My jenom běháme jak blbci! Ostrý odsudek českého tréninkového systému použila Lada Vondrová po tom, co pro ni zklamáním končilo loňské mistrovství Evropy v Mnichově.

Na světový šampionát do Budapešti ve čtvrtek odletěla po dalším roce práce, po němž se dostala přesně na setinu na svůj životní čas z minulého roku. V Budapešti chce ale víc.

Vloni v Mnichově jste svým prohlášením vzbudila docela poprask. Jak na to vzpomínáte?
„Dostala jsem velkou facku, jak jsem tam zaběhla blbě. Dostala se ke mně samozřejmě i negativní reakce, ale oni jsou na to u mě víceméně docela zvyklí… Většinou říkám, co si myslím. Říkali, že bych příště měla přemýšlet nad tím, co říkám. Ale nesetkala jsem se s tím, že by mi někdo vyhuboval. Je to tak, řekla bych to znovu.“

Pod vaším minulým trenérem Jaroslavem Jónem jste zvládala těžké tréninky i neobvyklé kombinace závodních programů. Přitom vás poslední sezony trápí problémy s kotníky. Šlo tedy o to, že jste trénovala moc a zanedbávala ostatní části přípravy?
„Asi toho bylo moc. Dřív jsem to zvládala dobře, ale jak se člověk dostane na jinačí výkonnost, je to pro tělo záhul. Ne že bych byla stará, ale je to znát. Je to asi i tímhle. Kotníky jsou důsledky toho. Je to asi i konstitucí těla, ale primárně je to z přetížení.“

Jaké změny v tréninku jste udělala, jste opatrnější?
„Ne opatrnější, ale snažíme se všemu dát svůj důvod. Jak jsem říkala v Mnichově, nechci běhat jak blbeček dokola. U rychlosti jsem přemýšlela, kam skládám nohy. I tohle pomůže předejít zranění, musím běhat správně. Co se týče regenerace, začala jsem daleko víc nejenom chodit na masáže, ale i cvičit. Spolupracuju s fyzioterapeutem Ivanem Svědíkem, který tomu po téhle stránce dává všechno. Chodím k němu cvičit každý den, má laser, sirio (druh ultrazvuku)… Pomáhá nám hodně, co se týče skladby tréninků, jak to načasovat. Má s tím větší zkušenost.“

Rozhovor pokračuje pod grafikou

A samotný trénink teď vypadá jak?
„Trénink je podobný, nebyly to razantní změny, ale začali jsme jet víc přes kvalitu. Ubrali jsme z posilovny. Jsem těžká, snažím se shodit hmotu, kterou mám za ty roky nabudovanou z posiloven, to by mohl být taky klíč k úspěchu. Hodně pomohla změna trenéra, trénuju s přítelem.“

V čem konkrétně změna pomohla?
„Honza to bere z úplně jiného úhlu, než to bylo u pana Jóna. Ten mi napsal trénink, který jsem odběhala. Honza chce, abych nad tréninkem trošku přemýšlela. Na takovéhle úrovni se nedá běhat jen z běhání. Technicky jsem se hodně zlepšila. Strašně doufám, že se to projeví. Jsem ráda, že jsme ukázali, že nejsme amatéři, tuhle sezonu jsem zaběhla dobře. I když to pořád není, co jsem si představovala, je to lepší, než to bylo. I když zase přišlo zranění, což je důsledek tréninku z dřívějška. Ale minimálně v technice jsem se zlepšila, snažili jsme se dělat všechno pro to, abych se zranění vyvarovala. Jsem i v lepší psychické pohodě.“

Jak funguje spojení trenéra a životního partnera v jedné osobě?
„Trošku jsem se toho bála. Už jsme spolu pracovali předtím, než se to oznámilo oficiálně. Samo to vykrystalizovalo. Měla jsem pochyby mu svěřit celý svůj život. Ale teď mu plně věřím. Myslím, že tahle sezona ukázala, že to půjde.“

Až na ten váš věčný kotník... Jak letos ovlivnil vaši sezonu?
„Je to stejné, pořád dokola... Už před dvěma lety jsem měla náznaky únavové zlomeniny. Je to pořád podobné. Mám oteklou šlachu, v kotníku artrózu, takže to dřelo, bolelo. Po Zlaté tretře jsem nemohla ani chodit. Zvažovala jsem tam start, ale věděla jsem, že byla šance na dobré body, tak jsem to riskla. Pak jsem do kotníku dostala injekci a dala jsem si čtrnáct dní volna. Nevěděla jsem, jestli má cenu startovat na mistrovství republiky, jezdila jsem před ním jenom na kole. Ale věděla jsem, že holky tam budou dobré, bylo mi trapné tam nejít. Šla jsem do toho, nevěděla jsem, co se bude dít, ale nakonec to bylo dobré.“

Před třemi týdny na mistrovství republiky v Táboře jste čtvrtku vyhrála, ale jen těsně před Terezou Petržilkovou a hlavně novým objevem Lurdes Glorií Manuel. Co říkáte na její progres?
„Čekala jsem od ní, že zaběhne rychle, potenciál byl velký. Upřímně jsem nečekala, že takhle rychle poběží takhle brzo. Je to super. Před mistrovstvím republiky jsem byla hodně nervózní. Dlouhou dobu jsem tady byla docela sama, soustředila jsem se na sebe, měla jsem svůj klid. Teď jsem cítila, že si na mě brousí zuby minimálně Terka. Chvíli jsem s tím bojovala, byla jsem z toho vykolejená. Ale když jsem se rozhodla, že republiku půjdu, řekla jsem si: Teď musíš vyhrát a dokázat, že to tam je. Je to součást sportu. Musím si zvyknout, že už tu sama nebudu. První místo v republice vám nájem stejně nezaplatí. Musím běhat rychle, ať budu první, druhá, třetí... Nemyslím si, že souboj mě, Terky nebo Lu je to hlavní. Chtěla bych běhat rychle. Už jsem to začala vnímat takhle.“

Jak zatím hodnotíte sezonu, v níž jste se dostala přesně na setinu na váš nejlepší životní čas na čtvrtce 51,13 sekundy?
„Zatím dobrý... Stabilizovala jsem se na lepší výkonnosti než loni, furt chybí třešnička na dortu. Asi to chce čas. Jsem ráda, že jsem zvládla skoro všechny závody pod 51,50, což jsem loni nezvládala. Nasbírala jsem body do rankingu, hodně závodů jsem vyhrála. Je na čas pod padesát jedna, ale ještě jsem ve správném závodě netrefila správnou taktiku. Trošku bojuju s rozložením sil v závodě.“

Jak by to mělo vypadat?
„Ideálně nerozběhnout první padesátku jako blázen… Mám naučené z dřívějška rozbíhat to sprintersky. Jenže jak jsem se dostala do vyšší rychlosti, vyplácám moc energie, pak brzdím, abych na dvoustovce byla na můj mezičas. Což se mi daří, ale nejdu postupně, nabalovaně. Je strašně těžké to změnit. Snažili jsme se o to i v tréninku. Na republice jsem to trochu trefila, ale tam jsem nebyla ve stopadesátiprocentní formě.“

Jak vypadá váš kotník těsně před startem mistrovství světa?
„Po mistrovství republiky jsem do něj dostala další injekci. Teď mi to přijde lepší než předtím. Doufám, že to přežije závodní maraton, který mě čeká. Věřím, že to bude dobré.“

Co byste ráda v Budapešti dokázala?
„První bude smíšená štafeta, kde bychom rádi postoupili do finále. Po soustředění v Nymburku doufám, že se to povede. Pak chci postoupit z rozběhu individuální čtvrtky. Bude to krušné. Finále smíšené štafety začíná v sobotu ve 21.47 a už druhý den ráno se běží rozběhy. Klíčové bude postoupit z rozběhu do semifinále a tam si zaběhnout pěkný čas. Člověk neútočí na přední příčky, jde o to zaběhnout tam osobák.“

Program MS v atletice 2023 v Budapešti: kdy závodí české naděje? >>>

Martin Hašek

16. srpna 2022 • 19:34

Ztraceno v překladu: běháme jak blbci? Bez urážek, Češka hledá jak uspět

Atletika

9. srpna 2023 • 19:47

Zázračná Lu (18) je mistryní Evropy! Po zlatu vyrazí i na MS v Budapešti