Neškodí nám stud sám, ale jeho sexuální kontext, říká Julie Gaia Poupětová

Stud je emoce, prožitek naší nervové soustavy, který funguje jako obrana vlastní intimity. Varování před vším, co by ji mohlo narušit, ať už přichází podnět z vnějšku, či z našich vnitřních hodnot.

Liší se od stydlivosti, což je spíše popisná vlastnost člověka, která definuje jeho chování v určitých situacích a bývá často spojována s určitým druhem zdrženlivosti, neprůbojnosti a pasivity u věcí, u kterých jiní lidé ostych nepociťují.

Stud se samovolně fyziologicky projeví zvýšeným prokrvením v oblasti tváří a naopak sníženým prokrvením vzdálených částí končetin, jako jsou dlaně a chodidla. A provází ho i gesto, při němž se pokoušíme zakrýt alespoň určitou část tváře.

NA KAFI: Swingers party je pro ty, kteří se umí líbat na veřejnosti

„Se schopností se stydět se rodíme, ale teprve během života se každý z nás učí, v jakém kontextu je to běžné,“ vysvětluje sexkoučka Julie Gaia Poupětová a upřesňuje, že stud jsme schopni prožívat od narození, tedy i ve chvílích, kdy si neuvědomujeme, co ten pocit vlastně znamená. „Teprve až díky rodičům, okolí a společnosti získává ten pocit svůj obsah a učíme se, při čem se stydět, a při čem naopak ne.“

Lidé se velmi často stydí za něco, co se naučili vnímat jako společensky či lidsky nepřijatelné, odsouzeníhodné, jako třeba krádeže, násilí, vraždy a podobně. Původně byla tato velmi silná emoce zřejmě ve společenství lidí spojovaná s natolik nepřijatelným prohřeškem, že kmen jedince zatratil, exkomunikoval, zkrátka vyloučil ze svých řad.

Podle odborníků je stud velmi dobře fungující nástroj k regulaci lidského chování v rámci nějaké skupiny. „V souvislosti se společensky netolerovatelným chováním by lidé stud zcela jistě cítit měli,“ říká sexkoučka.

Výchova, imperativ společnosti, kulturní hodnoty – to vše určuje, kdy a proč se v životě stydíme. Avšak právě s ohledem na výchovu a vliv prostředí může každý člověk považovat za nepřijatelné trochu něco jiného. „Stud souvisí s mlčením, takže to, o čem se v rodině mlčí, bývá zpravidla to, za co se pak stydíme nejvíc,“ říká Gaia Poupětová.

Emoce studu narůstá podle ní také společně s kritikou a soudy. „Takové situace si pak pamatujeme a opakovaně při nich v životě zažíváme stud,“ dodává s tím, že stud je navíc propojen s pochybnostmi o sobě samých, tedy že je se mnou něco špatně, a může spustit destrukční mechanismy – být asociován s pocity vyloučení ze společnosti, ale třeba i poruchami příjmu potravy a sebevraždami.

Stud je nakažlivý

„Je třeba rozlišit stud spojený s pocitem, že je se mnou něco špatně, od pocitu viny, který je naopak častěji spojen s tím, že jsem v minulosti udělala něco špatně, že jsem tím někomu ublížila,“ vysvětluje Gaia Poupětová

„Když chci napravit pocit viny, pokusím se napravit to, co jsem svým chováním natropila. Když se však budu pokoušet napravit pocit toxického, nemístného studu namířeného proti sobě samé, může být výsledkem třeba právě chorobná snaha hubnout, závislost na plastických operacích nebo snaha takříkajíc nebýt, ať už s pomocí různých otupujících látek či drastičtějším způsobem,“ dodává.

NA KAFI: Párová masturbace utužuje vztahy, otevřete své intimní bubliny

Sám o sobě je stud neutrální nebo spíše prospěšný. Jako afektivní emoce funguje do určité míry jako brzda. Může podle odborníků člověka zastavit, někdy dokonce paralyzovat či odpojit od vnímání těla. Zároveň je to také velmi nakažlivá emoce, takže v kontextu sexuálním se snadno přenese na partnera či partnerku.

„To, co nám škodí, není stud jako takový, ale pocit studu v určitých sexuálních kontextech, kdy leckdy brání byť jen běžné konverzaci o tomto tématu,“ říká Poupětová s tím, že o prospěšnosti takového studu z hlediska jednotlivce i společnosti lze samozřejmě dlouze diskutovat. „Paradoxem pak může být třeba to, že se někdo nestydí za mnohamilionové podvody, ale stydí se promluvit si se svou dospívající dcerou o masturbaci.“

Na rozdíl od rostlin, savcům příroda genitálie zakryla. Navíc jejich skrývání podporuje většina kultur na světě, a to proto, že člověk je vnímá jako intimní, svou sexualitu spojuje se soukromím a párovou důvěrností a nechce své genitálie a sexuální symboly běžně nabízet pohledům okolí.

KVÍZ: Co víte o orgasmu, pornografii a erotice? Zkuste velký kvíz o sexu

„Stydí-li se lidé před někým, koho dobře neznají – a často takové chování přebírají z rodinných vzorů, hodnot a hlavně z chápání genderových rolí – pak bude stud patřit k fázi namlouvání se. Pro některé muže může být stydlivá žena dokonce mnohem svůdnější, než kdyby s nimi odvážně flirtovala rozená koketa,“ uvádí sexkoučka.

„Pokud se však člověk stydí přímo při určité sexuální aktivitě, třeba už jen při povídání o masturbaci či masturbaci jako takové, určitě to jen tak nepomine s obdobím námluv,“ vysvětluje. Štítem takové míry studu může být až extrémní prudérnost.

Stud je dobré otužovat

Jak se studem pracovat? „Velmi pomáhá se postupně učit vědomé práci se studem. To znamená si v první řadě uvědomit, při čem se pocity studu objevují a rozhodnout se, zda s tím chci něco dělat,“ radí Julie Gaia Poupětová, která přiznává, že řada lidí včetně odborníků vlastní stud u určitých témat popírá. „Pokud jde o odborníka, ten pak může svým chováním stud svého klienta spíše ještě zvýšit, než aby mu pomohl se ho zbavit.“

Naopak pomáhá skupinové otevírání určitých témat – k nimž patří i sexualita – v prostředí, kde jsou pro práci se studem správně nastavená pravidla. „Proto ve svých kurzech hned zpočátku nastavuji takzvaná shame-free (beze studu) pravidla, aby všichni účastnící věděli, jak se svým studem a dalšími emocemi pracovat v rámci skupiny a u témat, která člověk hned tak s někým nerozebírá,“ prozrazuje sexkoučka.

„Zároveň se v průběhu kurzu snažíme o zvědomění studu, a tím i jeho normalizaci, což samo o sobě pocit studu významně snižuje,“ vysvětluje Julie Gaia Poupětová a dodává, že pokud chce člověk svůj stud časem přetavit v sílu, musí k tomu využít především své silné stránky a ne se zaměřovat na své slabiny a nedostatky, což je podle ní přesně to, co většina lidí dělá.

Vědomá práce se studem často zahrnuje praktická cvičení, kde se člověk s využitím svých silných stránek pomocí malých krůčků takzvaně „otužuje“ a u daného tématu se po určité době zbaví pocitů studu. Několik rad, jak se studem pracovat, nabízí sexkoučka také ve své knize Intimnistesti.cz.

Jak na stud?

1. Pojmenujte stud a přijměte ho
Rady odborníků ve stylu: „Nemáte proč se stydět.“ nebo „Partneři by se před sebou neměli stydět a měli by otevřeně komunikovat o sexualitě.“ nefungují. Když chcete zvládnout lépe vlastní stud, jeho bagatelizace ani přejmenování na falešný stud vám nepomůže. Prvním krokem k vědomé práci se studem je si uvědomit, že se stydíte.

2. Počítejte s tím, že studu se nezbavíte
Studu jako takového nemá smysl se zbavovat. Jedná se o vrozenou reakci našeho nervového systému. To, s čím však můžete pracovat, je odstranění spojení mezi studem a kontextem, který reakci studu spouští. Pokud se vám podaří zrušit toto spojení, máte vyhráno.

3. Vytvářejte studu prosté (shame-free) prostředí
Vytvářejte kolem sebe prostředí, v němž můžete vědomě usilovat o snížení studu. Pokud se chcete v nějakém kontextu zbavit studu, musíte se vyhnout kritice, soudům, zamlčování. Nechovejte se tak sami k sobě ani k partnerovi. Naopak mu (svému okolí) vysvětlete, že takové chování vám při překonávání studu nepomáhá a jasně zdůrazněte, jaký druh podpory a empatie by vám v dané situaci pomohl stud snížit. Může to být například pochvala, obejmutí, ujištění, že máte spoustu času apod.