Bankéř pro chudé

Muhammad Yunus se narodil v roce 1940 v Bangladéši, která se řadí mezi nejchudší země světa. Během dospívání byl velmi ovlivněn svou matkou, o které bylo známo, že nikdy neodmítla nikoho v nouzi. Když v roce 1974 vypukl v Bangladéši hladomor, tehdy ještě neznámý bankéř - pracující a žijící v hlavním městě Dháka - se rozhodl, že pomocí drobných půjček pomůže chudým bangladéšským mužům a ženám dostat se ze spárů chudoby.

Během své každodenní cesty do práce míjel bangladéšské ženy, které u silnice prodávali různé výrobky z bambusu - židle, stoly, tácy... Vždycky jim popřál dobré jitro a prohodil s nimi pár slov o počasí. Později se u nich zastavil a dal se s nimi do řeči. Většina žen si stěžovala na vysokou cenu bambusu. Aby mohli pokračovat ve své živnosti, museli si půjčovat od lichvářů za nehorázné úroky. Proto Yunus svým kolegům navrhl, aby banka těmto ženám půjčila peníze za poctivý úrok. Ti oněměli překvapením. "Půjčit peníze chudým! Vždyť je nikdy nesplatí." 

Yunus se rozhodl, že těmto ženám půjčí sám. "Jal jsem se psát seznam lidí, kteří potřebovali trošku finančně vypomoci. Když byl seznam hotov, obsahoval dvaačtyřicet jmen. Celková suma potřebných peněz činila 27 dolarů. Byl jsem šokován." Tyto peníze pomohly ženám přežít a zároveň v nich probudily touhu podnikat. Protože tradiční banky odmítly poskytovat půjčky chudým, Yunus založil banku Grameen. Záhy půjčoval peníze chudým mužům i ženám. Později zjistil, že celou vypůjčenou sumu mu splácejí včas pouze ženy. Jeho banka tak začala půjčovat výhradně chudým ženám. "Půjčujte ženám, neboť ženy ruší moc cyklu mezigeneračního přenosu chudoby, a nepůjčujte mužům, protože muži peníze utratí za svoje sobecké potřeby."

Úspěch modelu mikrofinancování banky Grameen inspiroval stovky zemí po celém světě, včetně USA. V roce 2006  obdržel Yunus a jeho banka Grameen Nobelovu cenu míru.

V současnosti žije v extrémní chudobě přibližně 800 milionů lidí. Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že kdyby žena měla stejný přístup ke zdrojům jako muž, výnosy z farmy  by se zvýšily o 20 až 30 %. Tímto nárůstem by se tak zvýšila celková zemědělská produkce v rozvojových zemích o 2,5 až 4 % a počet hladovějících lidí ve světě by se snížil o 12 až 17 %, tedy o 150 milionů lidí.