Čtvrtina prvoligových fotbalistů je ze zahraničí. Trenéry ale kluby pořád vybírají doma a na Slovensku
Po Slovácích strávili nejvíce času na hřištích 1. ligy hráči ze zemí bývalé Jugoslávie, z Brazílie a Francie. Charakteristické je angažování mladíků z Ghany a Nigérie, kteří záhy odcházejí dál.
Přesně před 30 lety, v sobotu 14. srpna 1993, začala první sezona samostatné české fotbalové ligy. Na první pohled se český vrcholný fotbal za tři dekády neproměnil nijak zásadně: v lize je letos deset klubů z prvního ročníku a s výjimkou Baníku hrají na původních adresách, byť na zrekonstruovaných či úplně nových stadionech.
Analýza dat získaných z webu Fortunaliga.cz ale odhaluje jeden významný rozdíl ilustrující dlouhodobý trend. Do prvních čtyř kol historicky první sezony nastoupilo pouhých pět cizinců: čtyři Slováci a jeden Ukrajinec – sparťanský útočník Viktor Dvirnik. Zato v prvních čtyřech kolech letošního ročníku se na trávníku vystřídalo už 93 hráčů s pasy 36 jiných států než České republiky.
Pro srovnání – od počátku samostatné české ligy trvalo sedm let, než na její trávníky vběhlo tolik různých zahraničních hráčů, co za první čtyři víkendy letošní sezony. A na cizince 36. státní příslušnosti liga čekala deset ročníků.
Poháry jako lákadlo
Cizinci letos zatím odehráli 25,8 procenta všech „hráčominut“, tedy součtu času všech hráčů na hřišti. Pokud bilance vydrží po celou sezonu, budou mít v této bilanci poprvé přes čtvrtinu.
Nejdéle na trávnících v novém ročníku pobyli Slováci, následovaní Nigerijci, Nizozemci, Srby, Francouzi a Liberijci.
„Když chtějí české kluby zahraničního hráče, tak obvykle proto, že je to levnější varianta než vlastní odchovanec,“ komentuje statistiky redaktor Deníku Sport a spolutvůrce sportovního podcastu Tribuna Martin Vait. A netýká se to už jenom první ligy: „V Táborsku nebo ve Vyškově přivádějí ve velkém hráče z afrických zemí. Ne každý se chytne, ale stále je to velmi levné řešení. Zásoba talentů je v Nigérii vlivem velké populace a nepříznivých podmínek pro život obrovská.“
| Cizinců | Datum | Klub | Hráči ze zahraničí |
|---|---|---|---|
| 2 | 24. 9. 1993 | Sparta | Jozef Kostelník (Slovensko), Jozef Kožlej (Slovensko) |
| 3 | 28. 11. 1993 | Sparta | Viktor Dvirnik (Ukrajina), Jozef Kostelník (Slovensko), Jozef Kožlej (Slovensko) |
| 4 | 18. 8. 1996 | Hradec | Július Bielik (Slovensko), Roman Zelenay (Slovensko), Jaroslav Michalička (Slovensko), Ladislav Šimčo (Slovensko) |
| 5 | 16. 8. 2004 | Liberec | Karol Kisel (Slovensko), Jozef Valachovič (Slovensko), Ivan Hodúr (Slovensko), Juraj Ančic (Slovensko), Peter Šinglár (Slovensko) |
| 6 | 11. 8. 2007 | Most | Alexandre Mendy (Francie), Andre Hainault (Kanada), Andrei Da Silva Camargo (Brazílie), Patrick Onyango Oboya (Keňa), Goce Toleski (Severní Makedonie), Lupce Acevski (Austrálie) |
| 7 | 25. 8. 2007 | Most | Alexandre Mendy (Francie), Andre Hainault (Kanada), Vitali Trubila (Bělorusko), Andrei Da Silva Camargo (Brazílie), Patrick Onyango Oboya (Keňa), Goce Toleski (Severní Makedonie), Lupce Acevski (Austrálie) |
| 8 | 30. 7. 2017 | Sparta | Vjačeslav Karavajev (Rusko), Eldar Čivič (Bosna a Hercegovina), Martin Dúbravka (Slovensko), Semih Kaya (Turecko), Tal Ben Chaim (Izrael), Georges Mandjeck (Kamerun), Srdjan Plavšič (Srbsko), Rio Mavuba (Francie) |
| 9 | 5. 8. 2018 | Sparta | Costa Nhamoinesu (Zimbabwe), Uroš Radakovič (Srbsko), Benjamin Tetteh (Ghana), Semih Kaya (Turecko), Srdjan Plavšič (Srbsko), Florin Nita (Rumunsko), Guélor Kanga (Gabon), Nicolae Stanciu (Rumunsko), Alexandru Chipciu (Rumunsko) |
| 10 | 29. 7. 2018 | Sparta | Costa Nhamoinesu (Zimbabwe), Uroš Radakovič (Srbsko), Benjamin Tetteh (Ghana), Semih Kaya (Turecko), Tal Ben Chaim (Izrael), Srdjan Plavšič (Srbsko), Florin Nita (Rumunsko), Guélor Kanga (Gabon), Nicolae Stanciu (Rumunsko), Alexandru Chipciu (Rumunsko) |
| S kompletně zahraniční základní sestavou dosud žádný tým nenastoupil. |
Zároveň už ale první kluby začínají k přetahování zahraničních hráčů přistupovat sofistikovaněji, a ne jen ve snaze ušetřit. „Trhy v Evropě se do jisté míry srovnávají a především Sparta a Slavia si mohou pro hráče dovolit lepší platy než skandinávské země. Český fotbal si začíná vyjasňovat strategii při přivádění hráčů, není to hit-or-miss a youtube scouting jako před pár lety. Perfektně se při nákupech připravují, přivádějí hráče rozvážně a vychází jim to.“
Jako příklad Vait uvádí dva Dány ve Spartě. „Nový brankář Peter Vindahl hrál hned svůj druhý zápas proti Kodani v Lize mistrů – a skvěle. Jeho krajan Asger Sørensen přišel z druholigového Norimberku. Druhá Bundesliga je ostatně zajímavé místo, odkud by české kluby mohly přivádět víc hráčů.“ Motivací pro ně podle Vaita může být, že v českých prvoligových týmech mají šanci ukázat se v evropských pohárech.
Některé prvoligové kluby se nicméně stále drží domácích hráčů – například téměř čistě českým týmem jsou Bohemians 1905. Příběh o pražské odpovědi na baskický Athletic Bilbao se však za daty podle všeho neskrývá. „Obecně nelze definovat nás trend či klubovou politiku v angažování zahraničních hráčů. Tato oblast není strategicky nastavena ani pro, ani proti,“ uvádí ředitel komunikace Petr Koukal.
Posledním utkáním bez zahraničního hráče na hřišti bylo jarní derby Hradce Králové s Pardubicemi. Za posledních deset let první liga takových zápasů zažila jen deset.
Rozehrát se a pryč za krajany
Podrobnější pohled do dat odhaluje, že hráči z některých států přicházejí do nejvyšší české soutěže ve specifických fázích kariéry a také na specifické pozice. Například z Ghany a Nigérie angažují české kluby mladíky. Jejich střední věk je 21,3 a 22,7 roku – nejméně ze všech frekventovaných národností. Naopak střední věk hráčů ze Srbska a Severní Makedonie je vyšší než mediánový věk domácích fotbalistů.
„Pro mladé hráče z Afriky je Česko mnohdy trochu kulturní šok,“ říká Vait. „Přijdou v mladém věku, a pokud pak mají možnost odejít do prostředí, které je jim kulturně bližší a kde mají větší diasporu svých krajanů, tak jdou.“ Typicky do Francie – jako příklady dává Vait spolustrůjce úspěchu Slavie v Evropské lize, Michaela Ngadeu Ngadjui z Kamerunu a Simona Deli z Pobřeží slonoviny. „Málo hráčů z Afriky zůstává v Česku po celý život.“ A skutečně: z celkem 138 jich po třicítce hrálo první českou ligu pouhých sedm.
| Země | Hráčozápasů | Hráčů | Nejvíc startů | |
|---|---|---|---|---|
| 1. | Slovensko | 11024 | 346 | Karol Kisel (Bohemians, Liberec, Sparta, Slavia) |
| 2. | Bosna a Hercegovina | 1467 | 40 | Admir Ljevakovič (Teplice) |
| 3. | Srbsko | 1151 | 42 | Vukadin Vukadinovič (Jablonec, Slavia, Zlín, Sparta, Karviná, Teplice) |
| 4. | Brazílie | 1108 | 53 | Daniel Silva Rossi (Olomouc, Jablonec) |
| 5. | Chorvatsko | 919 | 41 | Andrej Kerić (Liberec, Sparta, Teplice) |
| 6. | Francie | 799 | 33 | Alexandre Mendy (Příbram, Most, Boleslav) |
| 7. | Nigérie | 473 | 35 | Peter Olayinka (Dukla, Slavia) |
| 8. | Ukrajina | 463 | 29 | Taras Kačaraba (Liberec, Slavia) |
| 9. | Pobřeží slonoviny | 461 | 13 | Ibrahim Benjamin Traore (Zlín, Slavia, Plzeň) |
| 10. | Rusko | 387 | 24 | Vladislav Levin (Boleslav, Jihlava, Bohemians, Slovácko) |
| 11. | Severní Makedonie | 314 | 15 | Veliče Šumulikoski (Slovácko) |
| 12. | Kamerun | 314 | 12 | Michael Ngadeu Ngadjui (Slavia) |
| 13. | Rumunsko | 303 | 6 | Florin Nita (Sparta, Pardubice) |
| 14. | Zimbabwe | 299 | 2 | Kennedy Chihuri (Slavia, Žižkov) |
| 15. | Nizozemsko | 259 | 10 | Mick Van Buren (Slavia, Budějovice, Liberec) |
| Data od 14. 8. 1993 do 13. 8. 2023 |
U národů s alespoň dvaceti hráči v lize počítal datový tým Českého rozhlasu nejčastější pozice na hřišti. V některých případech je převaha jednoznačná: Francouzi strávili většinu času na hrotu, Brazilci v záloze (Nigerijci skoro polovinu času) a Ukrajinci v obraně (Srbové skoro půlku).
Skandinávci čeří rybníčky
Zatímco na trávníku se česká liga za 30 let své existence internacionalizovala, trenéry si vedení klubů stále vybírá domácí. V první sezoně koučovali čtyři Slováci: Dušan Radolský, Karol Dobiaš, Vladimír Mokrohajský a Štefan Nadzam. Během let se k nim přidalo dalších 22 Slováků a a pak už jen pět mužů odjinud. Byli to tři zahraniční trenéři Sparty, tedy Hans-Jürgen Sundermann z Německa, Andrea Stramaccioni z Itálie a strůjce loňského titulu a stávající trenér Brian Priske z Dánska; Slavii vedl Alex Pastoor z Nizozemska a Příbram Massimo Morales z Itálie.
„Nevím, jestli se sem některé kluby nestyděly přivádět zahraniční trenéry ze strachu, co by řekli na v uvozovkách specifické české prostředí,“ spekuluje Vait. „Většina klubů moc neví, jakým směrem se chce vydat. Občas mi připadá, že majitel považuje trenéra za svou prodlouženou ruku na lavičce: dělej, co chci já, jenom erudovaněji. Všichni se tu navíc znají a chtějí si vyjít vstříc. Když někomu někde skončí práce, hned dostane job jinde.“
I tohle se ale podle Vaita v posledních dvou letech mění. „Pořád žije mýtus, že jsou čeští trenéři velmi šikovní. Takticky jsou, ale v lecčems ztrácejí v práci s lidmi,“ hodnotí Vait a do kontrastu dává právě dánského trenéra Sparty. „Po stránce psychologie je Brian Priske velmi silný. Skandinávští trenéři tu ostatně napříč sporty ukazují, jaký rozdíl dělá, když přijde někdo, kdo umí jednat s lidmi rovně. Priske ve Spartě přesně pojmenoval, co nefunguje.“ A jako první trenér narozený jinde než v Česku nebo na Slovensku na jaře přivedl český klub v samostatné lize k titulu.
