Mike Wilson z Morgan Stanley to popsal nejlépe slovy „zrcadlová síň medvědího trhu“, jež působí zmatek a vede k sebeklamu. Velká nejistota je charakterem této doby, a to obzvlášť když ani centrální banky nevidí dále než za špičku svého nosu.
Zvláštní pauza ve zvedání sazeb amerického Fedu (centrální banka USA, pozn. red.), nečekané zvýšení ve Spojeném království a Austrálii, či nečekaně jestřábí rétorika Christine Lagardeové z Evropské centrální banky (ECB) jsou důkazem tohoto zmatku. Mezitím v Japonsku se úředníci radují, že konečně nehrozí deflace a Čína se fakticky v deflaci již ocitá.
Americký Fed
Americká centrální banka často vnímána jako lídr západní monetární politiky učinila zvláštní rozhodnutí na posledním zasedání FOMC (Federální výbor pro otevřený trh, pozn. red.). Úředníci Fedu se rozhodli pozastavit zvyšování sazeb v červnu i přesto, že zápis FOMC ukázal, že drtivá většina členů je pro zvýšení sazeb na dalším červencovém setkání.
Fed své rozhodnutí argumentoval tím, že chce počkat na čerstvější ekonomické údaje (které již byly zveřejněné a poukazují na to, že sazby měly růst, pozn. aut.), čímž komunikuje zmatek, a to může snížit její kredibilitu. Centrální banka bez kredibility je jako řemeslník bez rukou.
Lze tak spekulovat nad politickými motivacemi tohoto kroku, ovšem sazby v USA budou pravděpodobně konvergovat k šesti procentům, jak opakovaně zmínil generální ředitel JPMorgan Chase Jamie Dimon. Problémem je totiž nedostatečná korekce v ziscích amerických korporací v sektoru služeb.
Bez většího tlaku na zisky nedojde k ochlazení pracovního trhu a růstu nezaměstnanosti, což jsou nutné podmínky pro udržitelně nízkou jádrovou inflaci. To vyvolává potřebu vyšší aktivity Fedu v boji proti inflaci. Nezapomínejme, že alespoň jednoprocentní růst nezaměstnanosti v USA vedl zpravidla k recesi.
Sám šéf Fedu Jerome Powell na nedávné konferenci ve Španělsku uvedl, že podle jeho nejlepších odhadů nebude jádrová inflace ani v příštím roce na dvouprocentním cíli. Z toho plyne, spíše pasivnější metoda boje s inflací, než proaktivní a agresivní přístup pro jeho zkrocení. Další růst úrokových sazeb by tak již neměl být nijak dramatický, nyní to zatím vypadá spíše na pár čtvrtprocentních zvýšení.
Evropská centrální banka
Zatímco celková inflace v eurozóně klesá přijatelným tempem a od svého vrcholu je uspokojivě vzdálená, jádrová inflace tak rychle neklesá. Pokles celkové inflace je způsoben především padajícími cenami komodit, které centrální banky kontrolovat nedokáží, ale hraje jim to nyní do karet.
Co Evropské centrální bance ovšem nyní nehraje do karet, je pomalá redukce jádrové inflace, a dokonce její růst v červnu o 0,1 procenta na 5,4 procenta. Šéfka ECB Christine Lagardeová tak začala intenzivněji razit jestřábí tón, kdy po posledním zvednutí sazeb o 0,25 procenta v červnu je téměř zaručený další růst sazeb o 0,25 procenta na dalších dvou setkáních.
Oživení jádrové inflace nejspíše souvisí se silným sektorem služeb, který nyní navíc zažívá boom vlivem silnější turistické aktivity. Lagardeová dala jasně najevo, že banka ještě přitvrdí, pokud se ukáže, že marže firem v eurozóně rostou ruku v ruce s průměrnou mzdou. ECB, stejně jako Fed, předvídá zvýšenou inflaci nad cílovou hladinou minimálně do roku 2026.
Česká národní banka
Veškerý růst sazeb České národní banky (ČNB) byl dílem staré bankovní rady v čele s guvernérem Jiřím Rusnokem. Nová bankovní rada již od svého počátku argumentuje kontraproduktivitou dalšího růstu sazeb a této rétoriky se dosud drží. To i přesto, že kvantitativní modely banky i její vlastní měnově politický oddíl varuje před příliš slabou odpovědí na vysokou inflaci v ČR.
V tuzemsku se již patrně roztočila mzdově-inflační spirála a inflační očekávání jsou čím dále více zakotvené na vyšších hodnotách, což může vést k odolnější inflaci. ČNB i přesto zachovává holubičí tón, ačkoli riziko nedotažení monetární politiky je zjevně vyšší než riziko přílišného utažení. Další zvyšování se zatím ale nezdá být na pořadu dne. Zdá se ovšem, že ČNB má blíže ke zvýšení než snížení sazeb.
To obzvlášť ve světle, kdy ECB razí striktně jestřábí rétoriku ve světle oživující jádrové inflace ve Spojeném království a eurozóně. Bývalý guvernér centrální banky, Jiří Rusnok, se nechal slyšet, že zvyšovat sazby nadále již nemá smysl, kvůli velkému zpoždění, s nímž sazby operují. Inflační očekávání jsou ale tvárné úrokovými sazbami relativně rychle. Celkově se zdá, že politika ČNB se bude odvíjet od politiky fiskální a potažmo vývoje růstu mezd v ČR.
Komentář
Kampaň centrálních bank se zatím míjí efektem, kterého by tím rády dosáhly. Je za tím několik důvodů, ale mezi nejdůležitějšími je velký finanční polštář, kterým se úrokové sazby musejí „prokousat“, než se dostanou na dřeň ekonomiky. To způsobuje značné prodlení účinků těchto sazeb.
Dalším důvodem je rostoucí zastoupení sektoru služeb v západních ekonomikách, které jsou méně citlivé na vysoké úvěrové úroky než například sektor výroby, který je již teď ve výrazné kontrakci. Nejsilnější nástroj centrálních bank – úrokové sazby je známý tím, že je účinný, ale velmi tupý.
Nelze jím cílovat specifické oblasti ekonomiky. V neposlední řadě jde o historicky nejvíce očekávaný monetární cyklus a díky tomu měly společnosti a spotřebitelé spoustu času na to se připravit na prostředí drahého dluhu. Tím se snížil efekt úrokových sazeb ještě více.
Další vývoj bude pravděpodobně pokračující kampaň centrálních bank ve snaze zkrotit jádrovou inflaci (služby). Ovšem již nečekám silně rostoucí sazby, neboť by tím silně zasáhly sektory citlivé na úvěrové podmínky.
Spíše se budou centrální banky snažit o pomalé „vykrvácení“ inflace stabilní úrokovou sazbou, o čemž svědčí prognózy Fedu i ECB o zvýšené inflaci v dalších letech. Nepopulární alternativou k tomuto přístupu je agresivní zvyšování sazeb, dokud se významná část ekonomiky nepoškodí a tím by se vyvolala deflace, jež by rychle stáhla celkovou inflaci dolů.
Autor je analytik společnosti BH Securities
(Redakčně upraveno)
