Jak se fotí v Austrálii s Michalem Krausem

V tomto díle našeho putování po zajímavých fotografických lokací se vydáme až k protinožcům, jejichž světadíl je unikátní v mnoha formách fauny i flóry, a proto je pro fotografa téměř na každém kroku nesmírně zajímavý. Provázet nás bude Michal Krause – profesionál každým coulem.

Michale, když se řekne Austrálie, většinu lidí asi napadne vyprahlá krajina, spalující slunce a klokani. Je to správná představa?
Může být a nemusí… Austrálii typicky vnímáme jako jednu zemi, ale díky své rozlehlosti a poloze nabízí nejrůznější prostředí, a tedy i fotografické příležitosti. Je pravda, že jde o nejsušší kontinent naší planety, který z velké části pokrývají pouště a polopouště, ale současně tu najdeme i oblasti mírného klimatu, pohoří se sněhem anebo – pro někoho možná trochu překvapivě – tropické deštné pralesy. Ty se nacházejí na severovýchodě v Queenslandu a dle mého názoru si v ničem nezadají s těmi v jihovýchodní Asii nebo Střední a Jižní Americe.

Skvělé je, že se právě v této oblasti dají navštívit různorodé biotopy – nížinný i horský deštný prales, otevřené savany, eukalyptový prales, mangrovy či mořské pobřeží. Právě proto byla Austrálie naším cílem a chystáme se tam znovu vrátit.

Fotografuješ divoká zvířata – přiblížíš nám, jaké druhy se tam dají potkat?
Queenslandská fauna je velmi bohatá a různorodá. Pro Austrálii jsou samozřejmě typičtí vačnatci, a tedy i zmínění klokani. Dají se tam potkat jak větší a obecně známější druhy, které vyhledávají otevřené prostory, tak i menší zástupci této čeledi, jejichž život je někdy poněkud překvapivý – žijí například přímo v pralesích, na skalách, nebo dokonce v korunách stromů, kde tak trochu suplují primáty, jež na kontinentu nenajdeme.

Z ptáků bych mezi nejvýraznější druhy zařadil endemickou rajku queenslandskou a majestátního kasuára přilbového, ale atraktivní jsou i další místní ptáci, například zeleně zbarvený lemčík tlustozobý, krocanovi podobný tabon lesní, ledňáčci a další.

Na své si přijdou i milovníci herpetofauny. Oblast je domovem řady různých druhů žab i plazů. Mým oblíbencem je krásná agama pralesní s pěkným anglickým jménem Boyd’s Dragon neboli Boydův drak. Zajímavou výzvou může být hledání takřka neviditelného pagekona lupenoocasého, který se maskuje tak, že zcela splývá s kůrou stromů. Na své si samozřejmě přijdou i milovníci makrofotografie – v tamější hmyzí říši žije mnoho atraktivních druhů, které jinde nepotkáte. Je toho zkrátka hodně a každý milovník přírody a fotografování si tam přijde na své.

Kolik času bys fotografům doporučil na návštěvu vyhradit?
S ohledem na vzdálenost, kterou je třeba při cestě do Austrálie překonat, jsou určitě minimem alespoň dva týdny – a to se bavíme jen o Queenslandu, což je vlastně docela malý kousek země (alespoň podle místních měřítek). Naposledy jsme tam strávili

26 dní a rozhodně by se dalo focení místní přírody věnovat ještě více času. Nicméně pro většinu lidí je samozřejmě nemožné se na tak dlouhou dobu uvolnit, takže naše podzimní cesta je plánovaná právě na dva týdny, během nichž se určitě dá stihnout hodně z místní přírody.

Máš v Queenslandu nějakou oblíbenou lokalitu, kterou bys doporučil?
Každé z míst, které jsme navštívili, mělo své kouzlo. Třeba v Daintree jsme bydleli uprostřed pralesa v polootevřeném domku pouze s malým solárním panelem coby vrcholem civilizačních výdobytků a tam jsem si rozhodně nejvíc vyčistil hlavu. V Granite Gorge mě zase nadchnuli malí klokani nenápadní, jejichž životním prostředím jsou skalnaté břehy tamější říčky, po kterých docela dovedně šplhají.

Jako bonus tu nejspíš potkáte až 45 centimetrů velkého ledňáka obrovského zvaného též kukabura. Zpětně ale mohu říct, že se mi líbilo všude a že mi zdejší pralesy byly nějak bližší než ty asijské a jihoamerické – ale to je asi subjektivní záležitost.

Zmínil jsi různé biotopy. Znamená to hodně přejezdů?
Právě, že ani ne – jedna z výhod téhle oblasti je, že nabízí různorodé podmínky na relativně malém území. Přejezdy nejsou nijak hrozné a výhodou jsou i solidní silnice, takže trávíme naštěstí málo času na cestách a hodně focením.

Skvělé je i to, že většinou lze bydlet přímo v přírodě a za focením není třeba nikam popojíždět. Auto je samozřejmě nutné na přesuny a umožňuje podle chuti podniknout výlety na vzdálenější zajímavá místa – ale to jsme zase u toho času, který máte na cestu vyhrazený, protože ono je tam toho zajímavého opravdu spoustu.

Je nějaké období, které bys k návštěvě doporučil?
Severní Queensland spadá do tropického podnebného pásu, což znamená, že tam nejsou klasická roční období, ale střídá se období deště a sucha. V období dešťů jsou pralesy velmi atraktivní a srážky přinášejí také větší aktivitu místních zvířat, takže bych radil vydat se tam na jeho počátku, tedy třeba v listopadu.

Počasí se samozřejmě nedá dopředu objednat, ale když prší, obvykle jen část dne, takže se člověk nemusí obávat, že by se nedostal ven. Večer pak navíc ožívají žáby, focení může tudíž pokračovat klidně hluboko do noci.

Víme tedy už, co fotit, tak si pojďme říct, jakou techniku k tomu budeme potřebovat a všeobecně co by cestovatelé neměli zapomenout doma.
Co se týče fotografické techniky, za obvyklou sestavu pro návštěvu jakékoliv tropického pralesa považuju makroobjektiv, teleobjektiv s ohniskem cca 400 mm nebo delším (dobrým základem je třeba zoom 100–400 mm) a širokoúhlý objektiv na krajinu (zhruba 24 mm nebo širší dle vašich zvyklostí).

Mimochodem, pokud širokáč bude umět ostřit na kratší vzdálenost, můžete toho využít pro focení menších živočichů v kontextu jejich životního prostředí, což dovoluje vytvořit zase trochu jiné fotografie. Spousta zvířat je aktivní až za soumraku, takže se rozhodně hodí i blesk s difuzérem, případně doplněný o bezdrátový odpalovač, občas také stativ. Z filtrů bych zmínil asi hlavně polarizační.

Z nefotografického vybavení bych rozhodně doporučil holínky pro focení u potoků a říček, vlastně obecně jsou do pralesa docela praktické. A jinak komfortní, pokud možno rychleschnoucí a potu odolávající oblečení.

Čím vlastně fotíš ty a proč?
Před lety jsem kompletně přešel na techniku Fujifilm X a později jsem se stal i jejím ambasadorem. Pro mě ideálně kombinuje vynikající obrazovou kvalitu s kompaktnějšími rozměry a hmotností. V duchu výše zmíněného doporučení tvoří mojí obvyklou sestavu tělo řady X-T (nyní X-T5) s teleobjektivem XF 150–600 mm (dříve a někdy i dnes, když potřebuju ubrat na hmotnosti a rozměrech, pak o něco menší zoom XF 100–400 mm), pevným sklem XF 16 mm f/1,4, které je skvělé na reportáž, krajinu, hvězdnou oblohu i širokoúhlý detail, a makroobjektivem, kdy volím dle situace mezi velmi kompaktním postarším Fujinonem XF 60 mm f/2,4 s trochu menším zvětšením a zcela nekompromisním XF 80 mm f/2,8.

S takovouto sestavou jsem absolvoval spoustu výprav do tropů, hor i arktických oblastí a hodně mě to s ní baví. Opravdu příjemné je automatické ostření s detekcí zvířat u nových těl, které hodně usnadňuje život. Pro zachycení akčních momentů je výborná funkce Předsnímek, která fotí do vnitřní paměti už při namáčknutí spouště a po jejím domáčknutí uloží na kartu všechny fotky v bufferu, takže získáte zhruba 20 fotografií, které předcházely klíčovému momentu. U makra mám rád funkci focus bracketing, tedy vyfocení série různě zaostřených fotografií pro pozdější složení větší hloubky ostrosti, která funguje plně automaticky, takže se nemusíte mořit s odhadem, kolik fotografií a jaký posun ostření bude potřeba.

Kdybych se s tebou chtěl do Austrálie vydat, bude v dohledné době nějaká příležitost?
Určitě bude – nejbližší výpravu chystáme s CzechPhotoTravel.cz na přelom listopadu a prosince tohoto roku. Lektorovat bude spolu se mnou kamarád Jakub Hodáň, se kterým cestujeme za divokou přírodou naší planety už řadu let a který pro mě vlastně Austrálii objevil.

Je to jeho srdeční lokalita a musím říct, že jeho nadšení pro tuto oblast je velmi nakažlivé. Společně se vás pokusíme pro tamější přírodu také nadchnout a udělat všechno pro to, abyste si přivezli zážitky i krásné fotky.

Celý článek najdete v červencovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!