Zápisky zkratkou: Příště to bude lepší!

Vždyť to je přece naše výsada, řekl bych až národní poklad, který by se měl zapsat na seznam UNESCO, podobně, jako Jízda králů nebo Hradčany. To je přece naše národní identita! Český negativismus si nikdo nemůže přivlastňovat! Mám jej rád, libuji si v něm, je to takové váleníčko v bahně mrzutostí, byť všichni víme, že tomu mnohdy tak není. Ale tradice je tradice. Ale zde, v Holandsku, to bylo pro mě vskutku nové, neosahané, najednou nevíte, jak s touto větou naložit. Zastihla mě naprosto nepřipraveného.

A tak jsme diskuzí na toto téma strávili více jak hodinu. Že úřady jsou proti lidem, vláda je nemožná, Evropská unie jde proti logice. Plyn je drahý, dřevo je drahé. Co budou dělat mladí lidé, co budou dělat staří lidé. Že hladina moře stoupá, protože je globální oteplování, prší a vítr fouká a to elektro auto rozumný člověk prostě nemůže koupit.

Víte, ona to vlastně byla moc hezká diskuze. Já jsem chválil Holandsko, jak se mají dobře a můj partner chválil naše Česko, jak se tady máme dobře. Vzájemné poklony našim zemím byly až dojemné a upřímné.

Když tu jsem si téměř na konci naší schůzky vzpomněl: "Vždyť já jsem vám něco přivezl! Víte, já jsem napsal o vaší zemi, o Holandsku knihu. A přišlo mi zábavné vám ji věnovat, protože takový dárek asi nedostáváte každý den."

Muž s velkým překvapením vzal knihu do ruky a začal v ní listovat. Díval se na stránky psané v českém jazyce, díval se na ilustrace a mlčel. Po chvíli řekl tichým hlasem: "Víte, já jsem vůbec netušil, že píšete o naší zemi. Kdybych to věděl, to já bych o ní mluvil určitě lépe…"

A od té doby tak nějak zapomínám na naše staré dobré zvyky. A tak, když se mě někdo zeptá, jak se mám, vždy odpovím: "Mám se vlastně dobře, díky!".

To jen tak pro jistotu. Co kdyby to byl zrovna někdo, kdo pak o tom píše knížky…