RECENZE: Petr Jaroněk, Theomachia: Válka bohů

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak to bylo dál po Odysseově návratu domů z dobrodružné výpravy? Jestli žil šťastně až do smrti, Ithaka prospívala a všechno bylo krásně růžové do skonání věků? Taky vám tato představa připadá jako totální blbost? Jak jinak, historická data jsou tvrdá a hovoří jasně. Po skončení trójské války se pohybujeme v období písemného vzduchoprázdna, což ale neznamená, že se neděly věci, občas docela hrůzné. Kdo z nás by neměl rád řecké mýty. S nostalgií v srdci vzpomínám na čtvrtou třídu základní školy, kdy paní učitelka s úsměvem donesla nádherně ilustrovanou knížku od Eduarda Petišky Staré řecké báje a pověsti a začala nám z ní číst. Tato vstupenka do světa řeckých mýtů mi otevřela cestu, po které kráčím dodnes. Protože od mýtů je opravdu kousek k fantasy a mnohdy se tyto světy překrývají, splývají nebo se stávají jedním. A právě o propojení antických mýtů, historické spekulace a fantasy se pokusil Petr Jaroněk v Theomachii: Válce bohů.

Mýty nejsou Jaroňkovi cizí. Ve svých dvou předchozích knihách zkombinoval slovanské báje, hlavně tedy nestvůry, a historii. Vznikl docela pěkný a fungující fikční svět, až si říkám, že je až trochu škoda, že z nich utekl do prosluněného Řecka. Nezbývá nic jiného než doufat, že se do naší kotliny zase někdy vrátí. Jeho tvorbou rezonuje téma boje lidí proti rozmarům božských bytostí. A právě v Theomachii je tento marný boj zřetelný maximálně. Aby ne, sám Petr Jaroněk v doslovu dodává, že celým jeho záměrem bylo opravdu vytvořit pokračování Illias a Odyssey a jestli si alespoň matně vzpomínáte, nebudu ukazovat prstem, kdo za všechny události v eposech mohl.

Příběh nás zavede do antického Řecka do doby po trójské válce. Achájové se vrátili domů jako vítězové a užívají si blahobytu. Objevuje se ale nové nebezpečí, které vyvolá nevyhnutelnou změnu. Na severu povstává mladý princ Dóros předurčený díky svému původu velkým věcem. Stává se chráněncem bohyně Athény, jež stále vede žabomyší války se svým bratrem Áreem. Další příběhová linka sleduje osudy jeho syna cestujícího s bývalou amazonkou Adrasteiou. Jejich osudy se střetnou v závěrečné epické bitvě, kde proti sobě stanou bohové a vojska téměř celého Řecka. Mykénská civilizace zaniká a doba bronzová mizí v propadlišti dějin. Stejně jako Achájové. A jak to tak vypadá, tak Jaroňkovi bohové rozhodně nejsou tak nesmrtelní, jak se na první pohled může zdát.

Jsem velice vděčná za to, že Epocha opět sáhla po tvrdé vazbě, což při rozsahu 528 stran přináší jistotu, že se vám při čtení kniha nerozpadne. Na vnitřní straně desek na nás čeká mapa Řecka, což se ukazuje jako chytrý tah, pokud se chcete během čtení i trochu orientovat v prostoru. Uvítala bych i nějaké naznačení tras hlavních hrdinů, ale to by mohlo trochu prozradit zápletku. O obálku se postaral Jiří Arbe Miňovský, jehož tvorbu jsme již mohli vidět na přebalech Legie. Pocit návaznosti na Illiadu a Odysseu navodí citáty z eposů. Jsou vyvedeny v řečtině a doplněné o český překlad. A pro všechny, kteří permanentně někde zapomínají své záložky (já se řadím mezi ně, a tak se občas stane, že sahám po roztodivných materiálech, papírovými kapesníky začínaje a jízdenkami konče), mám skvělou zprávu. Součástí je i látková šňůrka, která je pevně připevněná k vazbě, takže ji jen tak neztratíte.

Po pomalejším startu, kdy čtenář musí opravdu dávat pozor, co se kde děje a kdo je kdo, se kniha rozvine do neuvěřitelných rozměrů. Jaroněk nám servíruje to nejlepší z epické, historické a mytické fantasy. Je pravda, že docela dlouhou dobu trvá, než se tam nějaký nadpřirozený prvek objeví, tak jako tak neočekávejte ohnivé koule nebo blesky. Nadpřirozeno je ale prosyceno životem každého obyvatele tohoto fiktivního světa. Víra v bohy je silná, každý kmen má svého kněze, který hovoří s bohy a provádí rituální oběti. Stále se pohybujeme v částečně mytickém čase, kdy bohové vesele lumpačí se smrtelníky a smrtelnicemi a mají spolu děti, které jsou předurčeny k velkým věcem. Kromě jasné návaznosti na Illias a Odysseu se v knize setkáváme i s referencemi na další starořecké mýty. Největší vliv na vývoj příběhu má Heraklovo setí dračích zubů, s hrdiny se podíváme i do bájné Kolchidy, města Zlatého rouna. Autentičnosti mýtu dodávají i pojmy jako hybris (zhoubná pýcha, zpupnost), nebo kleós (naplnění hrdinské cesty). Samostatnou entitou jsou bohové. Jaroněk navazuje na hésiodovskou tradici a líčí je jako bytosti s vášněmi, s tužbami a nenávistí. Za největší projev božské moci je zodpovědný Hefaistos. Ten vytvoří kolos, který promluví do závěrečné bitvy. Další projev magie ale už očekávat nemůžeme.

Petr Jaroněk se s tím rozhodně nepáře. Ráchá hrdiny v tom nejšpinavějším bahně a bez mrknutí oka je schopen je připravit o jejich nejbližší a veškeré životní jistoty. Až si říkáte, že Odysseus to měl vlastně docela v pohodě a jeho desetiletá plavba byla vlastně exkurze po ostrovech v Jónském moři. Postavy jsou plastické, uvěřitelné, a i přes své všechny božské konexe a původ nejsou namakanými bezduchými odlidštěnými stroji. Krvácí, milují, nenávidí, mají své naděje a sny, které ale v některých případech bohůmžel naplnění nedojdou. Během čtení mi v mysli rotovala samá superlativa. Epické. Dechberoucí. Nečekané. A v závěru obrovský aha moment, proč se hlavní postava románu jmenuje Doros. Knihu jsem dočítala v noci, tak si dokážete asi představit, kolik světla najednou v pokoji bylo.

Theomachia: Válka bohů je skutečně velkolepý opus, který v historické skořápce ukrývá chutné fantasy jádro. Velice oceňuji připravenost autora. Příprava v tomto mixu subžánrů je velmi důležitá a nesmí se podcenit. Je zapotřebí pochopit a nastudovat si historické souvislosti, kulturu a reálie. Potom bez starostí a s lehkostí můžete vystavět něco tak úchvatného, co se podařilo Petru Jaroňkovi. Jeho tvorba má rozhodně vzestupnou tendenci a já se těším, kam nás zavede příště.

Theomachia: Válka bohů
Petr Jaroněk
Nakladatel: Epocha
Obálka: Jiří Arbe Miňovský
Rok vydání: 2023
Počet stran: 528
Provedení: vázaná
EAN: 9788027801183
Cena: 374