Sedm týdnů v kuse koncem roku 1895 strávil německý fyzik Wilhelm Conrad Röntgen ve své laboratoři v bavorském Würzburgu a snažil se odhalit tajemství v té době neznámého záření. Manželka Anna mu obětavě nosila teplé jídlo a dohlížela na to, aby během svého úsilí nepadl hladem ani vyčerpáním. A když potřeboval, byla mu k ruce, a to doslova.
Právě levá ruka Anny Berthy Röntgenové je zachycena na historicky první fotografii, jež dokázala nahlédnout pod kůži života. Černobílý snímek zobrazující tenké kosti s klouby Röntgen jednoduše nazval „Hand mit Ringen“, ruka s prsteny. V roce 1901 pak i díky němu získal první Nobelovu cenu za fyziku.
Patnáctiminutová expozice, na níž je zřetelně vidět manželčin zásnubní a snubní prsten, neproběhla s pomocí světla, ale nového, dosud neobjeveného neviditelného záření. Paprsky dokázaly projít hmotou, ukázat, co se děje pod povrchem, a zároveň s tím vnést nové poznání do stavby a fungování lidského těla. Německý fyzik se rychle stal osobností známou po celém světě.
Sám nové záření skromně pojmenoval jako paprsky X. Dnes již na počest svého objevitele, alespoň v češtině i němčině, kdysi záhadné paprsky nesou právě jeho jméno. To za více než století zdomácnělo natolik, že jim nikdo neřekne jinak, než rentgen.
Manželka se pak do laboratoře bála
Anna Röntgenová ovšem z průkopnického snímku byla nadšená o poznání méně. Podle často zmiňované legendy prý při pohledu na černé kosti své ruky vykřikla: „Právě jsem viděla svou smrt!“ a od té doby odmítala do laboratoře svého manžela chodit.
Na rozdíl od ní ale Röntgen znal několik lidí, u nichž předpokládal, že v nich pohled na jeho dílo vyvolá nadšení. Kopie svých prvních „röntgenogramů“ spolu s textem připravovaného vědeckého článku rozeslal svým kolegům fyzikům na evropských univerzitách. Jedním z nich byl Arthur Schuster z univerzity v britském Manchesteru.
Schuster se zabýval několika různými oblastmi fyziky, včetně magnetismu, spektroskopie a astronomie. Když počátkem roku 1896 obdržel popis Röntgenova experimentu, úspěšně jej zopakoval ve své laboratoři. Pořídil další snímky kostí rukou, žab, kloubů nebo chodidla svého šestiletého syna.
Schuster si zároveň uvědomoval lékařskou hodnotu této zobrazovací metody, když mezi prvními snímky z počátku roku 1896 pořídil i obraz kulky uvízlé v lebce. Na základě svých pokusů došel také k zjištění, že nové paprsky jsou ve skutečnosti stejné jako paprsky světla, jen vzhledem k mnohem kratší vlnové délce nesou mnohem vyšší frekvenci a energii.
Bez patentu, pro dobro lékařství a lidstva
Právě možné využití nového záření v lékařství bylo důvodem, proč se Wilhelm Röntgen rozhodl svůj objev nepatentovat. Technologie se začala rychle šířit mezi lékaři, ale také mezi laickou veřejností. Své kosti na rukou si tak prostřednictvím „rentgenových automatů“ mohli prohlédnout i běžní zákazníci, další začali s podobnými přístroji experimentovat doma. Součásti nutné k jejich sestavení byly relativně dobře sehnatelné a je znám i případ muže, který v takto vyrobeném přístroji během desetihodinové expozice pořídil snímek zlomené kyčle své ženy.
Všeobecné rentgenové šílenství té doby však nepočítalo s možným škodlivým dopadem tohoto záření. Vědci se zpočátku domnívali, že rentgenové záření pouze neškodně prochází tělem. Brzy se ale začaly množit případy popálenin, vážných zdravotních problémů i smrti.
Popáleniny se objevily u zmíněné ženy se zlomenou kyčlí, stejně jako u dalších pacientů, kteří byli vysokým dávkám záření vystaveni. Tragicky skončil Clarence Dally, rentgenový technik v laboratoři Thomase Edisona. Dally byl vystaven tak silnému záření, že mu musely být amputovány obě ruce a později ve věku 39 let zemřel na metastazující rakovinu kůže.
Vědci postupně přišli na to, jak měřit množství záření, kterému je člověk během pořizování rentgenového snímku vystaven. V současné době jsou již dávky rentgenového záření potřebné pro pořízení snímku jen zlomkem toho, čemu byly vystaveny první osoby na konci devatenáctého století.
Wilhelm Conrad Röntgen (1845 - 1923)byl německý strojní inženýr a fyzik, jenž jako první vyrobil a detekoval elektromagnetické záření v rozsahu vlnových délek od 0,01 do 10 nanometrů, nyní označované jako rentgenové záření. Tento objev, kterému bývá připisováno datum 8. listopadu 1895, mu v roce 1901 vynesl první Nobelovu cenu za fyziku. Stejně jako mnoho jiných převratných objevů i tento vznikl spíše náhodou. Profesor fyziky Röntgen ve své laboratoři zkoušel, zda katodové záření může procházet sklem. Přitom si všiml záře vycházející z nedalekého chemicky potaženého stínítka. Nebyl si jistý, co tuto záři způsobuje, a skromně ji nazval jako paprsky X. Na počest Röntgenových úspěchů po něm Mezinárodní unie pro teoretickou a užitou chemii (IUPAC) v roce 2004 radioaktivní prvek 111 s několika nestabilními izotopy pojmenovala jako roentgenium. Jmenuje se po něm také původní měrná jednotka expozice ionizujícímu záření, roentgen. Od roku 2012 se 8. listopadu každoročně připomíná Světový den radiografie. Na Antarktidě byl po slavném fyzikovi pojmenován Röntgenův vrchol. V hlubinách vesmíru na jeho počet krouží menší planetka 6401 Roentgen. |
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Rozsvítit temnotu. Fotka dětských horníků navždy změnila Ameriku Sloní noha v Černobylu. Sověti do smrtící hmoty stříleli kalašnikovem Tajemství slz Hitlerjugend. Brečícího vojáčka zvěčnil fotograf celebrit „I rybičky se ho bojí.“ Paroubek svůj slavný portrét považuje za podraz Jako mokrý hadr na šňůře. Oslava olympijského zlata se Johnsonovi zasekla |