Jan Janeček byl vnímán jako David Copperfield své doby
Jan a Josef Janečkovi byli známými lotry z Plzeňska. Přepadávali a loupili, často hlavně pro potěšení. Oba byli nakonec odsouzeni. Mladší a méně zkušený výtržník Josef k doživotnímu trestu odnětí svobody, starší a nebezpečnější Jan k trestu smrti. Jeho poprava se nesmazatelně zapsala do historie jako poslední veřejná poprava v Rakousku-Uhersku.
Čtěte také
K zatčení této dvojice došlo roku 1870 v horomyslické hospodě na okraji Dýšiny a v jejím okolí: „Četníci se do té hospody pustili jen dva. Nepočkali na posily, což při schopnostech, které měl zejména Jan Janeček, bylo hodně málo. Když tedy četníci vtrhli do hospody, Jan jednoho četníka poranil, přičemž byl poraněn i on sám. Využil ale zmatku a z hospody unikl. Josefa se četníkům v hospodě podařilo zatknout,“ začal líčit dávné události historik Jiří Sankot.
Janeček dokázal uniknout odkudkoliv
„Jan Janeček uprchl do nejbližšího lesa, ale byl těžce postřelen a krvácel. Když ho četníci našli, byl už v takovém stavu, že nebyl schopen vůbec vzdorovat. Zatkli jej tedy a odvezli do plzeňské věznice,“ pokračoval. Janečkovy mimořádné schopnosti se projevily již v minulosti při útěku z dnešních Valdic, a nejinak tomu bylo také v Plzni. „On měl u lidí tehdy pověst jako v současnosti například David Copperfield. To znamená, že nejen že byl nepolapitelný, ale v očích tehdejší veřejnosti dokázal uniknout odkudkoliv,“ řekl historik.
„Jelikož tehdy ještě nestála věznice na Borech, přezdívaná také jako Hotel Hvězda, skončili zadržení zločinci v soudní cele v zadní části plzeňské radnice. Zde nebyly zcela vhodné podmínky pro držení tak nebezpečných vězňů, kteří dokázali uprchnout i z Valdic, a tak byli spoutáni těžkými okovy a na noc navíc připoutáni k železnému kruhu. Přesto se jim podařilo z okovů vyklouznout a poté málem uprchnout. Rozebrali kamna a snažili se vylézt komínem. Strážný si toho všiml údajně až na poslední chvíli,“ popisovala autorka historicky zaměřených publikací Eva Horová.
Jan Janeček později prozradil, jak se z pout ve skutečnosti dostal: „Podle dobového tisku existovalo hned několik způsobů, jako například propašování pilníku do vězení a přepilování okovů. On pak ale údajně odhalil své tajemství – namohl si ruce, aby byly oteklejší. Ruce poté v okovech splaskly a on se z nich dokázal vyvléci,“ řekl Jiří Sankot.
Na šibenici viselo tělo až do večera
Janův kumpán Josef Janeček byl nakonec odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody. Nicméně krátce po převozu do trestnice zemřel na tuberkulózu. Jan byl rovnou odsouzen k trestu smrti oběšením. Datum popravy bylo stanoveno na 9. září 1871 a měl ji vykonat známý pražský kat Jan Piperger: „Od června 1871 se v Plzni nemluvilo o ničem jiném, než kdy bude poprava. Místo popravy je popisováno jako vyvýšená lokalita při Klatovské silnici za borskou věznicí a jednalo se opravdu o mimořádnou událost. Poprava byla údajně velice rychlá a profesionálně provedena. Na šibenici visel Janeček až do večera, poté jej uložili do vyhloubené jámy pod šibenicí. Hned v noci ho ale z této jámy zase vykopali a odvezli pryč, aby jej nemohla vykopat jeho rodina,“ popsal událost historik.
Eva Horová uvedla, že následujícího dne byl zločinec pohřben do kouta u hradby kostela Všech svatých v Plzni. Jan Janeček, pravým jménem Jan Serinek, se stal naposledy veřejně popraveným člověkem v celém Rakousku-Uhersku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
