„Můžete prosím zavolat o patnáct minut později?“ prosí mě Olga Novotná, od září učitelka druhé třídy na Základní škole Vejrostova v Brně. Ačkoliv je léto a děti mají prázdniny, pedagožka z prvního stupně místo dovolené u moře tráví čas s dalšími kantory.
„Mám obrovské štěstí, že mám možnost setkávat se s lidmi, kteří přemýšlí o věcech podobně jako já, pro které je vzdělávání důležité,“ říká. Přestože s ostatními sdílí hlavně inspirativní zkušenosti, je ráda, že si zároveň dokážou přiznat, že věci někdy nejdou tak, jak by měly. „Jsme úplně normální učitelé, kteří chybují a spoustu věcí v průběhu výuky teprve zkouší,“ dodává.
Důležitý je pro ni také proces svého dalšího vzdělávání. „Je to nekonečná cesta, chtěla bych se učit do doby, než půjdu do důchodu,“ hlásí po čtvrt hodině Novotná a omlouvá se, že se jim jeden z workshopů na letní učitelské škole protáhl.
Čtyřky od studentů mě posouvají vpřed, říká oceněný nejlepší český učitel |
Přiznává, že ji celoživotní vzdělávání udržuje při zemi a pomáhá rozumět dětskému vnímání světa. „Taky se potýkám s nejasnostmi, sama občas něco nevím. Uvědomuji si potom, jak těžké to pro děti mnohdy je, když na ně tlačíme. Chceme, aby dosáhly určitých cílů, ale i pro mě je těžké některé věci pochopit hned,“ vnímá a souhlasí, že české školství na žáky a studenty vyvíjí obrovský tlak.
„Chceme výsledky, ale pak to děti odnáší. Sama si s tím úplně nevím rady, ale měli bychom zvát děti k procesu učení a ptát se jich, co potřebují. Aby měly možnost to ovlivnit,“ popisuje zkušená učitelka.
„Děti musí vědět, proč se co učí“
Ve své praxi se snaží být pro děti parťák. Věří totiž, že škola nemá být autoritářskou institucí, ale má v ní panovat zdravá demokracie. A tak dětem vysvětluje, k čemu jim jaké učivo v životě bude. „Aby neměly pocit, že se učí pro rodiče nebo paní učitelku. Když se třeba učíme násobení desetinných čísel, vysvětluji jim, že si díky tomu budou moct spočítat v dospělosti spotřebu elektřiny,“ udává praktický příklad.
UČÍM JINAKLetní seriál iDNES.cz o učitelích, kteří učí jinak. Někteří vysvětlují látku na YouTube, jiní připravují pomůcky do výuky pro své kolegy nebo jen používají netradiční metody. |
U mnohých témat se ale snaží nechávat žáky pracovat samostatně a radit si mezi sebou. „Učitel by do toho měl vstupovat až ve chvíli, kdy děti neví. Musíme je do procesu vtáhnout.“ Dětem ale volnou ruku nechává často i při výběru témat. „Když vím, že budeme probírat například vesmír, dopředu se jich ptám, co by je o něm zajímalo a na základě toho dělám přípravu na výuku. Nevíme, co bude za třicet let,“ vysvětluje.
Část výuky navíc ráda přenáší do venkovního prostředí, protože se děti učí mnohem lépe pečovat o své blízké okolí a zapojovat se do místních záležitostí. Navíc Novotná porovnává, že s rozvojem informačních technologií jsou dotazy a zvědavost dětí sofistikovanější, navíc jejich znalosti okolního světa jsou na vyšší úrovni než třeba před deseti lety.
Předměty musíme propojit jako svět kolem nás
Před více než dvaceti lety se brněnská učitelka díky starším kolegyním zhlédla v programu Začít spolu, jehož myšlenky přejímá i do svého vyučování. Například věří, že tak jako je propojený svět a všechny dílky tvoří celek, ani školství nelze škatulkovat do jednotlivých samostatných předmětů. „Klasický způsob výuky, který byl přibližně před dvaceti lety běžný, mi nevyhovoval. Zato Začít spolu je jako puzzle, skládanka, která když do sebe zapadne, tak vidím, že děti rostou, mají výsledky a vzdělávání je baví,“ popisuje.
Ačkoliv jsme od sebe vzdálení desítky kilometrů a naše komunikace probíhá výhradně přes telefon, je na Novotné poznat, jak ji téma vzdělávání baví. Není pro ni jen zdrojem obživy, neustále se na sobě snaží pracovat.
Za své celoživotní snažení ji také ocenila Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Cenou pro vynikajícího absolventa. S univerzitou totiž dlouhodobě spolupracuje a podílí se také na vzdělávání budoucích kantorů, které bere k sobě do školy na praxi.
Nejde ale o jediné uznání její práce. V roce 2021 se dostala do finálové jedenáctky české odnože mezinárodní ceny Global Teacher Prize.
Pedagog musí studenty respektovat a pořád se má co učit, říká učitelka roku |
Jak již přiznala, díky letní škole pro učitele má blíž ke svým žákům. Bližší vztah si ale dokáže vybudovat i se studenty pedagogiky, a to díky dceři, která se taky dala na učitelskou dráhu.
„Někdy je pro tyto studenty těžké přijít před děti. Mají teoretické znalosti, ale pak se postaví před třídu a zjistí, že neví, co mají dělat. Mají nejistoty, ale to i my učitelé. Je dobré je podpořit, říct jim, že to zvládnou. I moje dcera potřebovala ujištění, že se pořád učíme a ani já nevím vše. Někdy se mi taky nepovede hodina, nejsem neomylná,“ říká a směje se, že když se s dcerou sejde u jednoho stolu, neřeší nic jiného než práci.
Závěrem pak zmiňuje, že ji i po mnoha letech práce obrovsky baví. „Vždycky si říkám, když si sednu mezi děti, že jsem si tu práci vybrala fakt dobře. Je štěstí být mezi nimi, sdílet s nimi radost a vidět, jak jsou nadšené, když něco dobře vymyslí.“
