Článek
Mnoho lidí dnes vyjadřuje obavy z rozvoje umělé inteligence. V mediích se objevují titulky jak nová technologie ovládne lidstvo a dovede jej ke zkáze. Zkusme se ale zamyslet. Je nutné žít v obavách? Co se místo obav zaměřit na to, co jsme schopni ovlivnit? Ve výsledku, každý den máme možnost rozhodnout jak moc necháme svůj život ovlivnit. A to nejen umělou inteligenci, ale obecně veškerými technologiemi.
Vedl jsem na toto téma diskusi s kamarádem. Bylo vidět, že má načteno mnoho negativních informací spojených s rozvojem umělé inteligence. Vyprávěl mi, jak zahubí lidstvo, jak sebere lidem práci, jak ji lidé nemohou mít pod kontrolou a podobně. Netvrdím, že něco podobného není možné. Říkám si jen, mám smysl se tím teď trápit? Jsem schopen něco ovlivnit? Kamaráda jsem se během rozhovoru zeptal: „Promiň, ale vyprávíš mi tady o hrozbách umělé inteligence, ale řekni mi, používáš mobilní telefon? Jezdíš v autě podle navigace? Trávíš svůj čas na internetu?“ Kamarád zaraženě přikývl a já pokračoval. „A uvědomuješ si, že nadměrným používáním všeho zmíněného degraduje tvoje mysl a že už jsi možná dávno přenechal rozhodování o životě na strojích?“
Digitální demence
Následky rozvoje digitální techniky na lidstvo se velmi podrobně zabývá v knize Digitální demence německý neurolog a psychiatr Manfred Spitzer. Pro některé čtenáře může být jeho pohled snad až příliš kritický, faktem však zůstává, že svá tvrzení a teorie opírá o mnohé vědecké studie a výzkumy.
V knize dochází k jednoznačném závěru, že příliš brzké a časté používání multimédií u dětí, má negativní dopady na jejich vývoj. Vyvinuli jsme se jako lidstvo do digitálního věku, ve kterém nás od narození obklopuje moderní technika. Děti této doby někteří vědci označují jako „digital native“, digitální domorodce, zatímco všechny ostatní, narozené dříve než se staly smartphony, tablety a počítače součástí každodenního života, za „digital immigrants“, tedy digitální přistěhovalce.
Mozek bychom mohli chápat podobně jako sval, který po celý život roste. Zcela logicky si zkusme přiznat, co musí člověk dělat, aby mu rostly svaly? Jednoduše je musí procvičovat a namáhat. S mozkem je to podobné. Důležitým předpokladem pro růst jednotlivých mozkových částí je aktivní používání. Jakmile některou pravidelně neprocvičujeme, zakrňuje. A to jak v dětství, tak i v dospělosti.
Ztráta sebekontroly
Ohledně růstu jednotlivých částí mozku uvedl Manfred Spitzer ve své knize Digitální demence zajímavou studii sledující londýnské taxikáře. Podmínkou pro získání taxikářské licence v Londýně je znalost spleti více jak pětadvaceti tisíc ulic, jakožto i tisíců památek a náměstí. Získání taxikářské licence v Londýně si tak vyžaduje zhruba tří až čtyřleté studium místopisu. Ve světě je tento postup zcela ojedinělý a proto se londýnští neurovědci ve své studii zaměřili na výzkum mozku londýnských taxikářů před a po úspěšném složení zkoušek potřebných pro taxikářskou licenci. Výsledkem výzkumu bylo, že u té části taxikářů, kteří u zkoušek obstáli, došlo k významnému nárůstu šedé hmoty v navigačním centru mozku.
Podobně hovoří i studie ze Stanfordské univerzity porovnávající výsledky studentů, kteří pro zapisování poznámek používají výhradně digitální média, se studenty, kteří si vše zapisují rukou. Studenti, kteří si zapisují poznámky rukou a neťukají je na klávesnici do počítače, podle ní dosahují prokazatelně lepších studijních výsledků. Ručně psaný text rozvíjí jemnou motoriku a přispívá jak k lepšímu zapamatování informací, takk hlubšímu zpracování. Podobných studií bychom našli celou řadu, ale snad žádná z nich nemluví o digitálních technologiích jako o nástroji, jehož nadměrné používání by mělo pozitivní vliv na vývoj jednotlivých částí mozku.
Dalším nepominutelným aspektem času stráveného u obrazovky je neustálé rozptylování, a to bez ohledu na to, zda před ní sedí dospělý, nebo dítě. Sociální sítě, zpravodajské portály, televizní kanály a koneckonců i rádia neustále soutěží o naši pozornost. Jejich cílem je udržet nás u obrazovky co možná nejčastěji a co možná nejdéle. Důvod jejich konání je zřejmý. Firmy naši získanou pozornost prodávají ve formě reklamy. Ty, které ji získávají nejvíc seřadí mezi nejbohatší na světě. Zde platí jedno známé rčení: „Pokud jste za produkt nebo službu nezaplatili, stali jste se produktem sami.“ Proto jsme jako uživatelé digitálního světa vystaveni neustálému rozptýlení ve formě reklam, her a lákadel dalšího zajímavého obsahu. Zvyšuje se tím množství konzumovaného obsahu a množství vstřebávaných informací. Čímž se ubírá čas na soustředěnou práci a hluboké zpracovávání informací. Digitalizace tak s sebou přináší i další podstatný jev, jenž má vliv na lidské chování a stává se spouštěčem dalšího stresu – ztrátu sebekontroly.
Možnost volby
Chci tímto článkem říct, že nemá smysl prožívat přítomný okamžik v obavách z budoucnosti. Každý den máme možnost si vědomě zvolit, jak moc necháme ovlivňovat vlastní život. Jak se říká, všeho moc škodí. Moderní technologie dělají život pohodlnější, zlepšují ale také jeho kvalitu v dalších oblastech? Jaké dopady má na lidský spánek, pokud usínáme pod světlem obrazovky našeho smartphonu? Kdy naposledy jste cestovali po městě bez využití moderní navigace? Uvědomujete si jak moc už dnes necháváte o vlastním životě rozhodovat moderní techniku?
Jsem přesvědčený ,že nemá smysl odmítat pokrok a stejně tak jsem názoru, že je potřeba vnímat jej s respektem. Možná jen stačí, když si sami stanovíme hranice. Jednoduché zásady, kdy aktivně využívám příležitosti moderní doby, ale současně si uvědomuji jaký dopad mohou mít na kvalitu našeho života. A nemusí to být žádná věda. Příležitostí je mnoho. Až na dovolené půjdete s dětmi na výlet, zkuste vypnout svůj telefon a jděte jen podle papírové mapy. Vyzkoušejte na měsíc vyměnit telefon na nočním stolku za knihu. Možná sami brzy ucítíte změnu.
