Za slávou do Paříže
V roce 1855 se hrabě Camillo Cavour, ministr sardinského krále Viktora Emanuela II. doslechne, že se jeho sestřenice Virginia a její manžel hrabě Castiglione chystají na cestu do Paříže. V té době se panovník snaží vybudovat nezávislé italské království. Nebudeme se proplétat spletitými uličkami historie, jednoduše Francie může hrát pro sjednocení království významnou roli. Camillo proto požádá Virginii, aby se setkala s Napoleonem III. a přiměla ho úsilí italského krále podpořit. Údajně jí nařídil, že musí uspět za každou cenu a přimět ho k podpoře „všemi prostředky“…
Virginia se svého poslání zhostila úspěšně. Zda také „politicky“, prameny nezmiňují, ale v každém případě Napolena svedla a stala se jeho nejslavnější milenkou a také ozdobou dvora, který ohromila svou krásou, výstředností, ale i troufalostí. I ve společnosti si získala velkou oblibu.
Kdo byla ona italská kráska?
Virginia byla toskánská aristokratka. Narodila se 22. března 1837 ve Florencii. Její celé jméno zní Virginia Elisabetta Luisa Carlotta Antonietta Teresa Maria Oldoïni Rapallini. Když jí bylo sedmnáct, rodiče ji provdali za o dvanáct let staršího Francesca Verasise, hraběte z Castiglione. V té době byla ve své zemi považovaná za nejkrásnější ženu. Měla dlouhé, hebké a vlnité blond vlasy, svěží bledou pleť a jemný obličej. Její krásu podtrhovaly zelené oči, které údajně měnily barvu až po neobyčejný modrofialový odstín.
Na svou krásu byla nesmírně pyšná, a právě toto vědomí ji později nasměrovalo na kariéru první fotomodelky světa. Ale ještě krátce zpátky v čase…
Virginia Oldoïni byla považovaná za nejkrásnější ženu své doby
Skandál a comeback
Postelové radovánky Napoleona a Virginie neunikly pozornosti veřejnosti. Na rozdíl od králů, kteří se svými milenkami netajili, pro Virginii to znamenalo skandál. Rozvod nebyl možný, její manžel se alespoň domohl odloučení, dnešními slovy „odříznul“ ji od majetku a postavení. Virginia se vrátila v roce 1858 do Itálie, do jakéhosi dobrovolného vyhnanství. V něm ale prožila milostný románek s králem Viktorem Emanuelem, kterého také oslnila svou uhrančivou krásou.
Paříž, kam se vrátila v roce 1861 ji přivítala s otevřenou náručí. Dostala se do nejvyšších kruhů smetánky a seznámila se s významnými osobnostmi té doby, od vévodů, přes kancléře Otto von Bismarcka až třeba manželku císaře Viléma I. Pruského. Rozšířila tím nejen okruh známostí, ale i svůj milostný deníček, který se začínal plnit známými jmény. Jak se tehdy šuškalo, jejím milencem byl třeba ředitel muzea Louvre.
Následující video ukazuje nejznámější fotografie, na kterých Virginia pózuje:
Pro její kariéru však bylo podstatné obnovení přátelství s Louisem Piersonem, jedním z majitelů fotoateliéru, se kterým se seznámila a pózovala už v roce 1856.
Fotomodelka na scéně
Své doby nejvýznamnější pařížský ateliér Pierson-Mayer byl zaměřený na daguerrotypii (první celistvé zpracování fotografií) a retušování (domalování) portrétních fotografií. Založili ho v roce 1844 Pierre-Louis Pierson a Louis-Frederic a Leopold-Ernest Mayerové. Jsou autory mnoha fotografií šlechty, králů včetně Napoleona, ale i hereček, hudebníků i obchodníků.
Piersonovou múzou ale byla Virginia. Od prvního okamžiku si padli do oka a společně se podíleli na stovkách neuvěřitelných snímků. Zachycují tři období jejího života: Paříž (1856), návrat a společenský život (1861-1867) a poslední léta jejího života (1893-1895).
Virginia pózovala ve svých nejlepších šatech, které vyjadřovaly její charakter, ale i v maškarních kostýmech. Převlékala se za postavy z oper a literárních děl. Dá se říct, že byla i takovou první vlaštovkou „porno“ fotografií. Nechávala se totiž fotit s odhalenými koleny, kotníky a bosá, což bylo v té době považované za naprosto skandální. Tyto fotky pak posílala svým milencům.
A ještě jeden videopohled, tentokrát s detaily její tváře:
Virginia však nebyla jen pouhá krásná modelka. Do Piersonových fotografií vtiskla i svou tvůrčí vizi, estetický styl a koncept a přiměla Piersona, aby ji fotografoval z různých úhlů a v naaranžovaných scénách. Společně rozhodovali, která z fotografií má být zvětšená či domalovaná, aby se na obraze zvýraznily třeba potřebné detaily. Virginia sama přemalovala mnoho svých vlastních portrétů. Staly se ztělesněním jedinečného žánru té doby. Dá se říct, že je i spoluautorkou prvních uměleckých fotografií.
Zahalená černým
V posledních letech psychicky poznamenaná svou uvadající krásou se Virginia uchýlila do ústraní. Okna svého pařížského domu zatáhla závěsy, interiér nechala vybavit černým nábytkem a dekoracemi, zakryla všechna zrcadla. Vycházela ven jen v noci s tváří zakrytou závojem, aby ji nikdo neviděl. Zemřela 28. listopadu 1899 ve věku šedesáti dvou let. Pohřbená je na hřbitově Père Lachaise.
V roce 1913 sběratel umění Robert de Montesquiou shromáždil 433 fotek této „božské komtesy“, které věnoval Metropolitnímu muzeu v New Yorku, kde jsou vystavené i její legendární černé šaty, ve kterých je vyfocená v roce 1856 na prvním z jejich portrétů.
