Teď jsme Stanley Cup nevyhráli. Jak co nejdříve zařídit, aby se věci posunuly tak, že pohár zvednete nad hlavu? A hodně rychle? Ideální recept ukázala v 70. letech Philadelphia. Generální manažer změnil strategii klubu brutálně, což sedí doslova. Keith Allen stvořil (společně s majitelem Edem Sniderem) z Philadelphie monstrum, základem byly rvačky, tvrdost. Klub po sedmi letech od vstupu do NHL vyhrál Stanley Cup a pak ho obhájil.
Flyers dvakrát vypadli v play off se St. Louis, což byla dobrá lekce. „Přišli jsme na to, že jestli chceme být konkurenceschopní, musíme být tvrdší. Už jsme nechtěli vidět, že nás někdo zbije a odejdeme zmlácení,“ vysvětlil majitel klubu Snider v dokumentu Broad Street.
Po prvních dvou sezonách se trenér Allen přesunul do role generálního manažera. Začal tým stavět jinak. „Zodpovídal za draft, za výměny, za získání brankáře Bernieho Parenta z Toronta zpátky k nám. Připravil vše potřebné a najal trenéra Shera. Více než kdokoli jiný byl zodpovědný za to, že jsme vyhráli poháry,“ vypočítával někdejší útočník Bobby Clarke.
Největší změna nastala ve chvíli, kde se zapojil do týmu Dave Schultz, bijec s knírem a velkýma vykulenýma očima. Flyers na bitkách vystavěli svůj styl, image a cestu k úspěchu. Šířili strach, jejich taktikou se stalo násilí. „Byl to tým, který se rád pral. A já ho nechal se prát,“ líčil kouč Fred Shero.
Při prvním Stanley Cupu v sezoně 1973/1974 posbíralo sedm hráčů přes 100 trestných minut, dva přes 200. A Schultz? Vítěz s hodnotou 348. Další rok šel na 472 trestných minut, což je dodnes rekord NHL a těžko ho někdo překoná.
Allen si postupně vysloužil přezdívku „Keith the Tieth“ (zloděj Keith). Podle majitele klubu Snydera seděla dokonale: „Nevybavíte si snad žádný špatný trejd, který udělal.“ Majitel byl na poměry dnešní NHL velmi aktivní, hodně se o klub staral, chtěl mít taky slovo. Když pak „Hammer“ Schultz odešel do Los Angeles, Snyder za Allenem chodil, ať bitkaře přivede zpět.
„Tlačil jsem, aby ho vyměnil zase k nám, až mi řekl: ´Chceš ho tak zatraceně moc, že ti ho seženu. Rozhodl jsem se, že to udělám´,“ vzpomínal v knize Keith the Tieth.
„Jenže víte, co mi tohle současně řeklo? Keith mi tím tvrdil, že je to sice proti jeho přesvědčení, ale je to můj klub, tak obchod vymyslí,“ vyprávěl dál Snyder. Ve výsledku cuknul. Nechal svého manažera dělat jeho práci. Schultz zpátky nepřišel.
Allen byl pak i uveden do Síně slávy. Jeho syn Blake to v knize vtipně glosoval: „Kategorie budovatelů nebo stavitelů je docela ironie. Táta neuměl zatlouct hřebík, neuměl postavit model letadla, neuměl opravit sušičku. Keith uměl postavit jen jednu věc: uměl postavit hokejový tým.“
A sakra dobře.
Když Philadelphia v roce 2009 vyrazila v rámci teambuildingové akce na plavbu lodí, zeptal se Blake šestaosmdesátiletého otce, jestli by něčeho takového byl schopen i Eddie Shore, který vlastnil klub AHL, kde Allen hrál ve 40. letech. „Vzal by nás na loď leda proto, aby nás hodil přes palubu,“ procedil senior. Zemřel v roce 2014, když mu bylo 90 let.
