Když 16. března roku 37 nastoupil Gaius Caesar Augustus Germanicus přezdívaný Caligula, na trůn, vše nasvědčovalo tomu, že říše bude pod jeho vedením prosperovat. Potrestal zkorumpované úředníky, zvýšil rozhodovací pravomoci soudů, prominul daně lidem, kteří neměli na jejich zaplacení, a poskytl odměny vojsku.
Šest měsíců po slibném zahájení své vlády však pětadvacetiletý mladík vážně onemocněl. Podle líčení antických historiků pravděpodobně prodělal encefalitidu. Nikdo netuší, co přesně se stalo, ale na trůn se Caligula vrátil jako zvrhlík, šílenec a tyran. Nechával zabíjet své poddané, znásilňoval ženy i muže, dopouštěl se incestu se svými sestrami. Navzdory finančním těžkostem realizoval řadu staveb, jež měly symbolizovat jeho božství. Mezi nimi byly i lodě, kotvící na jezeře Nemi.
Lodě císaře Caliguly
Každé z plavidel mělo na délku více než 70 metrů. Jedno bylo chrámem zasvěceným bohyni Diane a druhé palácem rozkoší. Podle odborníků byly lodě řemeslnými a uměleckými skvosty. Na jejich palubách se nacházela mramorová výzdoba, barevné mozaiky, kazetové stropy z kyperského dřeva, sochy, dlážděné chodníky, altány, promenády i ovocné zahrady s fontánami. Hygienu zajišťovaly toalety a vodovod s teplou vodou.
Loď císaře Caliguly
Lodě měly jediný účel. Sloužily k rekreaci a nezřízeným radovánkám. Jelikož jezero Nemi bylo posvátné a podle římského práva po něm nemohla plout žádná bárka s výjimkou císařské, měl Caligula na své aktivity dokonalé soukromí. Podle legend zde probíhaly orgie, v podpalubí měli být mučeni lidé odsouzení k smrti, na střeše chrámu se konaly obrovské hostiny a pitky.
Objev ztracených lodí
Postupem času se lodě staly symbolem panovníkova šílenství. Proto byly, po jeho smrti, kterou v roce 41 zařídila skupina atentátníků, úmyslně potopené. I přesto, že se nacházely asi 20 metrů pod hladinou, nezapomnělo se na ně. Místní rybáři z jezera až do novověku vytahovali kusy dekorací a dřevěné trámy.
První pokus o jejich záchranu byl realizovaný v polovině 15. století. Potápěči z Janova však zhodnotili, že plavidla jsou příliš těžká na to, aby se dala vytáhnout. Druhý proběhl až o 400 let později v roce 1927 na rozkaz Benita Mussoliniho. Ukázalo se, že středověcí odborníci měli pravdu. Inženýři proto zvolili jinou taktiku. Zprovoznili zavlažovací kanál z dob antického Říma a vodu z jezera vypustili.
Vysvobození vzácných bárek trvalo pět let. Staly se důkazem, že Římané byli schopni stavět velké lodě, které se dokonce pyšnily několika technickými vychytávkami, o nichž se předpokládalo, že byly vynalezené až o několik staletí později. Byly vybavené například pístovými čerpadly, dodávající teplou a studenou vodu nebo otočnou plošinou s kuličkovými ložisky, o níž se myslelo, že ji poprvé představil Leonardo da Vinci.
Zachráněné vraky luxusních lodí císaře Caliguly byly přesunuté do muzea. To však bylo 31. května roku 1944 zasažené granáty, jež způsobily rozsáhlý požár. Přežily ho jen některé bronzové a mramorové artefakty.
Zdroje: www.cs.wikipedia.org, www.heritagedaily.com, www.en.wikipedia.org, www.penelope.uchicago.edu
