Její kritici s odkazem na éru diktátora Franciska Franka označují stranu Vox za fašistickou. Její příznivci naopak mluví o tom, že jako jediná zastupuje jejich zájmy. Stranu vidí jako pravicovou, ale rozhodně ne extremistickou, a démonizována je podle nich neprávem.
Volí ji lidé napříč demografickým spektrem: mladí, chudí i bohatí. Podle výzkumného institutu CIS má Vox podporu u všech sociálních vrstev, i když je silnější mezi lidmi, kteří se označují za „nižší“, ale i „vyšší“ třídu.
Království za kokain. Možného premiéra Španělska ničí dávný vztah s narkobaronem |
Ti všichni se obávají neřízeného příchodu migrantů, možného rozpadu Španělska kvůli katalánským a baskickým separatistům a jsou zklamaní z neutěšeného stavu ekonomiky, v niž je téměř třetina mladých lidí bez práce.
Vox těží z hnutí separatistů
V předčasných parlamentních volbách tuto neděli, 23. července, hlasy nespokojených Španělů pravděpodobně vynesou Vox a jejího předsedu Santiaga Abascala do silné pozice pro vytvoření koaliční vlády. Po pěti letech levicové vlády premiéra Pedra Sáncheze se tak Španělsko podobně jako Itálie může stát další evropskou zemí, v níž se nová vláda posune výrazně doprava.
Tato vyhlídka vyvolává nejen mezi příznivci levice ve Španělsku i v zahraničí znepokojení. Pokud by došlo na koalici Voxu a lidovců (PP), kteří v průzkumech průběžně vedou, bylo by to poprvé od smrti diktátora Franka v roce 1975, co by Španělsko mělo takto pravicově vyhraněnou vládu.
Největší obrat doprava od Franka. Španělsko míří k vládě s „bandou fašistů“ |
Vzestup Voxu ovšem není vzýváním minulosti a frankistického režimu, ale spíše odráží společenský vývoj, jenž je patrný i v ostatních státech Evropy. Od osmdesátých let se Španělsko těšilo hospodářskému růstu a politické stabilitě se dvěma dominantními stranami - socialisty (PSOE) a lidovci (PP). Pak v roce 2008 přišla recese, ekonomika šla dolů a vláda zavedla úsporná opatření.
Na jedné straně proti nim vzniklo krajně levicové hnutí Podemos, jež je součástí končící koaliční vlády Pedra Sáncheze. Další reakcí na vládní úsporná opatření byla mutace katalánského nacionalismu v separatismus, která vyvrcholila v roce 2017 protiústavním referendem katalánské regionální vlády o samostatnost. Mnoho Španělů se tehdy vyděsilo možností rozpadu země a právě to masivně přidalo podporu Voxu, jenž chce pravomoci regionálních vlád silně omezit.
Blokády proti migrantům a centralizace moci
Volební manifest Voxu obsahuje řadu slibů: zavést námořní blokádu proti lodím s migranty připlouvajícím ke španělským břehům, zrušit ministerstvo pro rovné příležitosti nebo zrušit zákon umožňující snažší přístup k interupcím.
Hlasování, nebo dovolená? Španělsko čekají nepředvídatelné volby bez voličů |
Chce také zakázat politické strany podporující nezávislost jednotlivých španělských regionů a zvrátit postupující decentralizaci moci. Vyzývá k centralizaci školství, zdravotnictví a policie, které jsou nyní řízeny převážně regiony, a ke zrušení zákonů o násilí na ženách a zákonů umožňujících potraty a eutanazii, jež je povolena pro občany a rezidenty. Většina Španělů ovšem nesdílí postoj Voxu ohledně popírání klimatických změn. Tím méně nyní, kdy zemi sužují extrémní teploty a sucho.
Mění se také vnímání strany. Zatímco před volbami v roce 2019 se ještě mnozí voliči Voxu zdráhali své preference veřejně přiznat, nyní tak činí otevřeně. Nevěří ostatním politikům a domnívají se, že Vox a Abascal „mluví za ně“.
Feijóo: Ideologie Voxu mě zneklidňuje
Favoritem nadcházejících voleb je konzervativní Lidová strana (PP), kterou vede Alberto Núñez Feijóo. Aby však získala většinovou podporu pro vytvoření nové vlády, bude k tomu pravděpodobně potřebovat právě Vox.
Tomu se Feijóo alespoň slovně usilovně snaží zabránit. Přesvědčuje voliče, aby hlasovali strategicky a zajistili mu absolutní většinu - a aby se země vyhnula scénáři, kdy by Vox vznesl nepřijatelné koaliční požadavky, jež by otevřely dveře Sánchezovu návratu nebo opakování voleb. „Vox vyvolává zbytečné napětí. Jeho ideologie mě velmi zneklidňuje,“ říká Feijóo.
Kanada, Španělsko, Mongolsko. Lesy severní polokoule hoří víc než kdy dřív |
Podle průzkumů se na prvním místě stabilně drží lidovci s 34 procenty podpory. Druzí socialisté v posledních týdnech posílili na 28 procent. Třetí a čtvrté místo si shodně dělí krajně pravicový Vox a krajně levicové uskupení Sumar, jež mají po třinácti procentech. Ostatní strany se bezvýznamně pohybují pod dvěma procenty.
Teoreticky je možné, že lidovci nakonec překvapí dostatečným vítězstvím. I to, že Sánchezovi socialisté v cílové rovince chytí dech. Nejpravděpodobnějším výsledkem, byť to Feijóo neřekne nahlas, přesto stále zůstává koaliční vláda PP-Vox.
