Kosmopolitní virtuos Vadim Gluzman: Když hraji Dumky, slyším v nich českou řeč

Co vás přimělo přijet, mistře?
Přišlo pozvání, abych podpořil mladé hudebníky. To vždy vnímám jako důležité, neváhal bych říci, že to cítím přímo jako povinnost – povzbudit a podpořit novou generaci. S velkým potěšením jsem tuto nabídku ihned přijal.

Na koncertě vystoupí pět mladých finalistů hrajících na čtyři rozličné nástroje. Všechny bude, stejně jako vás, doprovázet Jihočeská filharmonie v čele s Peterem Valentovičem. Jaký jste pro tento koncert zvolil repertoár?
Společně s dramaturgem festivalu, Lubomírem Herzou, jsme zvolili dvě kontrastní díla, která miluji a mohu tak inspirovat své mladé kolegy. Ravelova skladba Tzigane, psaná ve stylu “quasi improvisando”, je virtuózní – vezměme v potaz například pasáže flažoletů. Gluckův Tanec blažených duší je oproti tomu všeobecně známá, kantabilní a nadčasová melodie, kterou chce mít šanci zahrát každý interpret. Houslisté tuto skladbu, původně psanou pro flétny, mohou hrát díky podobnému rozsahu flétny a houslí.

Podobně jako národnostní skladba na koncertu, na kterém vystoupí interpreti z Česka, Slovenska, Maďarska, Slovinska a Polska, je pestrý i repertoár…
Ravelovu skladbu můžeme považovat, řečeno dnešní terminologií, za “crossover”. Pamatuji si, jak se mě kdysi Isaac Stern nad tímto kusem ptal [slavný houslista byl učitelem Vadima Guzmana, pozn. red.]: “Je to maďarská skladba od francouzského skladatele nebo francouzská skladba v maďarském stylu?” Mnohokrát jsem si kladl tuto otázku a měnil na to náhled. Ravel je jedním z největších mistrů instrumentace, pokud ne úplně největším. Díky kombinaci nástrojů v této skladbě vytvořil orchestraci, která zní jako romská kapela, což je podle mě naprosto fantastické.

O to více se těšíme na vaši interpretaci. Zvědavá bude jistě i jedna z vítězek soutěže, která s Ravelovo skladbou v soutěži Virtuosos Visegrád 4+ vystupovala. Podobně jako Isaac Stern podpořil v začátcích vás, podporujete vy mladé umělce mimo jiné prostřednictvím stipendijního fondu The Arkady Fomin Scholarship Fund. Vysvětlete prosím vaši spojitost s mladými protagonisty chystaného koncertu. Co pozvání na koncert předcházelo?
Slyšel jsem vítěze a navrhl jsem jim stipendium v rámci tohoto fondu, které bylo nakonec skutečně uděleno jedné z účinkujících na našem koncertu: houslistce ze Slovinska, Patriciji Avšič.

Koncertujete po celém světě. Nyní hrajete v České republice, jaký vztah máte k české hudbě?
Pro mě je na českých skladatelích přitažlivé to, jak silně se hlásí k národnímu ideálu. Je neuvěřitelně silné vidět umělce tak hluboce spjaté se svou vlastí. Byl jsem v Česku mnohokrát, pravidelně zde koncertuji a je pro mě vždy pozoruhodné, že slyším v hudbě váš jazyk. Když hraji Dvořákovy Dumky, nemohu si pomoct, ale slyším v nich českou řeč.

Zhudebněná řeč lidí, tam si člověk musí vybavit Janáčka. Pojďme se u něj zastavit. Co ve vás, jakožto v houslistovi, vyvolává?
Například 1. smyčcový kvartet, “Kreutzerova sonáta” je fascinující dílo! Ale je těžké vyjádřit hudbu slovy. Jak kdosi řekl: “mluvit o hudbě je jako tančit o architektuře”. Ale jisté je, že Janáček má absolutně nezaměnitelnou, vlastní hudební řeč, na které mě vždy fascinovala vnitřní intenzita, která je stále přítomná a nikdy neodejde. Obsahuje fantastický nerv, který vždy cítím.

Budete hrát na své stradivárky, které jste zdědil po slavném virtuosovi, Leopoldu Auerovi, který na ně hrál již v 19. století. Čím je jedinečný zvuk tohoto nástroje? Co na jejich zvuku milujete nejvíce?
Na tyto housle hraji již 25 let a nedokáži si představit, že bych hrál na jiný nástroj. Co mám na nich nejraději, je jejich neuvěřitelný výrazový rozsah. Víte, některé špičkové nástroje mají nějaký výrazný registr, například velmi pronikavý vyšší rejstřík. Některé zase výrazný spodní rejstřík podobný viole. Tento nástroj má oboje. Může znít jako cello, nebo dokonce kontrabas, stejně jako flétna. A samozřejmě má vřelý zvuk – to je něco, co je pro mě vždy velmi důležité a na čem mohu jako interpret stavět.

Housle jsou vaším celoživotním partnerem. Jaký je váš společný příběh? Proč jste si kdysi zvolil jako svůj nástroj zrovna housle?
Ony si zvolili mě. Respektive podrobil jsem se hlasové zkoušce na speciální hudební škole Emīlse Dārziņše, kde jsem vyrůstal a která byla dříve součástí tzv. sovětského svazu. Tam bylo rozhodnuto, že budu hrát na housle. Nikdo se mě neptal. Fascinovalo mě, že mají systém, podle kterého si vybírají, které dítě bude hrát na jaký nástroj. Bylo to provedeno velmi profesionálně. V mnoha ohledech jsem za to velmi vděčný. Vybrali správně, co je pro mě dobré.

Na koncertě nedaleko zámecké zahrady zazní mimo jiné také Koncert pro zobcovou flétnu, smyčce a cembalo současného skladatele a flétnisty Jaroslava Pelikána, krásná Balada pro flétnu a orchestr Carla Heinricha Carstena Reineckeho, lipského skladatele a učitele Leoše Janáčka, a mystické Zigeunerweisen španělského skladatele a houslového virtuosa 19. století Pabla de Sarasateho, v mnohém připomínající Brahmsovy Uherské tance, které byly ovšem zkomponovány až o rok později.