FENOMÉN: VRAŽDA ČERNÉ DAHLIE (59)

Detektivové losangeleské policie - Harry Hansen a Finis Brown se prodírali davem přihlížejících a novinářů, který se shromáždil na Norton Avenue mezi 39. ulicí a ulicí Coliseum. Toho rána 15. ledna 1947 byla v Los Angeles zima a mrholilo a dvojice byla přivolána na místo vraždy. Byli předem varováni, že to nebude nic pěkného. Detektivové dorazili do čela šarvátky a nařídili skotačícímu davu, aby se vrátil zpět. Pak se obrátili k místu činu a s odporem si všimli, že veškeré stopy, které by mohli zajistit, už byly zašlapány do hlíny.

Obětí byla mladá žena, kdysi možná hezká, ale nyní strašlivě zohavená. Mrtvola byla rozseknutá na dvě části a její trup ležel obličejem vzhůru v hlíně, ruce zvednuté nad hlavu a položené vodorovně k ramenům. Dolní polovina těla byla asi metr od trupu, nohy doširoka roztažené odporně sugestivním způsobem. Navzdory děsivým zraněním bylo na těle jen velmi málo krve, což naznačovalo, že k vraždě došlo jinde. Zdálo se také, že mrtvola byla po smrti omyta. Vrah si dokonce dal tu práci, aby střeva zatlačil zpět do tělní dutiny. Když teď detektivové věnovali mrtvole bližší pozornost, uvědomili si, že jejich první dojem ze zranění byl mylný. Oběť nebyla vůbec rozsekána. Řezy, které ji rozčtvrtily, byly úhledné a přesné, jako by je provedl odborník, snad chirurg nebo řezník.

Ostatní zohavení těla byla poněkud méně chirurgická. Zdálo se, že je někdo spáchal z čiré zloby. Vrah způsobil oběti na obou stranách úst třícentimetrovou řeznou ránu, která jí vytvořila příšerný, zející úšklebek. Popáleniny od provazů na zápěstích a kotnících naznačovaly, že byla někdy spoutána, možná dokonce mučena. Jednalo se o vraždu spáchanou velmi zvráceným jedincem. Počáteční ohledání místa činu bylo dokončeno, detektivové povolili převoz těla do márnice. Tam patolog zjistil, že žena zemřela na krvácení do mozku, které způsobily četné kruté údery do hlavy. Byly také zaznamenány životní údaje oběti. Bylo jí něco přes dvacet let, měřila metr osmdesát a vážila asi 75 kilo. Otázkou bylo, kdo to byl.

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Mrtvole byly sejmuty otisky prstů a otisky byly odeslány do laboratoře FBI ve Washingtonu, kde se našly dvě shody. Oběť byla před několika lety zatčena v Santa Barbaře za popíjení alkoholu nezletilými. Kdysi také pracovala jako poštovní úřednice na vojenské základně. Byla to dvaadvacetiletá Elizabeth Shortová. Detektivové se podívali na fotografii z vládní aplikace, kterou FBI přiložila ke zprávě, a hned jim došlo, že z příběhu bude senzace. Elizabeth Shortová byla krásná žena. Vypadala jako filmová hvězda.    

Elizabeth Shortová se narodila 29. července 1924 v Hyde Parku ve státě Massachusetts jako jedna z pěti dcer Cleo a Phoebe Shortových. V době, kdy se Elizabeth narodila, vedl její otec úspěšnou firmu, která stavěla minigolfová hřiště. Cleo Shortová však silně investovala do burzy a krach v roce 1929 ho zničil. S věřiteli za dveřmi se Cleo rozhodl zmizet a nechal své auto zaparkované na mostě, aby to vypadalo, že skočil do řeky. Představte si Phoebino překvapení, když jí o několik let později zavolal a oznámil, že je stále naživu a žádá o usmíření. Phoebe odmítla. Uplynulé roky byly pro ni i pro dívky těžké. Musely se přestěhovat do malého bytu v Medfordu ve státě Massachusetts a Phoebe měla několik zaměstnání, jen aby se udržely nad vodou. Cleo nechala rodinu na holičkách.

Právě v Medfordu strávila Elizabeth (pro rodinu známá jako Bette) léta svého dospívání. Jak stárla, začala trpět astmatem, a když jí bylo 16 let, začala ji matka posílat na zimu k příbuzným do Miami. V devatenácti letech vystopovala svého otce do Valleja v Kalifornii a vydala se vlakem přes celou zemi, aby se k němu přestěhovala. Toto shledání nebylo šťastné. Cleo Short očekával, že jeho dcera bude jakousi služkou v domácnosti, která mu bude vařit a uklízet. Elizabeth, nyní již prudce nezávislá mladá žena, měla jiné představy. Ucházela se o práci poštovní úřednice v táboře Cooke, kde se okamžitě stala hitem mezi mladými vojáky, kteří ji zvolili "táborovou krasavicí". Všechno šlo dobře, dokud ji v Santa Barbaře nezatkli za pití s nezletilými a neposlali zpátky domů k matce do Medfordu.

Elizabeth však ve svém rodném městě dlouho nezůstala. Ochutnala svobodu a chtěla jí víc. Během následujících dvou let hodně cestovala, pobývala v Chicagu, na Floridě, v New Yorku a v Kalifornii. Na všech těchto místech se živila jako servírka, což bylo povolání, díky němuž se dostala do kontaktu s nespočtem mužských ctitelů. Muži ji neustále zvali na rande, platili za jídlo v luxusních restauracích, za drinky v luxusních barech, za představení a noční kluby. Elizabeth jejich pohostinnost ráda přijímala.

To vše se však mělo změnit v roce 1944, kdy se seznámila s pohledným pilotem letectva Mattem Gordonem. Elizabeth se do něj okamžitě zamilovala a napsala své matce, že se s Mattem vezmou, jakmile dokončí svou službu. Jak odlišný mohl být její život, kdyby se to stalo. Kapitán Matt Gordon tragicky zahynul při havárii svého letadla v Indii, paradoxně až po skončení bojů na Dálném východě. Elizabeth pochopitelně Mattova smrt zlomila srdce. Utěšovala se tím, že se uchýlila do Miami, kde nebyla nouze o muže, kteří by za ni utráceli peníze. V té době si už osvojila charakteristický vzhled, který jí vynesl přezdívku, díky níž se stala nechvalně proslulou. Havraní černé vlasy a bezchybnou bledou pleť vyvažovaly překvapivě modré oči a krvavě rudá rtěnka. Černý oblek na míru s volánkovými halenkami, lodičky na vysokém podpatku a dlouhé rukavice dotvářely její vzhled. "Černá Dahlia" se zdála být vhodnou přezdívkou.

V červenci 1946 se Elizabeth Shortová zamilovala do jiného muže v uniformě - Josepha Gordona Ficklinga, a vrátila se s ním do jižní Kalifornie. Vztah však nevydržel. Fickling byl majetnický muž a Elizabeth záletná žena. V tom byl recept na neshody. Když se přestěhoval do Severní Karolíny, aby nastoupil na místo pilota komerční letecké společnosti, ona zůstala. Zůstali přáteli. Pouhý měsíc před Elizabethinou smrtí kontaktovala Ficklinga s žádostí o půjčku a on jí poslal 100 dolarů. Týden před svou vraždou mu napsala, že se stěhuje do Chicaga, kde doufá, že najde práci jako modelka.

Elizabeth se však k tomuto kroku nikdy neodhodlala. Přes všechnu okouzlující fasádu strávila posledních šest měsíců svého života na pokraji bídy. Během této doby žila v desítkách levných hotelů a penzionů a často se spoléhala na dobročinnost cizích lidí. V jednu chvíli sdílela malý byt se dvěma ložnicemi s osmi dalšími ženami a platila 1 dolar denně za stravu. Když si nemohla dovolit ani tuto mizernou částku, vynechala placení nájmu. Její spolubydlící později říkaly, že každý večer chodila s jiným přítelem, neměla práci a většinu času trávila promenádováním po Hollywood Boulevardu. Jedním z posledních známých Shortových mužů byl Robert Manley, ženatý pětadvacetiletý obchodník. Manley později policii řekl, že se s Elizabeth seznámil v San Diegu. Podle jeho slov stála na rohu ulice a on se zastavil, aby ji svezl. I když se zpočátku zdráhala, nakonec souhlasila a nastoupila do jeho auta. Tu noc spolu strávili v motelu, i když Manley trval na tom, že to bylo zcela nevinné. Elizabeth dala jasně najevo, že o sex nemá zájem, a on její přání respektoval. Noc strávila ve spánku ve svých šatech.

Následujícího dne, 9. ledna, Manley odvezl Elizabeth zpět do Los Angeles a pomohl jí vyzvednout věci z domu, kde bydlela. Poté ji odvezl na autobusové nádraží, aby si zkontrolovala zavazadla. Shortová řekla, že jede do Berkeley, aby se ubytovala u své sestry, s níž si domluvila schůzku v hotelu Biltmore. Manley ji tam odvezl a zůstal s ní až do půl sedmé večer, kdy odjel na cestu zpět do San Diega. Byl poslední osobou, která uvedla, že viděla Elizabeth Shortovou živou. Nějakou dobu poté se setkala s netvorem, který ji ubil k smrti a její rozčtvrcenou mrtvolu zanechal na chodníku. Nyní její zohavené ostatky ležely na pitevním stole v losangeleské okresní márnici.

Vražda "Černé Dahlie" se stala mediální senzací a pět losangeleských deníků se snažilo předstihnout jeden druhého v děsivých titulcích a překvapivých odhaleních. Někteří tvrdili, že Elizabeth Shortová pracovala jako prostitutka, ačkoli pro to neexistují žádné důkazy. Ve skutečnosti je opak pravdou. Díky svému úžasnému vzhledu se Shortová mohla pohodlně živit jako prvotřídní prostitutka, ale odmítla se vydat touto cestou. Každý mužský známý, kterého policie vyslechla, vyprávěl podobný příběh. Elizabeth byla ráda, když ji muži pozvali na večeři, ale dávala jasně najevo, že o fyzický vztah nemá zájem. Mohlo by to být důvodem její vraždy? Narazila snad konečně na muže, který nebyl ochoten přijmout ne jako odpověď? To nikdo neví. Soudní lékař však uvedl, že před smrtí nebyly zjištěny žádné známky sexuální aktivity, což tuto teorii spíše vyvrací.

Vražda "Černé Dahlie" zůstává jednou z nejzáhadnějších nevyřešených vražd v Americe. Na případu pracovalo čtyřicet detektivů, ale nakonec vyšli naprázdno a nebyl zjištěn jediný reálný podezřelý. To ponechalo pole působnosti amatérským slídilům a detektivům v křesle. V průběhu let bylo navrženo mnoho podezřelých, včetně některých velmi nepravděpodobných, jako například slavný herec a režisér Orson Welles. Pravdou je, že jednoduše nevíme, kdo a proč Elizabeth Shortovou zabil. Nejpravděpodobnějším scénářem je, že ji nakonec dostihl její zvyk nastupovat do aut k cizím lidem. Někdy mezi 9. a 15. lednem 1947 se nechala svézt od psychopata.