Stoicismus jako východisko. Zatím poslední román Juliana Barnese (ne)portrétuje Elizabeth Finchovou

4. srpen 2023

Nevěrohodný vypravěč, nejistota paměti, nesamozřejmost příběhu i perspektiva těch, kteří se nestali vítězi a držiteli svého narativu. To všechno je pro tvorbu britského romanopisce Juliana Barnese typické. Co jeho román Elizabeth Finchová přináší nového a jak by se dal zařadit do celkového kontextu Barnesova díla? 

Julian Barnes: Elizabeth Finchová

Anglický spisovatel Julian Barnes je jedním z klíčových představitelů postmoderny a experimentální prózy. Jeho nejznámějším románem je patrně Flaubertův papoušek, zfilmováno bylo Bookerovou cenou ověnčené Vědomí konce, z poslední doby zaujal prózami Jediný příběh či Muž v červeném kabátě nebo Elizabeth Finchová, které v překladu Petra Fantyse vydalo nakladatelství Odeon.

„Veškerý náš život, minulost – to vše můžeme poznat jen skrze příběh. Barnes si ale velice dobře uvědomuje, že ten příběh je většinou falešný, případně omylný, někdy překrucujeme fakta. Občas tuto skepsi vypráví pomocí příběhů, pak se to mění v esej a často vše končí selháním. Ale tady jako by – záměrně – selhal samotný příběh,“ popisuje Petr Fantys, překladatel knihy Elizabeth Finchová (i 6 dalších autorových děl), jak britský spisovatel Julian Barnes navázal v zatím poslední knize na svou předchozí tvorbu, aby se zase posunul o kousek dál. Podle americké prozaičky Claire Messudové jde o román ptající se po řádu a hierarchiích minulých dvou tisíciletí, britská recenzentka knihu označila jako manifest porozumění. O čem tedy text vypovídá? Kdo je vlastně Elizabeth Finchová a kdo nám o jejím životě vypráví? Jak do toho zapadá římský císař Julián?

Na to se redaktorka Mozaiky Šárka Jančíková ptala překladatele Petra Fantyse a ve své recenzi se nastíněným tématům věnuje i amerikanistka Hana Ulmanová. 

autoři: Hana Ulmanová , Šárka Jančíková
Spustit audio

Související