OHLÉDNUTÍ: Kamil Nedvědický o legitimitě zřízení 1945-1948


JUDr. Kamil Nedvědický

(7. 7. 2023) – Ve dnech 12. a 13. května 2023 proběhla v Chotěboři a na zámku v Malči mezinárodní konference Sto let od narození profesora Josefa Kalvody, která měla za cíl přiblížit práci a odkaz tohoto polozapomenutého českého historika a politologa žijícího dlouhá léta v nuceném exilu v USA. Letos si připomínáme 100 let od jeho narození v Malči na Vysočině. Na konferenci zazněl také příspěvek JUDr. Kamila Nedvědického, který zhodnotil význam Josefa Kalvody z pohledu právních dějin.

Význam díla profesora Josefa Kalvody pro právní zhodnocení tzv. Prozatímního státního zřízení ČSR v zahraničí a tzv. třetí Československé republiky

Na začátek bych chtěl konstatovat, že to není problematika pouze historická, ale že výrazným způsobem zasahuje i do současnosti, protože samozřejmě s legitimitou prozatímního státního zřízení jsou spjaty právní následky, které mají v současné České republice velký dopad například do majetkoprávní oblasti. Z hlediska aplikace práva se opravdu i v roce 2023 nejedná o pouhou minulost. Do mainstreamového vnímání se nehodí lidé jako Josef Kalvoda. V této oblasti bych řekl, že jsou v zásadě tři takové mainstreamové přístupy. První říká, že prozatímní státní zřízení v Londýně bylo zcela legitimní a bylo uznáno všemi důležitými subjekty a vycházelo z nějaké nedefinované vůle národa, nacházejícího se v okupované zemi – protektorátu Čechy a Morava. Druhý mainstreamový přístup je, že vlastně jakousi politickou genialitou exilové vlády se podařilo takzvaně oduznat Mnichov, tedy ta velká tragédie Mnichovské dohody z roku 1938 byla už za války vyřešena tím, že všichni důležití aktéři jaksi vzali zpět ať už schválení Mnichovské dohody, nebo souhlas s jejími následky. Třetí mainstreamová teze je ta, že léta 1945-1948 byla dobou zcela demokratickou, na kterou se má navazovat a do které jsme se po roce 1989 vrátili.

Co je důležité zdůraznit, je to, že to nebyla teze československých, následně českých historiků, právníků, politologů, kteří se touto problematikou zabývají, ale byla to možná převládající teze i velké části exilu po roce 1948. Je to pochopitelné, v převážné míře to byly osobnosti, které tři roky v letech 1945-1948 vládly Československu v koalici s KSČ, jako koaliční partneři komunistů. Mnozí z nich vlastně spolupracovaly s komunisty už za 2. světové války, minimálně od roku 1941 otevřeně, někteří z nich již od roku 1939 tajně a případně dokonce i v předchozích dobách.

Jaké to má dopady, si dovolím ilustrovat rozhodnutím Ústavního soudu ČR, který v nálezu publikovaném pod číslem 55/1995 Sb. hovořil o tzv. Benešových dekretech a o legitimitě prozatímního státního zřízení a použil při tom takové termíny jako, že se jednalo o legitimní právní tvorbu z toho důvodu, že za tím stál – cituji: „… konsens českého národa s hodnotovou i právní návazností na Masarykovu republiku.“ A právní věta nálezu Ústavního soudu pak zní: „Na prozatímní státní zřízení Československé republiky, ustavené ve Velké Británii je nutno nahlížet jako na mezinárodně uznávaný legitimní ústavní orgán Československého státu, na jehož území okupované Říšskou brannou mocí byl nepřítelem znemožněn výkon svrchované státní moci československé, pramenící z listiny ČSR ustavené zákonem č. 120/1921 Sbírky, jakož i z celého právního řádu Československa.“ Tento a další nálezy Ústavního soudu vycházejí i z toho, že v letech 1945-1948 došlo k ratihabici, k legitimnímu schválení této exilové normotvorby, což i někteří autoři jako například prof. Karel Klíma vykládají tak, že judikatura ústavního soudnictví ČR, cituji: „… podává jakousi autentickou interpretací období 1939-1945.“

„Profesor Kalvoda je jedním z těch, kteří vstoupili do těchto mainstreamových tezí a přinesli něco jiného.“

Profesor Josef Kalvoda je jedním z těch, kteří vstoupili do těchto mainstreamových tezí a přinesli něco jiného. Ponořili se do archivních materiálů, začali zkoumat jednotlivé teze, zdali jsou pravdivé nebo nepravdivé, a dospěli k velmi zajímavým závěrům, že v podstatě ani jedna z oněch tří tezí není úplně zcela pravdivá. Co se týče prozatímního státního zřízení, to jeho uznání ze strany bojujících velmocí protihitlerovské koalice ve 2. světové válce, nebylo vůbec jednoduché a ve výsledku v podstatě ani nebylo zcela rovnocenné s ostatními exilovými reprezentacemi, včetně třeba reprezentace polské, která měla následně tragický osud z hlediska reálné politiky Sovětského svazu.

Stejně tak v případě oduznání Mnichovské dohody, byl to také Josef Kalvoda, který v řadě polemických článků upozornil na to, že tento relativně velký úspěch prozatímního státního zřízení je nutno podrobit velice silné kritické reflexi. Protože ve výsledku jediný, kdo prohlásil Mnichovskou dohodu za zcela nulitní akt, byl Sovětský svaz, který se ale nezúčastnil jednání v Mnichově, takže to pro něj nebyl vůbec žádný problém. U Francie je to poměrně diskutabilní, protože vlastně za nulitní akt to prohlásilo exilové vedení generála de Gaulla, které mělo samo dost velký problém s uznáním své legitimity a zcela nepravdivé je toto tvrzení ve vztahu k Velké Británii, která vlastně nikdy, dodnes nutno dodat, neustoupila z toho závěru, že Mnichovská dohoda byla platně uzavřený mezinárodně právní akt, který porušil až Adolf Hitler 15., respektive již 14. března 1939 svým faktickým vojenským obsazením českých zemí a zřízením Protektorátu Čechy a Morava. Co je zajímavé, na což také poukazoval profesor Kalvoda, že ani přístup Německa, nebo „Němecek“ v té době nebyl k Mnichovské dohodě úplně jednoznačný. Do dneška hovoří Německo o Mnichovské dohodě jako o paaktu, ale vyvozuje z něj právní důsledky například v oblasti státního občanství, nebo v oblasti důchodového zabezpečení či sociálního zákonodárství, což je zcela výjimečné a nedá se říct, že by existoval jiný takový akt, z něhož by se vyvozovaly právní důsledky. Takže i tato věc se dá velice jednoduše zpochybnit.


Historik Kamil Nedvědický během své přednášky a následně v diskuzi ohledně právního zhodnocení exilové československé vlády v Londýně

„Profesor Kalvoda je velkou inspirací, jelikož všechna svá tvrzení opíral pouze o to, co šlo věrohodně doložit.“

A také s třetí tezí, že léta 45-48 byla dobou svobody a demokracie, návratu předmnichovského ústavně-právního i státního zřízení, profesor Kalvoda často polemizoval. Argumentoval fakty, které i dnes nejsou úplně zdůrazňovány, že se vlastně jednalo o skutečně limitovanou, okleštěnou demokracii, kdy vlastně neexistovala opozice, jako jakási definice demokratického státu, že vlastně mohly existovat pouze strany na legální platformě Národní fronty. Každý, kdo by odmítl podepsat zásady Národní fronty, které byly poměrně hodně politicky či ideologicky vyhraněné, včetně třeba vztahu k SSSR, tak neměl právo na politickou existenci. Což vylučuje, že by se jednalo o jednoznačně demokratické zřízení. Stejně tak zásadní majetko-právní a další zásahy, které nastaly po roce 1945 zcela nedoplňovaly, ale naopak vyvracely stávající státní pořádek předmnichovské republiky. Jednalo se tak fakticky o zcela diskontuitní dobu s předmnichovskou republikou. Nemluvě o tom, že vlastně základní zásadou exilového státního zřízení bylo obnovení Československé republiky v předmnichovských hranicích. Což také padlo tím, že SSSR okupoval a fakticky si přivlastnil součást československé předmnichovské republiky, tedy Podkarpatskou Rus. Ani v této oblasti se tak nedá hovořit o tom, že by se jednalo o ryzí návaznost na předmnichovskou republiku.

Role profesora Josefa Kalvody v této oblasti byla velmi důležitá v tom, že i když byl vystaven nátlaku řady svých oponentů, že se účastnil spousty určitě nepříjemných polemik, tak necouvl ze svých názorů, které měl podložené konkrétními fakty. Vyvracel polopravdy, které mu předkládali jeho oponenti, vycházející z nějakého obecného úzu, co se tak nějak veřejně obecně říká. To je pro nás záležitost velmi inspirativní, protože i dnes jsme velmi často, bohužel i v právním prostoru, vystaveni tvrzením, nad kterými žasneme. Profesor Kalvoda je v tomto směru pro nás velkou inspirací, jelikož všechna svá tvrzení opíral pouze o to, co šlo věrohodně doložit.

„Stejně tak velice často Josef Kalvoda upozorňoval na postavu Štefana Osuského, další výrazné postavy.“

Poslední věc, kterou je v případě profesora Kalvody třeba zdůraznit, že připomněl některá jména, na která my dnes, možná i velmi rádi, zapomínáme, protože se nám nehodí do mainstreamového výkladu dějin. Připomněl jméno třeba armádního generála Lva Prchaly.  V českých poměrech se jedná o zapomenutou postavu, přitom z hlediska protinacistického exilu to byl jeden z prvních významných představitelů českého zahraničního odboje, který – nebýt pádu Polska a dalších konsekvencí – by výrazně konkuroval tezím Edvarda Beneše. Byl to vlastně také první představitel politického exilu, který zpochybnil prosovětskou orientaci londýnského exilového zřízení a upozorňoval na možná rizika, ať už obsažená v komunistickém světonázoru sovětských vůdců, tak i v imperiálních strategiích Stalina a jeho věrchušky. Uvádím hodnost armádního generála, i když v českých poměrech se stále hovoří o tom, že se jedná o vojína, protože byl podivným tribunálem po roce 1945, který byl víceméně politický, degradován, nicméně jen pro zajímavost: Prchala ve Velké Británii dosáhl konstatování britského soudu, že se jednalo o nelegitimní rozhodnutí.

Stejně tak velice často Josef Kalvoda upozorňoval na postavu Štefana Osuského, další výrazné postavy, diplomata již první republiky a člověka, jehož vyslaneckou teorii vnímala Francie jako daleko legitimnější než velmi zpochybňované prezidentství Edvarda Beneše v exilu. Těch jmen je samozřejmě daleko víc, já zmínil jen některá z nich. Je velmi důležité, abychom ve výkladu dějin, ať už právní nebo obecné historie, neopomíjeli a nezapomínali na některé osobnosti a některé děje. Aby se neopakovala klišé, nedocházelo k tomu, že jednotliví autoři od sebe opisují, aniž by si ověřovali daná fakta. A v tomhle, myslím, že je přínos profesora Josefa Kalvody obrovský a stále inspirativní.


Součástí konference bylo i odhalení pamětní desky profesora Josefa Kalvody v Malči

Připravil MARTIN VACEK

Související: