InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Oldies Disco - DJ Trpaslík

    pátek 10.5 19:45 - Stew club, Nádražní 83, Vimperk

  • Novoveský utopenec: Hele, nech toho! - divadelní komedie

    pátek 10.5 19:00 - Malenice, KD

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Ředitelka hradecké Charity Karolína Píchová se vydá na pouť Itálií. Sama půjde téměř tisíc kilometrů

Karolína Píchová už má za sebou řadu poutí, tentokrát projde Itálii.

Karolína Píchová už má za sebou řadu poutí, tentokrát projde Itálii.

JINDŘICHŮV HRADEC – Ředitelka Charity Jindřichův Hradec Karolína Píchová se v srpnu chystá na pěší pouť po stopách poutníků, kteří se rozhodli z různých důvodů jít do Svaté Země. Ta ale jejím cílem tentokrát není, možná přijde na řadu někdy příště. Letos půjde o putování Itálií. Během necelého měsíce má v plánu sama ujít minimálně 930 kilometrů.

Co pro vás pěší pouť znamená?
Poutí už mám za sebou víc a je to pro mě forma toho, jak se můžu zastavit, uvědomit si, co je důležité a srovnat si věci v hlavě. Zároveň tím, že jsem věřící, tak je to i podoba mé modlitby. To je důvod, proč se na pouti vydávám. Každý den navíc obětuji za někoho, na někoho myslím a modlím se za něj. Nejdu tedy jen sama za sebe, abych měla zážitek, ale i pro ty, kteří třeba na pouť nemohou jít. I tak mám ale spoustu zážitků, je to veliké a už mám pocit, že je to má závislost. Od té doby, co jsem šla poprvé, už to nejde zastavit.

Kam jste šla poprvé a kam míříte letos?
Poprvé jsem šla do Santiaga, trasu Camino del Norte od hranic s Francií. Ze Santiaga potom na Finisterru, jak se říká, na konec světa. Jednu pouť jsem také absolvovala takový z Jindřichova Hradce do Říma, kdy jsme část cesty šli pěšky a část jsme stopovali. Prošla jsem i několik poutí po České republice. Poslední větší cestu jsem šla v loňském roce, bylo to Camino Portugues z Lisabonu přes Fatimu a Porto do Santiaga. Letos poletím do Říma a projdu trasu Via Fraciagena. Mým cílem je Santa Maria di Leuca. Půjdu 930 kilometrů. Možné i o něco více, protože trošku plánuji i nějaké změny po cestě.

Na pouti budete sama. Bojíte se?
Trochu respekt mám, ale tím, že už mám zkušenost, už jsem sama šla, tak se na cestu těším. Má pro mě i duchovní přesah, takže vlastně nikdy nejdu sama. Už se mi několikrát ukázalo, že když byly věci těžké a složité, tak se vždy vyřešily. Bůh tedy jde se mnou, ale samozřejmě jen na to nechci spoléhat, takže něco na svou obranu budu mít s sebou. Zřejmě to bude nožík, který můžu vzít i do příručního zavazadla v letadle. A další nezbytnosti seženu v Římě. Nikdy jsem ale nic takového nemusela použít a věřím, že ani tentokrát to nebude nutné.

Musela jste někdy řešit nebezpečnou situaci?
Během portugalské trasy jsem zažila tři náročnější momenty. Měla jsem setkání s úpornými muži, kteří mě chtěli svézt, nebo mi poradili, kudy mám jít a chtěli za to pusu. To bylo nepříjemné, ale vždycky jsem to vyřešila. Šla jsem také celý den lesem, který shořel. Jediné, co jsem viděla, byla zčernalá opálená země. Bylo to hodně depresivní, o to víc, že jsem nepotkávala žádné poutníky. I v ubytovně, která byla pro dvacet lidí, jsem spala sama. Zároveň mě to ale vedlo k tomu, abych si uvědomila, co všechno v životě dokážeme zničit, ale také obnovit. Protože když jsem pak došla dál, bylo vidět, že se příroda probouzí, rostlo tam už kapradí nebo eukalyptus. To bylo veselejší. Ale nejnebezpečnější zážitek jsem měla v loňském roce, kdy jsem potkala divokého psa a chtěl na mě zaútočit. Neumím si to vysvětlit, ale naštěstí to dobře dopadlo a nic mi neudělal.

Mám ale především řadu zajímavých příjemných zážitků, z každé pouti bych mohla něco vytáhnout. Například první pouť pro mě byla ve znamení toho, že co jsme s kamarádkou potřebovaly, to jsme měly. Kamarádka ztratila nůž, našla nůž. Začaly mě bolet nohy, dostala jsem hůlky. Neměly jsme kde spát, najednou se objevil někdo, kdo měl klíče od kostela. Krásných zážitků je opravdu hodně.

Co všechno si na pouť berete s sebou?
Jen to nejdůležitější. Abych měla co na sebe, cestou si budu prát. Potom spacák, karimatku, tarp, to je něco jako stan, a ještě tyvek pod sebe. Používám hůlky, abych odlehčila kolenům. A samozřejmě dobré boty a dostatek vody. Nezbytný je i vařič, nebudu vysedávat v restauracích. Potom telefon, power banku nebo čelovku. Říká se, že by měl člověk nést pouze deset procent své váhy, ale to určitě nedám. Většinou se poutníci bez potravin a vody snaží dostat pod sedm kilo. Já budu mít na zádech přibližně deset kilo, pokud ponesu více vody, tak až dvanáct.

Kolik vody potřebujete a jak ji doplňujete?
Většinou nosím čtyři litry. Někdy i více, podle toho, jak etapa vypadá. Potřebuji nejenom na pití, ale i na vaření a osobní hygienu. Nebo se jenom tak zchladit. Protože půjdu Itálií, tak nepočítám s tím, že narazím na nějaké prameny nebo řeky. Ze zkušenosti, kterou už mám, vím, že i když je v mapě zakreslená řeka, tak místo ní můžu najít jen suché koryto. Určitě si tedy s sebou vezmu filtr na vodu. Pokud bych skončila někde v pustině a vodu bych potřebovala, tak abych ji mohla nabrat třeba i z kaluže. Pořád je to ale Itálie, nejde o zemi třetího světa, tak to určitě nebude tak tragické. Chci ale být připravená.

Jaké jídlo v batohu ponesete?
Určitě ovoce, konzervy, především rybí. Tam nejsou tak zvyklí na masové, jako u nás. Dále třeba instantní polévky nebo kaše. Záleží také na tom, za jak dlouho budu mít možnost si zásoby dokoupit. Jsou trasy, kdy víte, že budete procházet vesnicemi a je pravděpodobné, že obchod potkáte téměř každý den. Ale i etapy, kdy musím mít s sebou jídlo třeba na čtyři dny. Teď nevím, sama jsem na to zvědavá. Na pouti mám pocit, že jím menší porce, ale častěji. Abych si mohla připravit větší jídlo, tak musím zastavit. Snažím se tedy dvě tři hodiny jít a potom až udělat přestávku, najíst se a pokračovat. Záleží také na počasí. Když je velké horko, jím třeba přes den jen ovoce a hodně piju. Více se pak najím až večer.

Jaké jsou možnosti dobít si cestou mobil?
Popravdě přesně nevím. Na každou pouť mám naplánovaný pouze začátek a konec. Vím, kdy letím tam a kdy se vrátím zpátky. Ale co bude mezi tím, to je i pro mě překvapení. Po zkušenostech ale předpokládám, že cestou budou ubytovny. I když tato trasa není tolik frekventovaná, tak to asi bude méně často. Proto s sebou ponesu power banku, abych mohla být ve spojení, pokud by se něco dělo. Zároveň se mohu někde zastavit, dát si třeba čaj a požádat o možnost dobití.

Kolik kilometrů ujdete za den?
Mám cestu rozpočítanou v průměru na pětatřicet kilometrů denně. Na začátku se ale budu potřebovat rozejít, první dny tedy budou náročnější. Musím si zvyknout nejen na samotnou chůzi, ale i na počasí, půjdu tedy pomaleji. Čeká mě také převýšení z nuly na osm set metrů nad mořem, to nepůjde moc rychle. Ale mám i etapu, kdy půjdu po pobřeží a počítám s tím, že kilometry doženu.

K tomu potřebujete i dobré boty...
Mám takové. První pouť jsem šla v trekových botách, o kterých jsem si myslela, že je mám osvědčené, ale měla jsem hodně puchýřů. Potom jsem tedy ještě jako studentka udělala velkou investici do bot, byly opravdu hodně drahé, ale vyplatilo se to. Mám je dodnes a už jsem s nimi šla řadu poutí. A jestli se mi udělal jeden puchýř, tak to je skvělé.

Jste ředitelkou Charity Jindřichův Hradec. Má vaše pouť tedy i charitativní přesah?
Ano, rádi bychom získali finanční prostředky na nákup automobilu pro terénní služby, abychom se včas dostali k našim klientům. Můj tým mě přesvědčil, abych využila i této příležitosti. Zkusíme tedy vybrat za každý kilometr, který ujdu, sto korun. Vypsali jsme tedy výzvu na Darujme, kde mohou zájemci už teď do veřejné sbírky přispívat. Událost najdou i na facebooku pod názvem Říďa na cestách, kam budu průběžně přidávat i fotky a informace o tom, jak se mi daří. Stokorunu v dnešní době utratíme velmi snadno. Je možné ji ale utratit i s myšlenkou, že může někomu pomoci. Chtěla bych tedy všechny přizvat, aby touto formou vyrazili na pouť společně se mnou.

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace