich tady vlastně je. Vylézali z bahna a zpod kamenů a stahovali se do středu potoka, kde bylo víc vody. Rak byl snad na každém půl metru. A často opravdu velké exempláře,“ vylíčil chatař, jenž pravidelně pečuje o potůček i jeho okolí, a ukazuje raky i na fotce.

Ač tyto nálezy mohou vzbudit optimismus, ochranáři jsou v závěrech opatrní. „Ověřování výskytu raků je vzhledem k jejich způsobu života obtížné. Jde o živočichy s převážně noční aktivitou a v hlubších vodách. Pod kořeny nebo v norách je složité je objevit,“ uvedl za Agenturu ochrany přírody a krajiny (AOPK) Josef Havelka.

Raci signální jsou agresivnější

Dle mapování výskytu raků říčních, jež uskutečnila AOPK v letech 2004 až 2006, se ve Žďárských vrších nacházeli raci na 145 místech – v rybnících i tocích. „Většinu lokalit se před zhruba deseti lety podařilo prověřit a raci byli zjištěni jen na přibližně pětině z nich. Lze předpokládat, že lokalit s jejich reálným výskytem je více, zdaleka však nedosahují takových počtů jako v minulosti,“ konstatoval Havelka.

Správa CHKO Žďárské vrchy nyní monitoruje každé dva roky raky říční na dvou vybraných tocích; tam je populace stabilní.

„Lze dovodit, že vzhledem k jejich intenzivní ochraně a prováděným revitalizačním opatřením se populace postupně zvyšuje, současně však stoupají počty jejich predátorů,“ podotkl Havelka. Těmi jsou hlavně vydry říční a norci američtí.

Negativní vliv má i nárůst počtu konkurentů – invazivních raků signálních. Ti byli, stejně jako další nepůvodní račí druhy, v minulosti v Evropě vysazováni, aby v komerční produkci nahradili po moru chybějící raky říční. A některé druhy si oblíbili i zájmoví chovatelé.

„Raci signální jsou přitom agresivnější a konkurenčně schopnější při vyhledávání potravy než raci říční, takže je z míst jejich výskytu vytlačí. Kromě toho jsou přenašeči račího moru, vůči kterému jsou sami odolní, zatímco pro raky říční je smrtelný,“ popsal Havelka s tím, že v CHKO naštěstí račí mor zatím prokázán nebyl. Raci signální tam však na několika místech žijí.

Přenášení? Raději se ptejte

Ochránci přírody se setkávají s případy, kdy vysychají toky obývané raky signálními a někteří lidé je v dobré víře přenáší jinam, čímž napomáhají šíření invazivního druhu. „Vždy je nutné takový záměr konzultovat s pracovníky ochrany přírody,“ zdůraznil Havelka.

Rakům podle něj vyhovují toky s přirozenými úkryty pod kameny, kořeny či v jílových březích, kde si vyhrabávají nory. Objevují se též v rybnících s kamenitými hrázemi.

„Citliví jsou na znečištění vody pesticidy a jejich stanoviště mohou zničit i technické úpravy toků,“ dodal Havelka.

Početná populace raků říčních se ve Žďárských vrších vyskytuje například na potoce Bobrůvka na jihovýchodě CHKO nebo na neupraveném úseku řeky Doubravy v západní části Žďárských vrchů.0