Hlavní obsah

Glosa: Co stojí za zázrakem českého ženského tenisu?

Foto: Mike Hewitt, Getty Images

Čtyřiadvacetiletá Markéta Vondroušová vyhrála o víkendu finále ženské dvojhry ve Wimbledonu.

Reklama

Po wimbledonském triumfu Markéty Vondroušové jsme namlsaní. Kdo ale sleduje žákovské a juniorské soutěže, tuší, že to nejlepší domácí ženský tenis teprve čeká. Nahoru se dere další silná generace.

Článek

Tenisový svět se opět ptá: Kde se v té malé zemi bere tolik špičkových holek, to mají nevyčerpatelné zásoby?! Jak to v tom Česku dělají, že se pravidelně každý rok objeví nové jméno ve světové stovce?

Kterak tohle kouzlo funguje, k nám opakovaně jezdí zkoumat zahraniční sportovní agenti a novináři. Po letošním Wimbledonu zase nějaké delegace jistě dorazí. A kolem kurtů budou pátrat, jestli tady máme lepší vzduch, antuku, trenéry, učíme tvrdší bekhend, nebo snad máme jakési kouzelné energetické nápoje?

Dorazí opět nejen kvůli triumfu Markéty Vondroušové, ale možná spíš kvůli juniorské části turnaje, kde se to ve výsledkových listinách hemží českými vlaječkami. Sedmnáctiletá Nikola Bartůňková byla ve finále dvouhry, patnáctileté dívky Alena Kovačková a Laura Samsonová ovládly ve Wimbledonu čtyřhru juniorek.

V žebříčku mezi 50 nejlepšími tenistkami na světě je aktuálně sedm Češek, stejně jako Američanek. V přepočtu na to, že je Česko zemí pouze s 10 miliony obyvatel, a že USA jako nejúspěšnější tenisová země dávají do tenisu násobně víc peněz, je síla českého ženského tenisu až neuvěřitelná. Můžeme si užívat pocit, že jsme aspoň v něčem nejlepší na světě. Takových příležitostí moc není.

V čem tedy tkví ono kouzlo? Jak už to chodívá, důvodů je víc. Ten první uvidíte u každého kurtu. Rodiče nalepení na pletivu, kteří vám mohou připadat poněkud blázniví. Nervózně sledují každý úder svého potomka, koušou si nehty, rozčilují se, hlasitě vzdychají a kroutí hlavou při zkaženém míčku. Někdy křičí. To, co vidět není, jsou jejich nesmírné oběti. Hlavně časové a finanční, tenis je v tomhle brutální.

Druhým důvodem je skutečnost, že tenis - alespoň na začátku kariéry - není v Česku tak nedostupným luxusem jako na Západě. Po celé zemi aktivně fungují stovky tenisových klubů a kurty jsou opravdu všude. Zahrát si může skoro každý, cena kurtu v létě je kolem dvou stovek na hodinu.

Za třetí je u nás relativně široká základna děvčat, z níž pak na vrchol pyramidy vystoupají ty nejlepší. U sportovně talentovaných dívek je tenis velmi často první volbou, zatímco nadaní kluci dávají přednost fotbalu, hokeji nebo se rozprsknou do dalších sportů.

Čtvrtým důvodem je dobře fungující systém: už nejde jen o jeden protěžovaný Prostějov, ale je tu víc center talentované mládeže rozesetých po celé zemi, které si stahují nadané děti. Tam nacházejí to klíčové pro další růst – dobré zázemí, kvalitní trenéry, kondiční přípravu a hlavně tolik potřebnou konkurenci na slušné sparingy (tréninková utkání se soupeřem - pozn. red.).

A za páté umožňujeme docela vlídný „vstup do oboru“. České dívky se nemusejí na startu kariéry složitě a nákladně trmácet po světě a cestovat na turnaje do Španělska, Itálie nebo Francie. Pro první bodíky do mezinárodních žebříčků stačí zajet do Mostu, Liberce nebo třeba do Brna. S nejlepší konkurencí si zahrají doma, tenisový svaz tady organizuje spoustu mezinárodních turnajů.

Teď jsme namlsaní, ale slovy klasika: Bude líp. Kdo sleduje žákovské a juniorské soutěže, tuší, že to nejlepší domácí ženský tenis teprve čeká. Nahoru se dere další silná generace, která dominuje mezinárodním turnajům už od svých deseti let. Tlačí se tam tolik nadějí, že ani největší fajnšmekři si nemohou zapamatovat všechna jména.

Reklama

Doporučované