Staré fotografie, deníky či malůvky. I vaše vzpomínky mohou být součástí Databáze dějin všedního dne

11. červenec 2023

Rodinné fotografie, deníky, památníky – to všechno pomáhá historikům mapovat dějiny. A pomoci mohou i ty, které třeba vy máte doma. Historický ústav Akademie věd vytváří Databázi dějin všedního dne, do které může přispět každý. Pro odborníky mohou být zajímavé i zdánlivě obyčejné věci.

„Dopisy Davídkovi – to je specifický žánr, který známe ze 70. a 80. let,“ ukazuje Vojtěch Kessler z Historického ústavu Akademie věd knížku, kterou rodiče napsali svému synovi. Jsou tady například i básničky Jana Nerudy či Karla Havlíčka Borovského.

„Je to kaleidoskop nebo řekněme kalendárium, které připravoval otec svému synovi, až dospěje. Je to z roku 1981.“

‚Pepa na studiích v Plzni‘

Vojtěch Kessler ukazuje příklady historických dokumentů, které lidé věnovali do databáze dějin všedního dne. „Lidé psali svým potomkům, doplnili to třeba výstřižky z novin, z časopisů, vlastními fotografiemi a podobně,“ přibližuje.

Čtěte také

„Tohle je rodinná kronika jistého pana Jindřicha Böhma. Předali nám ji jeho potomci,“ ukazuje ručně psanou knížku. Jsou zde snímky ‚Pepa na studiích v Plzni‘ či ‚Pepa na ústavu hluchoněmých v Užhorodě‘.

„Všechny tyto texty procházejí odborným čtením, máme na to stážisty, studenty, případně my sami pracovníci texty projdeme a opatříme je klíčovými slovy – místa, kde se to odehrává, času, osob, o kterých se pojednává, nebo i témat, která jsou zmiňovaná v tom daném rukopise. Případně, pokud byste sám chtěl něco třeba z 50. let ze svého rodného města, potom byste v našem systému našel odpovídající prameny.“

Hodnotu mají i zdánlivě bezcenné materiály

Vědci materiály zveřejňují podle dohody s dárci – buď se jmény, nebo anonymně. „V případě pana advokáta Jindřicha Böhma se jedná o pseudonym, který si dotyčný vybral. Ten text totiž sám o sobě je poměrně zajímavý, je to takové lechtivé čtení. Takže jsme nakonec usoudili s dotyčným autorem, který nám text přímo přinesl, že bude vhodnější, když se tímto způsobem bude anonymizovat,“ usmívá se Vojtěch Kessler.

Historickou hodnotu pro ně mají i zdánlivě bezcenné materiály. „Pro ducha a dokreslení charakteru doby zobrazují každodennost v nějaké své podstatě. Deníky, paměti, zápisky, vzpomínky, kresby, malůvky, korespondence – všechno tohle bychom pod to zařadili,“ vyjmenovává historička Lenka Křížová.

Analýza nepopsaných diapozitivů 

Zajímavé údaje zjistili odborníci i ze sbírky diapozitivů, u které nevíme, kde a kdy ani kdo je vyfotografoval.

Čtěte také

„Podle toho kočárku to vypadá na šedesátá léta. V tomhle kočárku jezdila totiž moje mamka. I podle toho dětského oblečení, takové krátké sukýnky. Opravdu bych řekla šedesátá léta. Tohle vypadá na nějakou dovolenou. A všudypřítomné kouření. Určitě to musí být socialistická doba,“ analyzuje snímky Lenka Křížová.

„Znalostní expertíza kolegyně je ukázkou toho, proč máme tak široký tým. Já se specializuji na období první republiky. Kolegyně na pozdější období. Potřebujeme to maximálně pokrýt z hlediska faktografických znalostí.“

„Chybí nám 60., 70. a 80. léta“

„80 procent textů, které máme, byla do naší sbírky dodána už v 90. letech, kdy se sbírka konstituovala. Jestliže v té době lidem, kteří předávali svoje paměti, bylo šedesát sedmdesát let, vzpomínali na období protektorátu, 50. let nebo 40. Toto období máme poměrně saturováno. Co nám naopak chybí, jsou 60., 70. a 80. léta. Těch máme nejmíň,“

Proto historikové prosí veřejnost: jestli byste se chtěli podělit o svoje deníky, fotografie a vzpomínky, a zapsat se tak do dějin, ozvěte se historickému ústavu Akademie věd s heslem „databáze dějin všedního dne“.

autoři: Martin Srb , vma
Spustit audio

Související