Vydání: 2023/30 Mládež vyráží do Lisabonu, 25.7.2023

Příloha: Diecézní zpravodajství - Brněnská diecéze

V čele mladého týmu průvodců stojí nová kastelánka Jana Krejcarová, která ještě před rokem netušila, jak zásadně se změní její profesní život. „Vystudovala jsem učitelství pro mateřské školy na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Této profesi, kterou jsem brala jako své poslání, jsem se věnovala tři roky. Do toho jsem vloni v listopadu dostala od našeho pana faráře Tomáše Holcnera nabídku, jestli bych nechtěla být kastelánkou opraveného kostela, který je nazývaný také Perla Vysočiny. Moje první reakce byla, že rozhodně ne,“ vzpomíná na konec loňského roku Jana Krejcarová.
Nakonec ale mladá žena nabídku přijala a začala s intenzivní přípravou na novou službu, kterou považuje za Boží výzvu. Pilovala angličtinu, sepisovala podklady a dávala dohromady tým průvodců. V úvahu musela brát požadavek faráře, který si přál, aby průvodci byli především věřící lidé z farnosti. „S průvodcovskými texty mně hodně pomohla průvodkyně zámkem a lidová historička paní Miroslava Prokopová. Byla mi velkou oporou,“ vzpomíná kastelánka.
Nový tým
Sezonu s týmem 16 farníků, mezi nimiž jsou studenti, důchodci i pracující, zahájili v dubnu. Hlavní nápor ale přišel až o prázdninách. Prohlídka trvá 40 minut, ale někdy se protáhne i na hodinu. Je postavena na historické, umělecké a duchovní hodnotě kostela.
„Průvodcům kladu na srdce, aby se přizpůsobovali skupinám. Nechceme návštěvníkům předat jen informace o historii, ale to, co mně přijde důležité, je lidskost,“ připomíná záměr kastelánka. Podle akademického sochaře Otmara Olivy, který prohlídku absolvoval, jde o silně evangelizační průvodcovství.
Prohlídka začíná u křtitelnice při vstupu do kostela. Vede do severní spodní chodby, kde průvodci návštěvníkům představí historickou hodnotu kostela. Při vstupu do hlavní lodi si příchozí uvědomí uměleckou krásu a fascinující prostor, který pohltí podle kastelánky každého.
V hlavní lodi průvodci dále představí dílo sochaře Otmara Olivy, který pro kostel vytvořil nový oltář, ambon, věčné světlo, kříž a křtitelnici. Seznámí se se symboly, které použil. V sakristii se dozvědí, že kostel není muzeum, ale živou farností, kde se lidé schází při slavení mše svaté a v přilehlých prostorách se také mohou sdílet. „Na prohlídku totiž přicházejí i lidé, kteří o víře nic nevědí. Snažíme se jim proto přiblížit i současný život naší farnosti,“ pokračuje Jana Krejcarová.
Chrám pro každého
V následném videu návštěvníci vidí, kolik úsilí i skryté práce si oprava chrámu vyžádala. Z balkonů se jim nabídne nový pohled na fresku i do lodi kostela. Jakýmsi vyvrcholením prohlídky je představení duchovní hodnoty kostela na hlavním kůru, odkud je nejkrásnější pohled na zrestaurovanou fresku akademickým malířem Janem Knorrem. Zde průvodci seznámí s varhanami, které mají 2 416 píšťal a 34 rejstříků a na které v závěru zahrají.
„Když dohraju, připomenu návštěvníkům myšlenku šlechtice, mecenáše barokního umění a majitele jaroměřického panství Jana Adama z Questenberka. Nechtěl vybudovat pouze ‚Perlu Vysočiny‘, široko daleko nekrásnější. Jeho cílem bylo, aby v době třicetileté války byl tento kostel místem, kde by si každý mohl odpočinout a skrýt se před těžkostmi, jimž museli tehdejší lidé čelit,“ připomíná Jana Krejcarová.
V Boží náruči
Podle jejího mínění tento význam kostel svaté Markéty neztratil ani nyní. I dnes je život k lidem krutý, i když zase jinak a člověk stále potřebuje místo, kde si může odpočinout, nadechnout se a nabrat sil. „Po ukončení prohlídky proto vždy dávám návštěvníkům možnost vrátit se zpět do hlavní lodi, kde si mohou sednout do lavice a nechat se pohoupat v Boží náruči. Ať už to mají s Bohem jakkoliv, protože tento prostor je určený pro všechny. Většina z oslovených nabídku využívá. Tento okamžik vždy beru tak, že jsme my jako průvodci domluvili a teď už je to jen na Bohu. Pokud si zde příchozí takto odpočinou, je to velké požehnání,“ uzavírá evangelizační záměr prohlídek kostela sv. Markéty kastelánka.