My, šampioni (4. díl): Cestu lemují zlámané kosti. Stupidní, nebo hrdinský přístup?

Je jich 27. Jako kdysi pánů na Starém městě. Navždy ovšem na ně nebudou upomínat bílé kříže, ale jména vyrytá ve stříbře. O kom je řeč? O letošních šampionech NHL. V krátkých medailoncích se NHL.cz zastaví u každého z nich. Dnes u Aleca Martineze, čerstvě již trojnásobného vítěze hokejového grálu. A hráče, který nejlépe z celého kádru Vegas Golden Knights ví, že cesta na vrchol bolí. Třeskutě, palčivě, do morku kostí.

Dustin Brown býval jeho kapitánem.

Zažili spolu báječné chvíle, dvakrát bok po boku vyhráli Stanley Cup, v roce 2014 dokonce Martinez vstřelil rozhodující gól celého finále.

Ale toho březnového večera měli k oslavám daleko. Martinez by na něj nejspíš rád zapomněl. Při bránění Browna dostal předloni pukem do obličeje. Je tak trochu paradoxem, že se to nestalo při činnosti, co dělá nejčastěji z celé ligy. Blokování střel.

Obětovat své tělo a dobrovolně padnout do rány?

"Je to válečník," smekl před ním spoluhráč Nicolas Roy.

"Je to do velké míry stupidita," pověděl sám Martinez, sympaťák se španělskými kořeny.

Ví, že při každém skoku do dráhy kotouče, tvrdé gumy, od které je nepříjemný i jemný ťukanec ve šnečí rychlosti, riskuje. Zdraví. V krajní případě život. Přesto to udělal za posledních osm sezon více než tisíckrát!

"Má koule," říká o něm parťák z defenzívy Shea Theodore.

"Není náhoda, že opakovaně vyhrál stříbrný pohár. Je připravený obětovat cokoliv pro vítězství," chválil ho Peter DeBoer, předchůdce Bruce Cassidyho na lavičce Vegas.

A samozřejmě i Cassidy, současný trenér Zlatých rytířů, Martineze velebí. Má v něm učiněný poklad. A evidentně si padli do noty, protože odhodlání šestatřicetiletého Američana stavět se do letu jedovatých projektilů pod "Butchem" ještě vzrostlo.

Martinez si vytvořil osobák. Samozřejmě vládl v zblokovaných střelách napříč NHL během základní části. A kraloval také v play-off.

Nejspíš má do krajnosti posunutý práh bolesti. I když mu puk opakovaně dosti ublížil, třeba v roce 2021 mu těsně před bitvami o Stanley Cup zlomil kost v noze, Martinez do nich stejně zasáhl.

Musí to být pro něj mimořádná slast a satisfakce si po všech těch nepříjemných momentech pochovat hokejový grál. Políbit ho, podělit se o radost z něj s nejbližšími.

"Tentokrát jsem ale na opačné straně věkového spektra," smál se, když v červnu poprvé uspěl ne jako Král z LA, ale jako Zlatý rytíř z Vegas. "Užívám si, když vidím mladší kluky, jak si splnili dětský sen."

Žádná sebestřednost, naopak srdce na dlani. Dojímalo ho, že opět mohl slavit s Jonathanem Quickem. Potřetí!

Martinez každopádně nabízí více než fantastickou týmovost. Rozumí si s pukem. Je výborný pozičně. Skvěle čte hru. Umí založit útok, chytrým pasem najít spoluhráče. A ránu má taky solidní.

V play-off nastřádal sedm bodů (2+5), přičemž opět ukázal čich na důležité branky - obě dal ve finálové sérii.

Jeho přístup, kdy bez váhání i daleko po třicítce padá proti puku, zavání až bláznovstvím. Ale on ví, že přesně tudy vede cesta na vrchol. Přes modřiny. Krvavé šrámy, Zlámané kosti.

Je to jako výstup Údolím padlých, které leží nedaleko Madridu. Cestou k megalomanskému kříži, který je tak obří, jak si jen dovedete představit (měří 152 metrů), se jde kolem kostnic s ostatky bojovníků z občanské války. 

Je to stezka plná bolesti. Tak jako Martinezův herní styl.

Jak k němu došel? Hledal cestu, jak se dostat do sestavy a udržet se v ní. "A zafungovalo to."

Seriál My, šampioni:

3. díl: Tohle jméno? Dobré leda tak pro toaletní papír!
2. díl: Není Barbie jako Barbie. Gudas by mohl vyprávět!
1. díl: Dárek z Floridy, co se stal jazýčkem na vahách

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter