„Všichni, kdo jsme byli u jejich začátků a tehdy se s ní setkali, si přisvojujeme kousek jejího úspěchu,“ pousmál se bývalý předseda Compexu Otrokovice Ladislav Kvapil.
Stejně mimořádným, jakým bylo vítězství Nového Zélandu nad favorizovaným Norskem, byl přestup Klimkové z hřiště na trenérskou lavičku. V roce 2003, kdy začala u druholigového B-týmu a zároveň působila v nejvyšší soutěži jako asistentka trenéra Milana Šamaje, rozhodně nebývalo zvykem, aby u ženských týmů působily trenérky. Nezvyklý pokus ovšem v Otrokovicích vyšel dokonale.
„Holky ji berou, výhledově by mohla být hlavní trenérkou,“ prohlásil Kvapil už po necelém půlroce. Tak se také brzy stalo...
Klimková přitom trenérské předpoklady naznačovala už během své hráčské kariéry. Jako záložnice a kapitánka dovedla Otrokovice ke čtyřem medailových umístěním v řadě, klub tehdy jako jediný dokázal konkurovat suverénní Spartě.
„Jako kapitánka uměla tým nahecovat i povzbudit,“ vzpomíná bývalá útočnice Iveta Chmelová, která byla pod dívčím jménem Dudová nejlepší střelkyní soutěže. „Už tehdy měla namířené k tomu, že bude trénovat.“
Po působení ve Slovácku, během něhož jako první česká žena získala nejvyšší trenérskou licenci UEFA a které ukončila v roce 2011, následovala působení v Austrálii a USA a nyní na lavičce Nového Zélandu. Bývalý šéf i spoluhráčka na Klimkové oceňují, že se nebála odvážných kroků v podobně odchodu do zahraničí. „Je to typ člověka, který je všude hned doma. Umí to s lidmi,“ poukázal Kvapil.
„Vždycky ji lákalo poznat, jak se trénuje jinde. Vzdělávala se, učila se jazyky,“ vzpomíná Chmelová. „Že vede nároďák, mě nepřekvapuje. Spíš to, že se nebála vydat se na tak dalekou cestu.“
Bývalí kolegové budou Klimkové držet palce nejen v úterý ráno při duelu Nového Zélandu s Filipínami. A věří, že se s ní brzy uvidí.
„Čas od času se s bývalými spoluhráčkami potkáme a zahrajeme si fotbálek. Jitka s námi kvůli covidu už dlouho nebyla,“ podotkla Chmelová. „Vždycky si přitom mezi sebou řekneme: Kde ta Jíťa zase je,“ dodala s úsměvem.