Autokaleidoskop

Nemít mnoho rallyových zkušeností, pronajmout si extovární Citroën C3 WRC a přihlásit se s ním do své premiérové velké české soutěže, ještě k tomu rovnou na Bohemku, to už na první poslech zní jako docela ztřeštěný nápad. A ruku na srdce, na tohle už je potřeba mít i slušnou dávku odvahy. Jan Skála tu odvahu měl a Citroën C3 WRC navíc na erzetách se svým spolujezdcem Jiřím Skořepou náležitě prohnali. Tak si to pojďme zrekapitulovat.


„Mám velkou radost, jak to nakonec celé dopadlo. Před závodem jsem si říkal, že existuje asi tak 500 možností, jak to může celé skončit, a jenom pár z nich znamenalo, že z toho vyjdu dobře. Mohl jsem jet rychle a pak to někde zahodit. Tak by to vypadalo, že jsem si půjčil auto, na které jsem prostě neměl. Nebo jsem mohl jet opatrně, dostat tu minutu, kterou mi někteří diskutéři přisuzovali, a pak bych měl sice auto vcelku, ale taky výsledek, který by se nedal moc okecat. Před závodem mi říkal Aleš Jirásek „a já blbec ti dokonce chvíli záviděl. Ale pak jsem si uvědomil, jakou sis na sebe ušil zodpovědnost, a hned jsem ti závidět přestal“, říká nyní již s úlevou Jan Skála.


Letošní jubilejní 50. ročník Rally Bohemia odstartoval tradičně už v pátek odpoledne na autodromu v Sosnové.

„Původně jsem chtěl zkusit Sosnovou vyhrát a mít tak z Bohemky aspoň jednu vyhranou RZ. Ale chvíli před před startem přišel s návrhem Honza Dohnal, jestli nepojedeme pro diváky. Trošku mi to nabouralo plány, protože jsem měl na autě novou sadu gum. Na druhou stranu, kdo mě zná, tak ví, že jsem tohle prostě odmítnout nemohl. Jen jsem chtěl v tu chvíli Honzu trochu vyzkoušet, jestli to myslí vážně, a podmínil jsem můj souhlas tím, že uděláme pod tribunou kolečko pro diváky. Souhlasil no, a tak jsme podle toho taky jeli a já tam za pět kilometrů smetl úplně nové gumy, které jsme pak vyhodili,“ pokračuje Jan Skála.



Sobotní harmonogram soutěže obnášel celkem pět rychlostních zkoušek a začínalo se krátkou městskou erzetou v Mladé Boleslavi, která posádce Citroënu C3 WRC vůbec nevyšla.

„Na ranní městskou bych nejraději zapomněl, tam se nám sešlo špatně hned několik věcí dohromady. Rozladil jsem si displej, takže jsem neviděl kvalty a otáčky, za první kropenou zatáčkou jsem zjistil, že jsem zapomněl, jak se zapínají stěrače, pak špatně napsaná odbočka, couvání, probrzdění další odbočky, prostě začátek jak hrom.



Před čtyřmi pravověrnými zkouškami ztrácela nakonec posádka přesně rovnou minutu a jednu desetinu. Honza ironicky nadnesl, že si ji tam nadělili dopředu, aby se ta ztráta na závěr dne počítala některým rýpalům snáze.

Naštěstí hned na další RZ jsme dali druhý čas, a to jen čtyři desetiny za Honzou Kopeckým. Bylo jasné, že na ty ranní patálie můžeme zapomenout. Musím přiznat, že byl docela nezvyk, vidět najednou svoje jméno mezi těmi rychlými kluky.“

Po desetikilometrových Kvítkovicích následovala tradiční bomba Bohemky, více než 21kilometrový Radostín. Opravdový křest ohněm pak ještě opepřila poměrně netradiční technická závada „cé trojky“, se kterou před lety vybojoval bronz v Estonské rally Fin Esapekka Lappi. Pokračuje Jan Skála:

„Na prvním Radostíně nám hned na prvním skoku uletělo zadní křídlo. Hodně lidí se mě v poledním servisu ptalo, jak moc to bylo znát při jízdě, ale já na to neuměl odpovědět, protože jsem s tím autem nikdy nejel pořádně rychle. Jak ohromný rozdíl to byl, to jsem poznal až ve druhém průjezdu Radostínem. Zpětně z onboardů jde vidět, že jsem se po ztrátě křídla prostě nějak přizpůsobil tomu, že to auto plave, a jeli jsme dál. I tak jsme tam teda měli dva momenty, kdy nám zadek uplaval trochu víc a honil jsem auto po silnici. Ale naštěstí všechno dopadlo dobře,“ popisuje celkem dramatické chvilky pilot.



Druhý nejrychlejší čas na Kvítkovicích za Kopeckým, druhý čas také na Radostíně, tentokrát za Pechem. A do třetice těsná prohra s oběma esy české rally scény posledních mnoha let. Přitom ztráta na čelo vždy minimální. Mírně řečeno, smíšené pocity.

„Když jsme zjistili, že s nimi dokážeme jet, tak ve mne celý den trochu hlodalo, jak nám pořád o desetinky utíká vyhraná zkouška. Nevyšlo to ani na opakovaných Kvítkovicích, a tak jsem věděl, že poslední šance je druhý průjezd Radostínem. Ten našemu autu seděl víc, protože byl rychlejší. Naopak tam bylo ale o 11 kilometrů navíc, kde se dala udělat nějaká chyba,“ popisuje své pocity před závěrečnou erzetou Jan Skála.



Posádka Skála – Skořepa nakonec proletěla těžkým Radostínem nejrychleji ze všech, a tak si i tento skalp mohla posádka odškrtnout! A zároveň i parádní tečka za vydařeným počinem.

„Vyhraný Radostín je samozřejmě super. Zvlášť když vezmu třeba v potaz, že jsem si před startem soutěže uvědomil, že jsem nikdy nejel na tvrdých gumách, a přemýšlel jsem, jak správně rozložit tempo, abych je neutavil. Tak jsem to prostě nějak zkusil odhadnout a celkem to vyšlo. Osobně mi ale větší radost udělalo, že jsme všechny klasické RZ odjeli bez větší chyby. Tohle auto je samozřejmě rychlejší než vozy kategorie R5/Rally2 a kdyby do něj sedl Honza nebo Vašek, tak by nám na tom Radostíně dali třeba dalších 10-20 vteřin. A upřímně, bylo by něco špatně, kdyby tomu tak nebylo. Já jsem jel podle svých možností a zkušeností a největší výzvou pro mě bylo neudělat chybu. Protože ta se dá v tomhle autě vyrobit mnohem snáz než v „erpětce“. Snažil jsem se identifikovat riskantní místa, které jsem jako jezdec radši prodal, a naopak tam bylo pár míst, kde jsem zkusil zatlačit. V případě tohoto závodu jsem tentokrát například neriskoval v mírných zatáčkách, za kterými následovaly ostré, protože jsem si při psaní rozpisu nedokázal představit, jak rychle tam pak při závodě přijedeme. A že tohle všechno dohromady nakonec stačilo na vyhranou zkoušku o dvě vteřiny před Vaškem, který podle svých slov v cíli jel nadoraz, to už je jenom třešnička na dortu,“ uzavírá hodnocení vydařené Rally Bohemia Jan Skála.



Na tento ročník Bohemky samozřejmě nezapomene ani spolujezdec Jiří Skořepa, na kterého čekal nelehký úkol. Extovární Citroën C3 WRC je bez přehánění raketa a přizpůsobit se obrovské rychlosti při čtení rozpisu, to není nic snadného.

„Musím přiznat, že jsem měl z auta velký respekt a poslední dvě noci před startem mě budila představa, že to Honzovi nebudu stíhat číst a celý závod nám pokazím. A to nejsem v běžném životě žadný stresař. Ale nakonec to bylo úplně naopak. V životě se mi snad nikdy nečetlo lépe a už po zhruba prvním kilometru na prvních Kvítkovicích jsem cítil, jak to ze mne spadlo a začal jsem si čtení i Honzovu jízdu užívat. Prostě to sedlo jak zadek na hrnec. Tenhle zážitek se mi vryl hodně hluboko a pořád ho ještě vstřebávám. WRC je prostě neskutečné auto a Honza ho ještě neskutečněji vodil. Jsem rád, že ty stovky hodin nočních tréninků rozpisu se opravdu vyplatily. Závěrem chci strašně moc Honzovi poděkovat, že s ním mohu sdílet tyhle momenty. Je to plnění snu, které se mi snad ani nikdy nezdály. Obří díky patří taky mé manželce Iloně.“ doplňuje své dojmy z této velké jízdy Jiří Skořepa.



Závěr první etapy zakončila tato posádka se ztrátou 52,4 s, takže se Honzovi s Jirkou podařilo během 4 klasických RZ stáhnout přibližně 7,5 vteřiny na vedoucí pozici. Už během samotné soutěže, a ještě mnohem víc po ní, se začaly celkem logicky množit otázky, kde a s čím se dvojice Skála – Skořepa objeví příště. Vzhledem k tomu, že Citroën C3 WRC odjel zpět do své domoviny dá se říci nepoškozený, je možné se začít bavit o dalším programu.

„Je jasné, že každého zajímá, kterou rally pojedeme příště. Upřímně řečeno, do posledního víkendu to nebylo jasné, protože kdybych tady na Bohemce třeba utrhnul kolo, což u tohohle auta může být klidně milion korun, tak by to byl jednoznačně konec sezony. Naštěstí jsme ale projeli závodem prakticky bez ztráty kytičky, a tak můžeme pracovat na přípravě dalšího startu. Cílem je postavit se na start historicky prvního podniku Mistrovství světa na našem území, který se v říjnu jede v Česku – Central European Rally. V té nejlepší variantě bychom rádi startovali s vozem kategorie Rally2, ale do toho nám ještě chybí nějaký balík peněz. Jinými slovy, tohle už z vlastních zdrojů zaplatit nedokážu. Ale je to natolik atraktivní výzva, že se nechci vzdát bez boje a budeme se snažit chybějící část sehnat. Snad nám k tomu teď naše vystoupení na Bohemce trochu pomůže. Tak nám držte palce!“




Na úplný závěr ještě vzkaz fanouškům.

„Moc vám děkujeme za přízeň a za podporu okolo trati, v servisu, i všude jinde. Ačkoliv se v Česku moc neobjevujeme, tak nás s Jirkou moc potěšila. Mnoho fanoušků se po závodě zajímalo o záběry z auta, jak to vlastně vypadá řídit tuto raketu po českých RZ. Tak jsme se rozhodli některé onboardy pustit ven a do konce týdne je uveřejníme na mém Facebooku“ dodává s úsměvem Jan Skála. Proto nezapomeňte bedlivě sledovat tento profil:

https://www.facebook.com/skalaracing


PR
Foto Martin Trdla, archiv, JL