Sloní muž Joseph Merrick- Kvůli svému děsivému hendikepu byl atrakcí v obludáriu

Už odmalička jiný

Nešťastný život Angličana Josepha Merricka začal v roce 1862, kdy se narodil do chudé rodiny ve městě Leicester, které je dnes třináctým nejlidnatějším městem Velké Británie. Brzy poté, co Joseph přišel na svět, začalo být patrné, že s dítětem není něco v pořádku. Jeho kůže se měnila v silnou a hrbolatou a podobala se té sloní, dokonce i svou barvou. Jeho rty se čím dál víc zvětšovaly a spolu s nimi také jedna z jeho paží a obě nohy. Navíc se mu utvořil veliký kostní výrůstek přímo na čele. A aby toho nebylo málo, jako malý chlapec upadl a vážně si poranil kyčel, takže k už tak vážnému postižení přibyla ještě jeho zhoršená chůze. Přesto však svůj osud nesl statečně, a dokonce byl schopný navštěvovat školu. Jistě mu pomáhala i matčina láska a péče. Bohužel o oboje přišel brzy, když mu matka v jeho jedenácti letech zemřela.

Pouťová atrakce

Dosud měl Joseph kvůli své tělesné deformaci těžký život, ale když se otec znovu oženil, nastalo pro ubohého chlapce opravdové peklo. Macecha se mu spolu se zbytkem rodiny posmívala, často byl i bit. Došlo to tak daleko, že raději utekl do místního chudobince, než aby musel snášet nadávky a rány od těch nejbližších. Chtěl pracovat, zkoušel si vydělávat v továrně i jako podomní prodavač, ale první zaměstnání mu nešlo kvůli jeho hendikepu a druhé kvůli jeho zjevu, kdy případné zákazníky děsil. Jedinou jeho nadějí, jak se dostat z bezvýchodné situace, bylo nechat ze sebe udělat pouťovou atrakci. Příšeru, za jejíž shlédnutí budou lidé platit. Joseph byl inteligentní a citlivý, těžko si představit, co musel při takových nedůstojných vystoupeních prožívat. Říkalo se mu Sloní muž. Zakotvil v panoptiku v Londýně, které stálo přímo naproti Londýnské nemocnici. Kvůli tomu si ho také všiml člověk, kterého jeho tělesná deformace zaujala. Ne však jako senzacechtivého diváka, ale jako lékaře.

Přátelství, které ho zachránilo

Oním mužem byl chirurg Frederick Treves, který Josepha sám důkladně vyšetřil a také ho vyfotografoval. Jejich vznikající přátelství ale přerušil Josephův odjezd do Evropy, kde měl absolvovat turné a vystavovat se divákům. Doufal, že si přiveze peníze, ale místo toho tam o všechny přišel. Jeho vykutálený manažer ho totiž v Belgii okradl a chudák Joseph byl rád, že se vůbec dostal zpět do Anglie. Neměl ale kam jít a kvůli jeho postižení mu lidé špatně rozuměli. Co teď? Naštěstí měl v kapse vizitku doktora Trevese, kterého policie kontaktovala a on se vyčerpaného Josepha ujal. Ubytoval ho v Londýnské nemocnici a staral se o něj. Tam ale nemohl zůstat pořád. Doktor Treves zkusil jeho smutný případ popsat v tisku a začaly se dít věci. Soucit projevilo takové množství lidí, že díky jejich darům a pomoci mohl Joseph žít v nemocnici až do konce života.

Aspoň chvíli být normální

Pookřál, stával se hovornějším a se svým zachráncem doktorem Trevesem se stali blízkými přáteli. Mladík se mu dokonce svěřil se svým tajným přáním, že by se chtěl seznámit se slepou ženou, která jediná by neviděla jeho odstrašující zjev a mohla by ho mít ráda takového, jaký je. Kvůli své osamělosti často propadal depresím, ale aby odehnal špatné myšlenky, začal tvořit papírové modely nebo se po setmění vydával na procházky. Po setmění proto, aby neděsil lidi. Kvůli tomu dokonce nosil textilní masku, která mu zakrývala tvář. Jeho těžký a smutný život skončil brzy. Bylo mu teprve 27 let, když ho v roce 1890 našli ležet mrtvého v posteli. To bylo divné, protože Joseph spal vždy jen vsedě. Jeho hlava totiž byla tak velká a těžká, že kdyby si lehl, hrozilo by mu kvůli její tíze zlomení vazu. A na to podle doktora Trevese také zemřel. Zřejmě chtěl zkusit být aspoň jednou jako ostatní a lehl si.

Zdroje: Rozhlas, Česká televize, Joseph Merrick