22°C
Jak vám je?
„No, už líp. Zaměstnala jsem se prací, která mě naprosto naplňuje. Ale teď to na mě dolehlo a budu situaci řešit s psychoterapeutem. Nechci jíst antidepresiva, tak věřím, že terapie pomůže.“
Povězte mi víc o tom, co teď cítíte?
„Bezprostředně poté, co za mnou přišli policajti a oznámili mi, že se Marcel oběsil, to byl totální šok. Nic jiného jsem nevnímala, jen to, že je mrtvý. Hlavou mi proběhlo, jak to všechno sama zvládnu, jak to řeknu dětem...“
Kdy a jak jste jim to vysvětlila?
„Hned! Malý Lenny to ještě nevnímá, ale Louisovi jsem řekla, že táta je v nebíčku. Ptal se mě, kdy se s ním může vidět. Řekla jsem mu, že kdykoli, kdy bude chtít.“
A jak se kluci mají?
„Kluci jsou skvělí. Louis se se smrtí svého táty stále vypořádává, ale máme kolem sebe rodinu. Lenny to ještě nevnímá. Já se snažím žít s tou obrovskou dírou v srdci po Marcelovi. Hodně pracuji, hodně se soustředím na sebe a na děti. Práce mi moc pomáhá a mám skvělé lidi okolo sebe. Jsou mi inspirací.“
Jak se o sebe, tedy kromě práce, v rámci psychohygieny staráte?
„Hodně cvičím a ráda jím, co si uvařím. Co dávám do pusy, to dělám vědomě. Je to dobrý pocit. Mám pak ze sebe radost, že nejím prasárny. Jinak jsem s lidmi, které mám ráda.“
Budete se teď se syny stěhovat na Moravu. Co vás vedlo k tomuhle rozhodnutí?
„Mám tam mamku s tátou a další členy rodiny. Když budu potřebovat pracovat v Praze, budu vědět, že se babička s dědou postarají. Kluci tam budou chodit do školky a tak. Takže to bylo vcelku logické řešení naší situace.“
Jak vám rodiče pomáhají?
„Moc. Nevím, co bych bez nich dělala. Pomáhají mi psychicky i finančně. Jsou skvělými prarodiči a klukům se věnují. Stále se oklepáváme z té tragédie. Mně to bude ještě trvat. Přece jenom jsem myslela, že spolu s Marcelem zestárneme. Ale když se začaly objevovat jeho psychické problémy, neřešil je. Snažila jsem se s ním o tom nespočetněkrát mluvit, bohužel neúspěšně. Terapie odmítal.“
Jak to bylo dál?
„Trvalo to pár let, často jsme se hádali. Marcel odjížděl do zahraničí a vydržel tam vždy pár měsíců. Pracoval jako kuchař. Pokaždé, když se vrátil, tak to měsíc dva bylo mezi námi docela dobrý, ale pak začaly zase deprese a vše šlo do kytek. Ani děti ho nezajímaly. Fakt strašný.“
Jak vidíte svůj život do roka? Co se změní, naopak co zůstane?
„To je zajímavá otázka. Já nevím. Určitě chceme s kapelou dál pokračovat v hudbě, dál vydávat desky, dál koncertovat. A já ve svém osobním životě chci být s novým partnerem někdy za čas, až se rány zahojí, a žít rodinný život, ať už budeme kdekoliv.“
Vaše stěhování na Moravu je tedy jen dočasné?
„Asi jo. Teď nedokážu říct. Ale v Praze mám kamarády a je tam více možností.“
Řeknete mi víc o svých dietách? Jak je dodržujete, co jíte a jak vám fungují?
„Teď na diety nemám čas ani chuť. Ale dřív jsem držela stockholmskou dietu. Ta byla dobrá. Šlo o to, dělit maso, zeleninu a přílohy a jíst menší porce. Na ní se mi podařilo zhubnout dvanáct kilogramů za rok. Do toho omezit alkohol a cigarety. Samozřejmě hodně se hýbat.“
Jak?
„Jsem hodně s dětmi venku a kluci jsou akční. Takže lítám za nimi. Pak mám obruč HulaHup, ta je dobrá na břicho a vytvarování pasu. Cvičím taky doma kalanetiku a pilates. Je dobré být zpevněná. Ale jak říkám, teď veškerý čas věnuji hudbě a vydání nové desky.“
Poté, co Marcel spáchal sebevraždu, někdo z vašich přátel založil na serveru Donio.cz sbírku. Řeknete nám k tomu něco víc?
„Ano, bylo to něco neskutečného. Sbírku založila kamarádka. Na pomoc pro vydání nové desky. Přece jen, přišli jsme o stálý příjem. Během dvou týdnů se cílová částka 300 000 Kč vybrala. Nikdo z nás nechápal, jak je to možné, a pak mi zavolal Leoš Mareš s tím, že se se mnou chce setkat a že moc gratuluje, že se peníze na dobrou věc vybraly.“
A jak to bylo dál?
„No, sešli jsme se a on mi řekl, že celou tu částku zaplatil on. Že se to k němu doneslo, co se stalo, a že si mě pamatuje ze soutěže SuperStar před osmi lety, protože seděl v té době v porotě. Já začala brečet, objala jsem ho a řekla mu, že udělám vše pro to, aby deska vyšla.“
Pomáhá vám i teď, například při tvorbě?
„Ne, to už ne. Nechává nám volnou ruku.“
Donio je skvělá platforma pro pomoc v neřešitelných situacích. Víc takových dobrých počinů.
„Ano. Je skvělá v tom, že může každý přispět jakoukoliv částkou a pak za to dostane merch. Hrneček, desku, setkání se mnou. I když je současná doba složitá, furt existují lidé, kteří pomáhají, a to je super.“
Co si od nové desky slibujete?
„Asi aby se lidem líbila a kupovali si ji. Chodili na koncerty. Sledovali mě na mých sociálních sítích.“
Jak moc vás smrt Marcela ovlivnila? Díváte se díky tomu na život trochu jinak?
„Ano, určitě! Víc nechávám věci plynout, nehrotím to. Užívám si přítomný okamžik s dětmi, rodinou a přáteli. Chodím často do přírody, do ticha a poslouchám ho. Je to ozdravné.“
Jste spokojená?
„Vůbec nevím, jak odpovědět. Na jednu stranu jsem, tedy po té pracovní stránce. Kluci jsou zdraví, tak co si víc přát. Na druhou stranu smrt partnera asi člověka ovlivní na celý život. Byla jsem na něj zprvu naštvaná, že to udělal, že spáchal sebevraždu. Teď jsem ten fakt přijmula a soustředím se na jiné věci, hlavně na práci a kluky.“
Ano, moment přijmutí je v životě moc důležitý.
„Ano, dá se to použít na jakýkoliv aspekt života. Jsi nespokojená s prací, tak ji změň. Jsi tlustá, tak zhubni. Je tam ještě jeden moment v rámci konceptu přijmutí, a to, že se zároveň jedná o změnu, která musí poté přijít. Každý jsme strůjci našeho štěstí, máme život v rukách a nikdo jiný za nás nerozhoduje. To mi připomíná minulý režim, kdy lidé byli zvyklí, že za ně furt někdo rozhoduje. Naštěstí dnešní doba je jiná, i když je možná složitější než doba za komunismu.“
Změnila byste něco ve svém životě, kdybyste mohla vrátit čas?
„Ne!“
Slyšela jsem, že konečně chystáte druhou desku.
„Vydáváme novou desku s mojí novou kapelou. A je to pecka. Každá písnička je jiná. S kapelou jsme jako rodina. Byla to jedna z mých podmínek k jejímu založení. Jsou to kluci z konzervatoře, moje zlatíčka. Miluju je.“
Co si od nové desky slibujete?
„Asi aby se lidem líbila a kupovali si ji. Chodili na koncerty. Sledovali mě na mých sociálních sítích.“
Vyjedete s kapelou taky na koncertní šňůru? A kdy?
„Ano, ale až v listopadu. Chceme mít první koncert na nějakém pěkném místě v Praze. Pozveme na něj kamarády a naše rodiny.“
Jak vznikal rozhovor?
S Alžbětou se roky dobře známe, a tak mluvit o těžkých tématech nebylo tak složité. Obdivuji ji za to, jakým způsobem se s tragédií vyrovnává. Myslím, že o Alžbětě ještě uslyšíme. Je originální a skromná, ve svém hlasovém projevu jedinečná. Přeji jí hodně sil a energie k dokončení desky a hodně lásky v osobním životě.
Zasnoubená SuperStar Martina Balogová: Svatba ano, ale další dítě ne! Markéta Reinischová
