Vázu od nadaného šumavského malíře a brusiče skla měl doma i Saddám Husajn

Pokud máte doma malovaný obraz se šumavskou tématikou, podívejte se na podpis. Možná ho totiž maloval Václav Souček ze šumavského Annína. Ten může být autorem třeba i broušené křišťálové vázy, která stojí ve vašem sekretáři. A je toho mnohem víc. Součkovy kreslené vtipy nebo fejetony bavily nespočet čtenářů regionálních novin. Václav Souček byl všestranně nadaný člověk, který miloval svůj domov a svoji rodinu a uměl si užívat života plnými doušky.

Václav Souček se narodil v prosinci 1932 v Českých Budějovicích. Po válce se s rodinou přestěhoval do šumavského Rejštejna, v roce 1948 nastoupil do annínské sklárny, která pak fungovala jako brusírna. Vyučený brusič skla žil pak právě v Anníně. Našel si tam totiž svou celoživotní lásku Gabrielu, která také brousila sklo ve sklárně. Dali se dohromady v sušickém kině, kam vyrazili s celu partou. Po vojně se do Annína Václav vrátil a jemu a Gabriele se v následujících letech narodily dvě dcery – Vendula a Gabriela.

Váza pro Husajna, fejetony i obrazy šumavské krajiny

Co se týče práce, z brusiče se v annínské sklárně vypracoval na vedoucí pozice. Navíc zastával práci výtvarníka. Sklárna dostávala za minulého režimu i státní zakázky. Václav Souček tak třeba pracoval na broušené váze, kterou dostal darem irácký diktátor Saddám Husajn. Ten dokonce poslal děkovný dopis. „Husajn obdržel k narozeninám spoustu dárků, ale vázu se svým portrétem si prý vzal domů,“ doplňuje Součkova manželka.

„Můj dědeček byl velmi výkonný, produktivní výtvarník,“ vypráví o Václavovi vnuk Radovan Hrabý. Umělec rád maloval Annín, coby malíř impresionista ztvárňoval často šumavskou krajinu. „Maloval hodně i jižní Čechy. Nepracoval v plenéru, náměty nosil v hlavě a pak jednoho dne přišel do ateliéru, vzal plátno a barvy a začal malovat.“

Co Václav zažil, sepsal do povídek a fejetonů, řada z nich je inspirovaná procházkami po Anníně a okolních lesích. Měl rád veselou společnost. Mnoho podnikl s rodným švagrem Rudlou. Se svým zetěm Miroslavem chodil dvakrát týdně do hospody na mariáš. I tady čerpal inspiraci, třeba pro své kreslené vtipy. Užíval si i sport a hudbu, sám byl muzikant, rád zpíval, miloval trempské písničky, folk, Waldemara Matušku nebo Glenna Millera.

Annín jako životní láska

Svůj městský původ rodák z Českých Budějovic nezapíral. Annínští pamatují Václava Součka jako elegána v mokasínách a klobouku. Ale Annín, kde žil v čísle popisném 34, byl jeho srdci vždycky nejbližší. V roce 2014 ho nicméně opustil, nechal za sebou i svůj podkrovní ateliér a přestěhoval se s manželkou do Sušice, aby měli blíž k lékaři nebo do obchodu. „S Annínem se tak sžil, že jakmile se odsud odstěhoval, bylo to, jako by byl rostlina, kterou někdo přesadil a jež v nových podmínkách nemůže růst,“ popisuje vnuk Radovan a podobně to vnímá i manželka Gabriela. „V Sušici mu to bylo malé, nemohl se tu rozmáchnout, nemohl si zazpívat.“

Václav Souček se dožil dvou vnuků a dvou vnuček a třech pravnoučat. Zemřel po vážné nemoci v říjnu 2016. Jeho dílo schraňuje vnuk Radovan, který doslova podědil talent a je také výtvarníkem. Stejně jako další členové rodiny by si přál, aby se na jeho dědečka Václava Součka a jeho tvorbu nezapomnělo.