Petr Najman se po těžkém zranění vrátil do letošní sezóny IRRC při domácích závodech v Hořicích. Celý víkend se držel na špici a na náročné trati vybojoval stupně vítězů.

Druhý srpnový víkend patřil v Hořicích v Podkrkonoší opět závodům. Jela se tu Česká Tourist Trophy a další kolo závodů IRRC. Do sedla své Yamahy R6 se tu vrátil Petr Najman, který má za sebou rekonvalescenci po těžkém zranění ze závodů v německém Schleizu. Pro severočeského závodníka jsou to fyzicky i psychicky náročné dvě sezóny, kdy se dostává ze zranění vyžadující dlouhou rekonvalescenci.

Před závody v Hořicích se věnoval tréninku a na legendární trať přijel bez očekávání velkých výsledků. Nicméně během závodního víkendu to nebylo poznat, protože okamžitě patřil mezi nejrychlejší jezdce a výsledkem bylo třetí místo na roštu. Svou rychlost potvrdil i v závodech, ve kterých jel vždy o stupně vítězů. Na ty dosáhl hned v prvním závodě, kde dojel třetí. Ve druhém závodě také bojoval o bednu, ale po souboji a následném přerušení závodu červenou vlajkou z toho bylo čtvrté místo v cíli, nicméně do hodnocení šampionátu IRRC opět třetí místo.

Nyní se Petr Najman chystá na další tréninky a poté v září na závody v Dymokurech.

Petr Najman

„Česká Tourist Trophy a závody IRRC pro mě byly návratem do závodů po vynechaných závodech v Imatře a Chimay. Vracel jsem se po zranění z německého Schleizu a Chimay jsem vynechal, abych se co nejvíce připravil na Hořice. Nejel jsem sem s nějakými očekáváními, ale zároveň jsem chtěl udělat vše pro to, abych dojel v pořádku domů a nebylo to nebezpečné. Trénoval jsem na naší tréninkové motorce, ale ta je úplně jiná, takže mi v sobotu trvalo, než jsem se sžil s naším závodním strojem a dostal se do tempa. Vždy jsem zajel dobrý čas až v posledních kolech. Nebylo to pro mě ideální, ale zvládli jsme to. Časy na kolo byly dobré, kolem 2:18,7 takže jsem byl spokojený. Získal jsem třetí místo na startu, což mi splnilo přání se dostat do první řady. Sobota vyšla na 100%.“

„Podle předpovědi počasí jsme věděli, že budou nedělní závody těžké pro všechny kvůli velkému teplu. To se potvrdilo a moje veškeré úsilí jsem vložil hlavně do prvního závodu. Věděl jsem, že v něm budu mít ještě fyzičku a mám šanci zajet dobrý výsledek. Po startu jsem se držel na třetím místě. Chvíli jsem se snažil udržet Marka Červeného s Jornem Hambergem. Ti ale jeli ve velkém tempu a po nějaké chvíli jsem se osamostatnil na třetím místě, navíc jsem odjížděl Wolfimu Schusterovi. Měl jsem náskok 2,4 vteřiny a za další dvě kola pět vteřin. Cítil jsem, že to fyzicky není ideální, ale pořád jsem zrychloval. Následně jsem zajel tři kola s časy 2:18, nejlepší bylo 2:18,3, což bylo jen kolem dvou desetin vteřiny od mého osobáku v Hořicích. S tím jsem byl spokojený, navíc jsem si pořád udržoval náskok. Ke konci závodu jsem zvolnil a s náskokem sedmi vteřin jsem si dojel pro bednu v prvním závodě Supersportů. Za to jsem byl velice vděčný. Tím se mi splnily Hořice na 120%.“

„U druhého závodu jsem věděl, že to pro mě bude velice náročné kvůli fyzičce. Do toho bylo velké horko a dusno. Do závodu jsem odstartoval stejně a v prvním kole se držel kluků přede mnou. Poté mi začali odjíždět a už jsem nebyl schopný navázat na stejné tempo, jako v prvním závodě. Nepodařilo se mi poodjet a ostatní za mnou se mě drželi. Měl jsem náskok jen 0,6 s. Přibližně ve čtvrtém kole, kdy jsem byl slabší na brzdy do Lukaveckého vracáku, mi to tam poslal Wolfi Schuster. Trochu mě vytlačil ze stopy, a navíc jsem u toho špatně podřadil, takže jsem dost ztratil. V tom momentu mě předjel ještě Michal „Indi“ Dokoupil a nabral jsem na ně ztrátu. Jel jsem na pátém místě s tím, že uvidím, jak to za nimi půjde. Začal jsem se na ně dotahovat a cítil, že sílu na nějaké předjetí mít nebudu, ale že uvidím, jak se bude závod vyvíjet. V dachovském esíčku jsem si říkal, aby to nedopadlo tak, že dva se perou a třetí se směje. O zatáčku dál ve výjezdu nahoru měl bez svého zavinění Indi Dokoupil pád, když narazil do Wolfiho Schustera. Ten měl nějaký technický problém, kdy mu motorka přestala akcelerovat a prakticky na trati stál. Michal neměl šanci se mu vyhnout a bohužel spadl. Já jsem se tomu stihl vyhnout a jel dál, protože jsem nevěděl, jak závod dopadne. V šestém kole jsem tak projel na třetím místě, Wolfi jel také a za ním byl Karel Brandtner. Tak jsme odjeli asi do půlky dalšího kola a poté už vyvěsili červené vlajky. Vrátili jsme se do depa a čekali na rozhodnutí, co bude dál. Jury rozhodla o ukončení závodu, že se budou bát poloviční body a mě vyhlásili třetího. Následně vyhodnotili výsledky předchozího kola, takže jsem byl čtvrtý. Jelikož Wolfi Schuster nebyl klasifikován do IRRC, tak jsem oba závody IRRC dojel na třetím místě.“

„Výsledky v Hořicích byly nad očekávání. Samozřejmě, že bych chtěl být blíž klukům vpředu, ale na ta zranění, která jsem v posledních dvou letech měl, tak jsem to ani nečekal. Jsem šťastný a tyto výsledky jsou pro mě psychickou vzpruhou, že to půjde. Kromě toho chci také vyzdvihnout komentátorské duo Vaška Svobodu a Michala Šemberu, protože to bylo vážně super, klobouk dolů. Opravdu to pozvedlo závody a moc jim děkuji za skvělé a věcné komentáře. Závěrem chci poděkovat týmu, sponzorům a všem za podporu, že můžu dál závodit a za dobře připravenou motorku. Zraněným jezdcům přeji brzké uzdravení. Nyní se chystám na další tréninky do Brna a poté se uvidíme na závodech v Dymokurech, ve Frohburgu a Brně.“

Tlačová správa Petra Najmana