Je to zvláštní náhoda, že Praha, kde jsem se narodila, a Vesuv se nacházejí na stejném poledníku - Praha i Vesuv 14° 25′ východní délky.

Poprvé jsem se s Vesuvem setkala ve svých šesti letech na staré dobové pohlednici Neapolského zálivu. (viz úvodní obrázek - pozn. redakce)

Prohlížela jsem si tenkrát na návštěvě u přátel rodičů pohlednice z různých koutů Evropy a ze všech nejvíce mě zaujal Neapolský záliv s kouřící horou, kterou jsem ještě neznala. Zaujal mě i strom s korunou připomínající deštník - takové stromy jsem u nás neviděla, Zeptala jsem se tatínka na strom i na kouřící horu. Tatínek mi řekl, že strom je pinie, druh borovice, která roste v jižních zemích a pak mně vyprávěl o Vesuvu a o Pompejích. Pohlednice Neapolského zálivu a tatínkovo vyprávění se mně vryly nejen do paměti, ale i do srdce. Při pohledu na nástěnnou mapu Evropy, kterou jsme měli ve třídě při hodinách zeměpisu a dějepisu, jsem se nejednou zatoulala k Neapolskému zálivu. Vše spojené s tímto místem mě zvláštním způsobem přitahovalo…

Neapolský záliv v noci (inspirováno obrazem arménského malíře Ivana Aivazovského)

Byla to především hudba. Vzpomínám, jak na mě zapůsobila tarantela "Venezia - Napoli" od Ferenze Liszta nejen melodičností, ale i názvem. Zamilovala jsem si sonáty pro cembalo od Domenica Scarlattiho, italské opery a slavné neapolské písně, které byly v době mého dětství a mládí populární (některé dokonce zpívané i s českými texty) - to vše ke mně promlouvalo a bylo mi něčím hodně blízké.

Moje první setkání s Vesuvem na staré pohlednici a tatínkovo vyprávění na mě zapůsobilo natolik, že jsem se začala zajímat o geologii a moji pozornost přitahovaly i vulkány. Měla jsem obrovskou radost, když jsme se ve škole učili o tom, že i u nás před miliony let (ve třetihorách) probíhala sopečná činnost, která nám tu zanechala krásná a zajímavá pohoří v severních a severozápadních Čechách - České středohoří a Doupovské hory. V západním cípu Čech se nachází naše nejmladší sopka z období čtvrtohor - nenápadný čedičový kopeček Komorní hůrka, na jejímž výzkumu se podílel i Johann Wolfgang Goethe. Na Komorní hůrce můžeme najít stejnou strusku, jako na Vesuvu, Etně, Stromboli… Sopečného původu je i legendární hora Říp, Kozákov, Trosky, a některé hory na severní Moravě v okolí Bruntálu - Uhlířský vrch, Venušina sopka, Velký a Malý Roudný a Červená hora. Vyhaslých sopek nebo spíše jejich zbytků, bychom našli na našem území mnohem víc.

České středohoří, Lovoš a Milešovka

 

Lounské kopce v Českém středohoří

 

Milešovka

V roce 1998 jsme s dcerou podnikly cestu na Vesuv, Etnu, Stromboli a Vulcano, navštívily jsme i Pompeje. Na Vesuv a Etnu jsme se vydaly ještě jednou v roce 2001, kdy jsme Etnu zastihly při mohutné erupci. Z obou cest jsem si přivezla spoustu krásných zážitků, hlubokých dojmů a inspirace.

 

Zrození čedice, erupce Etny

Výstup na Vesuv byl pro nás úžasným zážitkem, nádherné pohledy na Neapol, moře a ostrovy, pohled na Pompeje a Sorrentský poloostrov. Poprvé jsem viděla "mladé kamení" - zajímavé útvary červenavé lávy, některé mi dokonce připomínaly i postavy lidí. Se zatajeným dechem jsme hleděly do kráteru a na fumaroly vystupující z jeho západní stěny. Ve stěnách kráteru upoutaly naši pozornost vrstvy lávy a tufu vypovídající o předchozích erupcích. Geolog zde může číst jako v knize.

Velkým překvapením byla i vegetace, která se uchytila na mladé lávě. Jsou to proslulé žlutě kvetoucí keříky kručinek a Valeriana rossa s karmínovými květy, Tuto nádhenou rostlinu jsem viděla poprvé, pozornost upoutaly ostrůvky Rumex scutatus a nesmím zapomenout na stříbřitě šedozelený lišejník Stereocaloun vesuvianum, který je průkopníkem života. Návaznost živé přírody na neživou. Mnohé další kytičky jsem tenkrát neznala. To vše ve mě zanechalo tak silné dojmy, že jsem se o květenu Vesuvu začala podrobněji zajímat a stále pátrám po dalších kytičkách, které našly na Vesuvu svůj domov a zároveň sleduji na nejnovějších fotografiích z internetu, jak postupuje vegetace na jihozápadním svahu k vrcholu a zvolna sestupuje i do kráteru. Své poznatky skládám jako kamínky do mozaiky.
 

Rostliny na lávě Vesuvu (Valeriana rossa)

 

Lávová jeskyňka na Vesuvu

 

Vlčí máky pod Vesuvem

Zajímá mě i umění, které se vztahuje k Vesuvu, zejména obrazy malířů 18. a 19. století. Obdivuji nádherná díla známých i anonymních umělců, kteří dokázali zachytit jedinečnou atmosféru Neapolského zálivu, života rybářů a lidí ve městě, a také drama erupcí Vesuvu. Začala jsem pátrat i po dalších osobnostech, které Vesuv zaujal a inspiroval. Mezi nimi byli například Johann Wolfgang Goethe, který byl svědkem erupce v roce 1787 a namaloval akvarel, a Hans Christian Andersen, který viděl erupci vulkánu v roce 1834 a nakreslil skicu, kterou doplnil svoje "Zápisky z cest".

Vesuv i další vulkány probouzejí obdiv, pokoru a úctu k přírodě. Jsou to jen malá okénka do velkých laboratoří Země. Při erupci se dávají do pohybu všechny prvky Mendělejevovy periodické soustavy, které se taví, reagují spolu a pod obrovským tlakem se derou na povrch, kde se rodí láva a popel, které se stávají základnou pro nový život. Člověk si právě při tomto setkání s ohromnou žhavou energií Země uvědomí, že je pouze součástí přírody tak jako všechno živé i neživé. Pro mě to je láska na celý život a velká inspirace k malování a psaní.

Text a ilustrace: Jana Haasová - Vesuvanka

Náhled do tvorby Jany Haasové:
České středohoří – obrazy Jana Haasová
Básně - Jana Haasová
Být Čechem… Jana Haasová, současná česká malířka a spisovatelka
Články Jany Haasové na seniortip.cz