Vlivného místopředsedu Evropské komise Franse Timmermanse zlákala vidina premiérského křesla v Nizozemsku, a jeho šéfka Ursula von der Leyen si tak musí poradit bez něj. Ani tam ale její těžkosti rok před evropskými volbami nekončí.
Když se řekne Green Deal, minimálně v Bruselu se každému vybaví vousatá tvář Nizozemce Franse Timmermanse. Tato těžká váha evropské politiky, která kvůli svým zeleným ideálům dlouhodobě leží v žaludku nejen středoevropským zemím, se ale teď rozhodla odejít od „rozdělané práce“, a vrátit se na domácí scénu.
„Chci se stát (nizozemským) premiérem, protože si myslím, že můžeme dělat politiku jinak než v posledních letech, že můžeme vytvořit spravedlivější společnost, ve které trh slouží lidem, a ne naopak,“ prohlásil socialista Timmermans, který se má v listopadových předčasných volbách stát lídrem levicové koalice.
A odchody z úzkého čela Evropské komise (EK) tím nekončí. Také další z tzv. výkonných místopředsedů (celkově jsou tři), dánská komisařka z řad liberálů zodpovědná za konkurenceschopnost a digitál Margrethe Vestager, usiluje o post šéfky Evropské investiční banky (EIB). Ten se uvolní s koncem letošního roku, a politička známá svým nesmlouvavým postojem ke gigantům jako Google a Facebook patří mezi favority, i když nemá zdaleka nic jisté.
Proč se ale tento exodus děje teď, tedy rok před eurovolbami a koncem současné Komise, a co za ním ve skutečnosti stojí? Podle vedoucího bruselské kanceláře think-tanku EUROPEUM Žigy Faktora, který dění v evropských institucích zblízka sleduje, jde o kombinaci vícero důvodů.
„Je typické, že se komisaři, obzvlášť takto velké persony, které v Komisi byly 10 let, chtějí po konci mandátu někam dál kariérně posunout, nebo mají pocit, že už by třeba nemusely být znovu nominovány, a tak si takto dopředu zajistí další působiště,“ popsal odborník.
„U Franse Timmermanse je to také dáno specifickou politickou situací v Holandsku, kde se rozpadla vláda. On vidí tu tamní rozpolcenost jako něco, co by mohl změnit a ,zachránit situaci‘, ale také jako politickou příležitost posunout se někam dál,“ řekl Faktor s tím, že podle jeho názoru je pozice premiéra země stále vnímána jako prestižnější a vlivnější než post ve vedení unijních institucí, pokud tedy nejde přímo o místo předsedy Komise nebo Evropské rady.
Server Politico poukazuje i na to, že za koncem těchto dvou osobností stojí také nálada uvnitř samotné Evropské komise, zejména přístup její německé předsedkyně Ursuly von der Leyen, která je prý „tajnůstkářská a panovačná“, a schází jí politický cit pro hledání kompromisů.
„Spolupráce s Ursulou von der Leyen rozhodně není ideální, hodně se mluví o tom, že v posledním roce či dvou nasadila více dominantní tón a málo se svými místopředsedy konzultuje, a že atmosféra uvnitř týmu není dobrá. Takže i to asi hrálo roli,“ přitakává Faktor.
Z Evropské komise také nedávno odešla bulharská politička Mariya Gabriel, která měla na starosti téma inovací, vědy, výzkumu a kultury. Rovněž dala přednost domácí politice a dnes působí jako místopředsedkyně vlády a ministryně zahraničí. Dle dohody by v polovině mandátu současného bulharského vládního kabinetu měla převzít kormidlo a stát se premiérkou země.
Co teď s Komisí?
Zásadní otázkou zůstává, jak moc plánovaný odchod dvou významných tváří ovlivní fungování a „akceschopnost“ Evropské komise. Timmermans dohlížel na posun v důležitém zeleném balíčku Fit For 55, zatímco Vestager byla symbolem přísných pravidel pro nadnárodní digitální společnosti.
Například podle české europoslankyně Veroniky Vrecionové, jejíž ODS patřila k silným kritikům Timmermanse, se však s jeho odchodem vzhledem k blížícímu se konci volebního období Komise nic nezmění. „Většina návrhů je již v legislativním procesu a zbývá je pouze dokončit,“ napsala na Twitter.
Frans Timmermans představil velký plán v podobě Green dealu, který měl kromě klimatu řešit i ochranu životního prostředí, biodiverzitu, nebo snižování množství produkovaného odpadu a jeho lepší recyklaci.
Soustředil se však pouze na otázky spojené s klimatem a řešil je způsobem,… pic.twitter.com/jNBF4Wflxo
— Veronika Vrecionová (@vrecionova) July 21, 2023
Také pohled do minulosti napovídá, že ve volebním roce 2024 se bude práce na směrnicích a nařízeních postupně odsouvat na druhou kolej, a role komisařů tak nebude tak důležitá.
Podle Žigy Faktora jsou ve hře dva scénáře dalšího fungování Komise. Za prvé, Timmermans a Vestager svůj post formálně neopustí, pouze si vezmou „dovolenou“. Jejich agenda tak na zbývající část období spadne do klína kolegům komisařům, kteří mají k jejich portfoliím nejblíže. U Margrethe Vestager se jako dočasná náhrada nabízí výkonný místopředseda pro ekonomiku Valdis Dombrovskis či komisař pro vnitřní trh Thierry Breton.
Faktor nabídl ještě jedno jméno. „Myslím si, že kdyby toto portfolio dostala dočasně na starost (místopředsedkyně pro hodnoty a transparentnost) Věra Jourová, tak by ho zvládla zastat a také posouvat dál, protože i ona má zkušenosti s komunikací s platformami sociálních médií. Teoreticky by to tedy mohlo jít,“ spekuloval expert.
Druhý scénář počítá s tím, že oba politici skutečně odstoupí, a na národní úrovni se tak spustí výběr jejich nástupců, kteří by je na zbývající měsíce nahradili. Dánsko a Nizozemsko by tedy musely nominovat nová jména, což zejména ve druhé zmíněné zemi nemusí být vzhledem ke komplikované politické situaci vůbec jednoduché.
„Na druhou stranu, pokud by vlády měly už teď silného kandidáta, kterým by chtěly nahradit odcházející komisaře, a měly by v hlavě, jaké portfolio by se jim líbilo do budoucna, tak by možná bylo taktičtější je nominovat teď, nechat je tam odsedět si první rok, trošku se ukázat a pak v příští Komisi cílit na nějaké silnější portfolio,“ nastínil možné uvažování států Žiga Faktor.
Odborník tak připomněl, že v Komisi to nefunguje jako u národních ministrů, kde je poměrně jednoduché „vyměnit kus za kus“. Například nástupce Vestager by nemohl okamžitě zastávat její pozici výkonné místopředsedkyně, kam se ona dlouhé roky šplhala, ale musel by začít v podstatě od píky a s daleko méně významnou agendou. Záleží samozřejmě také na velikosti a síle konkrétní země.
Ursulina nejasná budoucnost
Rozpad úzkého vedení Komise vnáší nejistotu také do osudu samotné Ursuly von der Leyen, přesněji do jejího působení v čele příštího kabinetu. Přestože si tato německá exministryně obrany dokázala vybudovat dobré jméno svou komunikativností a leadershipem tváří v tvář covidové pandemii nebo válce na Ukrajině, zprávy o jejích interních sporech s dalšími komisaři mohou členské státy odradit od její další nominace.
Nejzajímavější neznámou je postoj samotného Německa. Přestože von der Leyen patří do řad křesťanských demokratů CDU, kteří jsou v opozici, vládní socialisté SPD ji zřejmě budou ochotní podpořit. „V politické rovině mi to vůbec nedává smysl, ale socialisté asi zkrátka nemají svoji vlastní silnou osobnost, která by měla šanci tuto nominaci získat,“ komentoval Žiga Faktor.
Sama von der Leyen zatím nedala najevo, jestli má ambici se do nejvyššího křesla Komise vrátit. Navíc se o ní začalo spekulovat v souvislosti s jiným postem, a to generálního tajemníka/tajemnice NATO.
„Trošku mě to překvapuje, rok do voleb bych od ní čekal jasný signál. Ale možná je to dané i tím, že si nejdříve musí pojistit podporu nejen uvnitř Německa, ale i v rámci strany evropských lidovců EPP. (…) Poslední dobou mi přijde, že ani sama EPP stoprocentně neví, co chce,“ řekl Faktor.
Přestože na vážnější spekulace o dalších možných kandidátech na předsedu Komise je ještě brzy, v kuloárech se opakovaně objevuje jedno další jméno, a to španělského premiéra Pedra Sáncheze. V jeho případě by však záleželo nejen na vyřešení domácích politických tahanic, ale také na volebním výsledku evropských socialistů.
„Nakonec se může stát, že si (německý kancléř Olaf) Scholz s (francouzským prezidentem Emmanuelem) Macronem a pár dalšími sednou, a vytáhnou z klobouku někoho úplně jiného,“ uzavřel na lehčí notu Žiga Faktor. Tak to ostatně bylo i v případě stávající předsedkyně von der Leyen.