Mohou peníze skutečně změnit myšlení a chování? Výzkumy psychologů ukazují, že ano. Být bohatý nabízí v životě různé výhody, ale život v bohatství není vždy takový, jak se zdá. Přestože superbohatým lidem mnozí závidí, za peníze si štěstí nekoupíte a život v bohatství s sebou přináší mnoho problémů.
Ženy v bohatých rodinách se často vzdávají kariéry ve prospěch mateřství, čímž ztrácejí identitu a prestiž, kterou jim práce poskytuje. Mezitím se mnozí bohatí muži (otcové) z elitních rodin často neúčastní rodinného života a místo toho se věnují rozvoji velkých a úspěšných mezinárodních firem. I děti se nacházejí pod zvláštním tlakem – tlakem být úspěšní ve škole a přinášet vynikající výsledky. Až příliš často se tak děje bez odpovídající podpory prostřednictvím citlivé výuky a výchovy ze strany rodičů.
Nedávné výzkumy ukazují, že bohatství může také zatemnit morální úsudek; různé studie dokládají, že bohatství může narušit empatii a soucit. Možná, že bohatství nakonec není takovou výhrou?
Existují indicie, že bohatí lidé jsou neúměrně často postiženi závislostmi. Zkrátka, život superbohatých není takový, jak se může zvenčí zdát. Objevují se specifické zátěže. Následující článek se zabývá psychologií velmi bohatých lidí a vysvětluje, jaký vliv může mít život miliardářů na duševní zdraví.
Affluenza – prokletí bohatých dětí
V roce 2013 zabil bohatý teenager Ethan Couch čtyři lidi, když usedl za volant pod vlivem alkoholu. Během soudního procesu o neúmyslném zabití vypověděl psycholog, že Couch trpěl „affluenzou„, což je termín definovaný jako „nezodpovědnost způsobená rodinným bohatstvím“ (Fox News).
Psycholog argumentoval, že Couch, který vyrůstal v superbohaté rodině, si vypěstoval hluboký pocit privilegovanosti a žije naprosto nezodpovědný život. Ethanův obhájce tvrdil, že mladík vyrůstal bez jakýchkoli následků za své špatné chování. Rozsudek byl nakonec překvapivě mírný – místo odnětí svobody byl Ethan Couch zavřen do léčebny a odsouzen k desetileté podmínce. Rozsudek by byl nejspíše zcela jiný, kdyby se jednalo o chudého černošského chlapce z chudé čtvrti.
Během soudního procesu s Ethanem Couchem byla zdůrazněna i jeho výchova. Jeho rodiče měli narušený a někdy násilný vztah, který skončil rozvodem. Ve zprávě sociálního pracovníka z doby rozvodu dospěl sociální pracovník k závěru, že Ethan měl vzájemně závislý vztah s matkou a postrádal pravidelný a konzistentní vztah s otcem. Sociální pracovnice také uvedla, že „oba rodiče se k Ethanovi chovali jako k dospělému a umožňovali mu, aby se nadměrně zapojoval do záležitostí a rozhodnutí dospělých“ (DMagazine).
Výzkumy ukazují, že „bohatství samo o sobě je rizikovým faktorem ve vývoji dospívajících – nejde jen o to, že člověk má peníze, ale i o to, jak je vlastní, což může narušit hodnoty, výchovné postupy a mezilidské vztahy“ (Clinical Science Insights). To vše bylo v životě Ethana Couche všudypřítomné.
Zneužívání drog a alkoholu mezi bohatými teenagery
Z vědeckých studií vyplývá, že úzkost je o 20-30 % častější u dětí z bohatých rodin než v méně bohatých rodinách a že děti z bohatých rodin jsou náchylnější ke zneužívání drog a alkoholu (Psychology Today).
Za bohatství se často platí vysoká cena. Kromě zneužívání drog a alkoholu je mezi bohatými teenagery znepokojivě vysoký výskyt depresí, úzkostí, poruch příjmu potravy, podvádění a krádeží (Psychology Today).
Pro to existuje několik možných příčin:
- vysoký tlak a očekávání ze strany rodičů, učitelů a spolužáků, že budou ve škole vynikat,
- zvýšená izolace od rodičů a rodiny,
- dítě slyší sotva „ne“, nedostatečné stanovení hranic,
- snadnější přístup k drogám a alkoholu,
- fixace na materiální bohatství a majetek,
- zvýšený význam atraktivity kvůli tlaku vrstevníků,
- tlak ve škole a v rodině neprojevovat slabost nebo zranitelnost,
- snížený rozvoj přátelství a intimity,
- život nabitý aktivitami bez dostatečného času na hraní.
Poslední bod je obzvláště zajímavý. Socioložka Annette Lareauová z Pensylvánské univerzity o tom psala ve své knize Unequal Childhoods: Class, Race, and Family Life (Nerovné dětství: Třída, rasa a rodinný život) z roku 2003, v níž srovnávala výchovné styly dvou černošských chlapců: jednoho z rodiny z vyšší střední třídy a druhého z rodiny na sociálních dávkách (Fatherly).
Styl výchovy bohatších rodičů popsala jako „cílenou kultivaci“ (concerted cultivation). Cílem dětství tohoto výchovném stylu je „získat dovednosti, které později povedou k větším příležitostem“. Oproti tomu se styl výchovy v dělnické rodině točil kolem filozofie „přirozeného vývoje“. Podle Lareauové tito rodiče věřili, že stačí poskytnout lásku, stravu a bezpečí. Uspokojování těchto základních lidských potřeb se v bohatých rodinách často obchází.
Když Lareauová pokračovala v pozorování analyzovaných dětí, všimla si, že chlapec z dělnické třídy má řadu praktických dovedností, které bohatému adolescentovi zcela chyběly. Dále si všimla, že rodiče ze střední třídy mají obecně tendenci formovat život svých dospělých dětí způsobem, který prodlužuje fázi dospívání.
Dysfunkční bohaté rodiny
Samozřejmě ne všechny velmi bohaté rodiny jsou dysfunkční, ale mnohé z nich ano. Rodiče často nejsou doma. Pracují mnoho hodin denně, cestují a účastní se okázalých reprezentativních akcí. Rodiče, kteří nepracují (často jsou to matky), mají kalendáře nabité termíny péče o krásu, fitness aktivitami a účasti na nesčetných večeřích a dalších společenských akcích s přáteli. Údržba image je v superbohatých kruzích práce na plný úvazek. A dobře vypadat je součástí této práce.
V bohatých rodinách je běžné, že se o děti starají chůvy nebo hospodyně. Potomci pak jsou posíláni do nejlepších internátních škol na světě. Samozřejmě se tak děje s úmyslem poskytnout dítěti to nejlepší vzdělání, ale pro většinu z nich má internátní škola negativní psychologické účinky. O psychických škodách, které internátní školy lidem způsobují, bylo již mnoho napsáno (např. The Guardian). Život v internátní škole může být strašlivý a pro mnohé představuje hluboké trauma z dětství.
Vědecký článek Suniyi Lutharové, emeritní profesorky psychologie a pedagogiky na Columbia University Teachers College, na téma kultury hojnosti (The Culture of Affluence) se zabývá povahou problémů mezi bohatými a jejich pravděpodobnými příčinami (National Library of Medicine).
Lutharová objevila problémy v několika oblastech, včetně užívání drog, úzkosti a deprese – a dva klíče k možným příčinám: tlak na úspěch a odloučení od rodičů. Obojí se s pobytem na internátní škole ještě zintenzivňuje.
Honba za dalším bohatstvím
Jakmile mají lidé hodně peněz, jsou posedlí snahou o zachování majetku. Ashley Whillansová, behaviorální vědkyně z Harvardu, to nazývá „toxickou mentalitou peněz“. Říká, že mnoho lidí, kteří jsou již bohatí, se soustředí na peníze a usilují o další bohatství. To ke štěstí příliš nepřispívá (CNBC Make It).
V rozhovorech s bohatými lidmi se Whillansová setkala s lidmi, kteří se příliš soustředili na vydělávání peněz a ne na to, aby měli více času. Výzkumy však ukazují, že lidé, kteří považují čas za cennější než peníze, jsou šťastnější, mají zdravější vztahy, lépe se socializují a jsou spokojenější v práci.
Rámcová definice bohatství je navíc nestálá. Kolik milionů stačí? Lidé z bohatých kruhů se neustále srovnávají s ostatními. Peníze znamenají status a bohatí lidé často uvíznou v kultuře přehánění a předhánění.
Jakmile člověk dosáhne pohodlí bohatého života, vzniká obrovská soutěž o udržení si tohoto životního stylu a překonání bohatství ostatních lidí. Strach ze ztráty tohoto bohatství, moci a postavení má silný vliv na sebevědomí a vyvolává pochybnosti. Je to velmi stresující situace, která má dopady na duševní zdraví.
Morální nároky, méně empatie
Psychologové popisují osobnosti miliardářů jako „temnou triádu“ machiavelismu, psychopatie a narcismu (Psychology Today). Výzkumy ukazují, že extrémně bohatí lidé mají větší sklony k chování, jako je „sebeprosazování, emocionální chlad, pokrytectví a agresivita“, a že se častěji dopouštějí různého neetického jednání.
V bohatých kruzích je patrný nedostatek empatie. Výzkumy ukazují, že mnozí bohatí lidé a lidé z vyšších vrstev trpí nedostatkem empatie vůči ostatním a mohou se dokonce chovat bezohledně. Případy rutinního ponižování, zastrašování a vandalismu byly v 80. letech 20. století v exkluzivním Bullingdon Clubu Oxfordské univerzity ve Velké Británii samozřejmostí.
Z vědeckých studií vyplývá, že lidé z nižších socioekonomických vrstev jsou v interpretaci výrazů tváře lepší než lidé, kteří mají peníze. Schopnost přesně číst výrazy obličeje a snažit se pochopit, jak se druhý člověk cítí, je důležitou součástí empatie.
Výzkum psychologů Paula Piffa a Dachera Keltnera z Kalifornské univerzity v Berkeley jasně ukázal, že čím více bohatství a moci lidé hromadí, tím méně cítí empatii vůči ostatním (Huffington Post).
Vliv bohatství na psychické zdraví
Přístup k penězům může zaručit exkluzivní zdravotní péči, ale nezaručuje zdraví jako takové. Život v bohatství má mnoho nevýhod. Vliv bohatství na duševní zdraví je jedním z jeho nejzávažnějších problémů. Za životním stylem mnoha bohatých lidí se skrývá utrpení, bolest, traumata z dětství, závislosti a depresivní stavy.
Bohatství může poskytnout privilegované vzdělání a výchovu, ale děti z nesmírně bohatých rodin se často cítí izolované a nemilované. Není divu, že deprese, úzkosti, závislosti, poruchy příjmu potravy a problémy s chováním jsou na denním pořádku.
