Když před zhruba devíti lety po gymnáziu začínal, prý se mu ani nesnilo o tom, že s jeho textem by se někdo mohl propracovat na prestižní recitační soutěž Wolkerův Prostějov. Vítěz mistrovství republiky ve slam poetry z roku 2014 žije v Praze, ale na svoje rodiště – Mladou Boleslav, ani pozdější dlouholeté bydliště – Plzeň, nedá dopustit.

Četla jsem, že jste jeden z mála nebo jediný člověk v Česku, který se živí poezií? Je to tak?
Lidí, kteří pracují s poezií, to znamená s žánrem, který je primárně určený čtenáři, je víc. Já jsem jeden ze dvou lidí, kterým hlavní příjem přináší slam poetry. V našem případě ale nejde jen o psaní, hlavním těžištěm naší činnosti je spíš vystupování. Já říkám, že....

...že píšete, abyste mohl vystoupit?
Přesně tak. S hrdostí také říkám, že jsem varietní umělec, tedy žánru ne úplně pokleslého, ale lehce sníženého a zároveň mám obrovskou tvůrčí svobodu. Nejsem interpretační, ale autorský umělec, který vlastně přichází prodat svoje věci a s nadsázkou řečeno, může dělat, úplně co chce.

Sám jste řekl, že spousty lidí si s termínem slam poetry nic nespojí. Co to tedy je? Divadlo? Můj dojem je, že spousta lidí se tohoto žánru zbytečně bojí. Čím to je?
Část lidí odrazuje slovo poetry, což si spojují s formátem autorského čtení, které mají ve škatulce nudné. Druhým důvodem, proč se žánru lidé mohou bát, je anglický název. Je ale paradoxem, že žánr, který tak moc pracuje s češtinou, má anglický název. Důvod je ten, že se slamuje po celém světě a všude se používá stejný termín. Nikdo nikde neměl ambici žánr přejmenovat. V českém, slovenském a maďarském prostředí je to ale slam poetry, všude jinde včetně třeba Německa poetry slam.

Jaké vlastnosti musí mít dobrý slamer? Energičnost? Dobrou paměť? Divadelní schopnosti?
Podle mě i třeba koktavý člověk může být dobrý slamer. Je to zkrátka člověk, který se bude trošku i masochisticky vyžívat v tom bungee jumpingu, kterým slam poetry je. A to i kvůli tomu, že jsou při vystoupení zapovězené kostýmy, rekvizity, slamer je na pódiu sám, všechny oči jsou na něj upřené a on musí diváky ubavit, utáhnout, což chce odvahu.

Rozhoduje při slamerských soutěžích porota?
U slamerských soutěží vždy rozhoduje publikum. Když jsem v roce 2014 vyhrál mistrovství republiky, rozhodlo o tom tehdy brněnské publikum. Každý slamer ale může potvrdit, že při soutěžích o konečném počtu bodů strašně moc rozhoduje náhoda.

Třeba když se trefíte do vkusu publika tématem?
Tématem také, ale my si třeba losujeme pořadí, v jakém budeme vystupovat, takže když si člověk vytáhne jedničku a vystupuje jako první, je to polibek smrti.

Nebyla by tedy opravdu lepší odborná porota?
Kdyby rozhodovala odborná porota, publikum bychom připravili o tu srandu, o ten sportovně kulturní zážitek. Nikdo úplně nepotřebuje názory odborné poroty. Žánr je jednou definovaný tak, že vyhrává člověk, který dostane nejvíc bodů. Navíc by se měla ctít daná pravidla. A to, jak ten dotyčný nebo dotyčná výsledku dosáhne, je do velké míry na něm. Ale jakkoli žánr není vždycky spravedlivý, mám pocit, že je většinou spravedlivý. Říkám to i přesto, že v prosinci na mistrovství republiky 2022 vyhrál úplně nový člověk, který slam poetry dělá chvilku. Spoustu lidí to překvapilo, měli svoje favority, přáli to lidem, kteří se o scénu víc zasloužili, kteří slamují déle.

I to, že vystoupila nová tvář, mělo vliv na výsledek?
Určitě. To se stalo poněkolikáté za sebou. Byl to i můj případ. Vyhrál jsem v prvním roce své kariéry slamera. Pak už se mi to nikdy nepovedlo. Vždycky se pak prosadil méně okoukaný slamer. Na vítěznou slamerku zatím čekáme.

Bylo vítězství na mistrovství republiky v roce 2014 pro vás přelomem? Ptám se i proto, že když vás někde představují, většinou se ozve – vítěz z roku 2014.
Byl to přelom. Když je člověk mistr republiky, je to ostruha, která strašně pomáhá. Pomohlo mi to v začátcích, proto jsem v roce 2015 měl spoustu nabídek na vystoupení.

Kdo vás inspiruje? Kde získáváte náměty svých vystoupení?
Troufnu si říci, že za devět let jsem si tak trošku vypěstoval řemeslo tvorby textu. Mám pocit, že v hlavě mám něco jako háček na náměty, a tím může být vlastně cokoli. Vidím situaci, kdy někdo reaguje, rozvineme hovor a mě se v hlavě vyplní nějaká kolonka a řeknu si, to by mohl být dobrý text. Nápad uložím většinou do hlavy. Jsem totiž líný si ho zapsat, takže některé nápady propadnou.

Opravdu si nic nepíšete?
Někdy ano, mám nějaký spisníček, ale není to systematické. Vím, že mám teď v telefonu asi osm věcí, ale že bych nad něčím z toho aktivně přemýšlel, to ne. Spíš....

...když potřebujete do nějakého výstupu kolečko, kouknete se do seznamu?
Seznam je vyloženě v režimu námětů. Ve třech, čtyřech slovech, o čem to bude. Teď třeba mám nejnovější text o moderátorovi, neboli jaké to je, moderovat firemní akce, maturitní plesy. Vychází z osobní zkušenosti, protože jsem nějaké množství těchto akcí odbavil a musím říci, že jsem z tohoto oboru trochu utekl. Finančně je to sice někdy i zajímavější než leckterá slamová vystoupení, ale já se nemůžu zbavit pocitu, že už je to na mě moc řemeslné.

Pro bohéma je to moc velké řemeslo?
Nevím, jestli jsem úplně ten správný typ bohéma, nicméně mám pocit, že i když jedeme slamovat někam, nevím které město bych tím nejméně urazil, ale třeba do Nové Paky, kde na nás přijde třicet, čtyřicet lidí do knihovny, tak tato akce mě baví daleko víc, než když třeba moderuji nebo i slamuji na maturitním plese. Koncentrace publika je jiná, navíc mě strašně baví opouštět pražskou bublinu a vyjíždět do regionů.

Říkal jste, že jezdíte s kolegy slamery i do škol. Co od toho školy očekávají? Inspiraci pro své žáky nebo přivážíte určitá témata?
Program pro školy, který je zafinancovaný, se jmenuje Poezie není nuda a primárně má slam poetry představit jako novou neotřelou formu poezie. Prostě proto, že v posledních letech, možná desítkách let, není poezie moc v kurzu.

Může si někdo koupit knihu s vašimi texty?
Ano. Jedná se o vystoupení sepsaná do knih.

Může někdo váš text použít a někde s ním vystoupit?
V rámci slam poetry nemůže, protože přípustné jsou jen vlastní texty, ale moje věci či texty jiných slamerů a slamerek byly použité při recitačních soutěžích. Někdo se s mým textem dostal i na Wolkerův Prostějov.

Takže soutěžící předstoupí, řekne Anatol Svahilec a název vystoupení?
Ano. Je to jako když řekne Jiří Žáček a název básně. Nemyslel jsem si, že bych se někdy dočkal toho, že by se moje texty dostaly na recitační soutěže. I proto, že moje slamové texty jsou strašně dlouhé. Můj průměr je totiž sedm minut. Pokud ale vystupujeme na soutěžích, třeba na finále mistrovství republiky, standard je tříminutový text. Málokterá slamerka či slamer má ale mimosoutěžní text dlouhý jen tři minuty.

Chodí za vámi třeba ve školách začínající slameři? Co jim radíte?
Že děláme v Praze open-mic akce, což jsou otevřené večery, kam se lidé musí předem zaregistrovat. Není to škola slam poetry, je to příležitost vystoupit, protože pokud se lidé chtějí slam poetry věnovat, vystoupit před lidmi, je zcela fundamentální zkušenost. I na těchto večerech totiž funguje režim bodů.

A po vystoupení řeknete, jaký jste měl z vystoupení pocit?
Názor je samozřejmě jenom na požádání.