Článek
Stále častěji slyšíme informace, kolik (dokonce) tun hub si občané odnesou z našich lesů. Jako velmi nevhodné se dá považovat srovnání, kolik se smí odnést hub v jiných zemích. Do lesů byl volný vstup, co si pamatujeme. Již můj děda byl panský hajný na Bouzově a z vyprávění otce vím, že se do lesa smělo chodit na lesní plody, směly se odnášet, jak tomu říkali, otýpky větviček i popadané šišky na podpalování v kamnech.
Toto se nezveřejnilo, ale opakovaně jsme četli, že v Holadsku se z lesa odnáší houby pod přísnými tresty, někde je omezeno množství a není povolen prodej těchto hub. Srovnávat Holadsko s naši zemí asi dokáže ten, kdo tam nikdy nebyl. Jako by nestačila různá oplocení sokromých luk i lesů, omezení vydávaná správci našich lesů, asi LČR.
V poslední době není ani jasné, co je komunikace, co je účelová komunikace, že to není les, tam platí lesní zákon, na komunikacích silniční zákon, a jaká tedy platí pravidla. Jasné to spíš je, ale správci na to mají různé názory, a dokonce se do toho vložili i nejvyšší soudci.
Je to smutné a rozhodně to narušuje vstahy občanů k našemu společnému majetku. Položím tedy otázku, směřujeme k situaci, kdy si koupíme vstupenku do lesa, utrhneme si borůvku a zaplatíme velkou pokutu a o houbách raději již nepíši.
Jak se bránit? Nijak, zákon je zákon, a bude-li vydán, musí se dodržovat. To by však mohla začít, řekněme přehnaně válka mezi občany a poltiky, těmi politiky, které si zvolíme. Reakce občanů, takové politiky nevolit, tradice jsou od toho, abychom je ctili a byli na ně hrdí.
Kam kráčíš, naše vyspělá společnosti?
Bohumil Poulíček
