Přijde Česko o špičkové překladatele? Víc mají i pokladní v supermarketu či obsluha křovinořezu
Až si čeští turisté otevřou na dovolené knihy svých oblíbených autorů, ti, kteří je přeložili, budou patrně kroutit další pracovní šichtu. K moři své děti neberou. Nemají za co. Renomovaní literární překladatelé bijí na poplach. Takhle zle prý ještě nikdy nebylo.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Měli talent, erudici, elán, velké ideály a ochotu „přinášet obětiny na oltář literatury“. Na prahu padesátky jim vedle polic plných knih a nejrůznějších ocenění zbyly prázdné kapsy, frustrace a pocit vyhoření. A ještě přízrak toho, že je nahradí umělá inteligence, na dohled.
Práce dost, peněz málo
„Ačkoliv pracuju ve dne v noci, víkendy nevíkendy, stejně mířím do minusu, rozpouštím rezervy a není žádná naděje, že bych na cokoliv našetřila,“ říká odevzdaně renomovaná francouzštinářka a angličtinářka Michala Marková (49), která do češtiny převedla mimo jiné knihy Dana Browna, Laurenta Bineta, Hilary Mantel nebo Jonathana Littella či Agathy Christie. Na kontě má za třiadvacet let praxe více než sto titulů a pět překladatelských cen k tomu.
Přesto si loni a předloni překládáním beletrie vydělala v průměru méně, než jaký je nástupní plat pokladní v Lidlu. „Po odečtu nezbytných výdajů na bydlení, energie, jídlo, pojištění a telefon mi v peněžence zbydou měsíčně
