Každý umí kreslit. Arteterapie je ideální léčba i pro toho, kdo není připraven mluvit, říká arteterapeut

„Pro každé téma vybíráme techniku, pracujeme hodně s akvarelem, protože tam je velký prostor pro volné asociace, pro náhodu. Ale používáme i práci s hlínou, pastelkami, temperami, prstovými barvami,“ nastiňuje výtvarník a arteterapeut Matouš Marek.

Čtěte také

Terapeutka k syndromu vyhoření: Žijeme ve společnosti, kde samochvála smrdí, chválit je zbytečné a dokonalý výkon samozřejmý

Arteterapii většinou využívají lidé, kteří už mají nějakou terapeutickou zkušenost nebo si prošli individuální terapií a jejich terapeut jim doporučil právě arteterapii, protože se třeba zasekli na nějakém bodě, ze kterého se nedá posunout. „Nebo už toho mluvení bylo tolik, že by si chtěli vyzkoušet nějakou jinou techniku,“ popisuje.

„Častými důvody jsou stres, úzkosti, přehlcení, nedostatek času pro sebe nebo třeba i depresivní nálady. Ideální je arteterapie pro toho, kdo není připraven nebo nechce tolik mluvit.“

Člověk, který přijde na arteskupinu, by ale měl být schopný sdílet s ostatními a být v takovém stavu, aby byl mohl aspoň trochu pracovat.

Muži jsou na arteterapii stále v menšině

„Říkáme, že první velký krok, je na tu skupinu vůbec dorazit. Je to o překonání bariéry. Už ta samotná aktivita bývá často velkým krokem a určitě k tomu není potřeba žádné výtvarné nadání ani zkušenost nebo zručnost.“

Čtěte také

Na pět minut si sedněte a jen pozorujte svůj dech. Mindfulness pomáhá s vyhořením i chronickým stresem, radí lektor

Vycházíme z modelu, že každé dítě umí kreslit, akorát jsme to občas zapomněli nebo jsme se setkali v nějakém období s tím, že nám je nepříjemné, že to neumíme tak dobře jako někdo jiný. Proto většinou lidé říkají, že skončili u domečku nebo pejska. Ale to tam opravu není důležité. Pracujeme jiným způsobem a to hlavní, co neděláme, je hodnocení.

Většinou arteskupinu tvoří ženy. „Otevřenost sdílet možná není u mužů taková jako u žen,“ vysvětluje Marek.

„Stále to asi souvisí se společenskou rolí, i když už se postupně mění nároky, ale v jádru to zůstává hodně stejné. Projev emocí je pořád ještě něčím nežádoucím, což je trochu nešťastné, protože pak se to v nás hromadí a často si toho všimneme, až když je pozdě, až když se dostaneme do stavu, který nám není příjemný, a pak teprve vyhledáváme pomoc,“ dodává.

Jak probíhá arteterapeutické sezení? Poslechněte si celé Hovory ze série Buďte v klidu v audiozáznamu.