Z ARCHIVŮ A KRONIK: Volyňská plovárna, duch první republiky
Legendární prvorepubliková plovárna s dřevěnými kabinkami a starosvětským půvabem vytváří obdobný pocit jako film Rozmarné léto. „Tento způsob léta,“ děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným.“ Kdo by neznal okřídlenou větu majitele říčních lázní Antonína Důry z Rozmarného léta, jemuž vtiskl nezaměnitelnou podobu v Menzelově poetické adaptaci Rudolf Hrušínský.
Plovárna ve Volyni se pyšní přívlastkem „nejstarší v České republice“. Dřevěné převlékací kabinky, vybavení, které má svou vlastní paměť, a bazén napájený řekou Volyňkou přímo vnucují vzpomínky na román Vladislava Vančury o létu, které bylo rozmarné.
Obliba pobytu ve vodě a na slunci je lidem blízká, ať už se zařízení pro tuto činnost budou nazývat koupaliště či plovárny. Od poloviny 19. století jsou doložena první veřejná koupaliště v Čechách, jejich počet výrazně narůstá na přelomu 19. a 20. století a vrcholí ve 30. létech 20. století, kdy jsou budovány zcela moderní plavecké areály. Město Volyně, nazýváno též jako brána Šumavy, leží v údolí mezi několika kopci v Pošumaví. Trend českých plováren se datuje do začátku 20. století, kdy byly zakládány jedny z nejstarších koupališť v Česku. Ve 30. letech se stala hygiena, zdraví, péče o tělo a sport fenoménem doby v celosvětovém měřítku. Změna životního stylu se podepsala i na vzhledu měst. Romantiku jako z rozmarného léta zažijete na letní plovárně ve Volyni.
„… Prostranná umělá vodní nádrž, do hloubky až 3 metrů, napájená čistou vodou a opatřená sportovními vymoženostmi, dokonale vybavené šatny, restaurační pavilon a dostatek místa pro hřiště a sluneční lázně v rámci přírodně romantického okolí slibují, že koupaliště Občanské záložny stane se známým a oblíbeným rekreačním střediskem a chloubou našeho města… ” (z výroční zprávy Občanské záložny ve Volyni z roku 1940)
Jako improvizované koupaliště tehdy sloužila řeka Volyňka s kabinami na břehu řeky. V roce 1937 se poprvé objevuje myšlenka na stavbu koupaliště. Atmosféra i vybavení stále připomíná dobu jejího vzniku, tedy rok 1941. Sotva vejdete, hned cítíte, že tady hraje atmosféra ještě větší roli než samo koupání. Bazén je napouštěný vodou z řeky Volyňky a osvěžení je tak při jakékoli teplotě vzduchu zaručené. Vzniku koupaliště předcházelo provozování tzv. říčních lázní, kde na louce byly k dispozici převlékací kabiny, lehátka a vybavení na volejbal. Dno řeky se každoročně upravovalo. Tato aktivita podnítila myšlenku postavení koupaliště, které bylo financováno ze zdrojů Občanské záložny ve Volyni.
Areál koupaliště ve Volyni byl postaven v letech 1939 – 1941 podle projektu ing. arch. V. Kolátora z Prahy, který byl specialista na lázně a koupaliště, který také projektoval bazén na Barrandově. Volynští stavitelé, František Hájek a stavební dozor František Macholda, tam nejednou odjížděli na odborné konzultace se samotným panem architektem. Stavba koupaliště začala těsně před druhou světovou válkou a stála zhruba 300 tisíc tehdejších korun, což z větší části uhradila místní záložna. Stavbu restauračního pavilonu i další plány na rozvoj areálu zastavily válečné poměry. Po válce měla Občanská záložna problémy s financováním provozu koupaliště. Systém státních příspěvků do obdobných zařízení se týkal pouze tělovýchovně zaměřených subjektů.
V roce 1951 proto prodává celý areál Spojeným závodům Sokol ve Volyni, který ho spravoval (později jako TJ Slavoj Volyně) až do roku 1976, kdy přechází do správy města Volyně. “Kabinka číslo 1 je pronajatá už rovných 70 let, od samého začátku, a většina kabinek se předává z generace na generaci.”
Areál s bazénem o rozměrech 18 krát 50 metrů lemují vzrostlé stromy a železniční trať, takže mávat z bazénu na vlak tam patří k oblíbeným kratochvílím. Statut kulturní památky zvýšil atraktivnost hlavně pro turisty, “štamgasti” totiž už dávno dobře vědí, v čem tkví kouzlo zdejšího osvěžení. Řada místních dávno zařadila plovárnu do svého stylu života. Už před otevřením v 09:00 stává před brankou denně pár “štamgastů”. Volyňská „padesátka” byla ve své době unikátní v širokém okolí a její mimořádnost přechází i do dnešních časů.
Od prvních dnů provozu neodmyslitelně patří k volyňskému koupališti též tradice plaveckých závodů. První ročník se konal necelý měsíc po kolaudaci areálu v srpnu roku 1941 a závody přetrvaly s menšími přestávkami a obměnami až do současnosti. V srpnovém termínu volyňské pouti se zde každoročně konají plavecké závody, které získaly své pojmenování po jejich dřívějším dlouhodobém organizátorovi – „Memoriál Josefa Vozky”. Pravidelně se jich s nadšením účastní desítky plavců a plavkyň z celé republiky. K plovárně se dostaneme od mostu přes Volyňku , proti jejímu proudu po levé straně. V areálu plovárny se nachází zmiňovaná letní restaurace a podium pro konání hudebních vystoupení.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora