Tak blízko od dlabání kmenů na kolébky
ke žlabu prázdné, vyjedené lebky.
Tak blízko od hlaviček prázdných, co jsou kolíbány,
k dobzučelé, duté, vosí báni.
Můj dobrý přítel a souputník, vinař a vinárník, ale také spisovatel a klobásník Bogdan Trojak vydal po dlouhých letech sbírku poezie. Bogdan naštěstí netrpí falešným klimatickým žalem, ani se nevyžívá v dalších moderních pseudotématech, jako jsou mnohočetnost pohlaví nebo nevyjasněný gender, pozdní vyprázdněný feminismus nebo česká spoluvina na otroctví (do kterého byla podle směšných teorií Markéty Křížové z FF UK nepřímo zapletena i babička Boženy Němcové tím, že „ta sice tkala houně pro vojáky, ale v oblasti jejího rodného Podorlicka se tkaly látky s velmi pestrými vzory, které se přes německé přístavy prodávaly do Afriky, a skleněné korálky z našeho pohraničí se používaly k obchodu s otroky, takže se z toho nevyvlékneme“, abych tento podivuhodný myšlenkový konstrukt Křížové citoval přesně).
