Publicista Jiří Lederer v dubnu roku 1946 v úvodníku novin Hlas napsal: „Někteří lidé se po revoluci divili, proč nemáme pouze jednu stranu. Již skoro roční zkušenost jim dala dostatečnou odpověď v tom smyslu, že mnoho stran je sice čert, jedna strana však by byla ďábel.“ Jeho proroctví se potvrdilo jen o chvíli později. Jaké byly začátky strany, která se – nejen – v našich končinách ukázala jako rudý ďábel?
KSČ byla jednou z největších komunistických stran na světě
Ačkoliv KSČ dostává ve školních učebnicích prostor především v souvislosti s rokem 1948 a poté, její historie sahá už do 20. let minulého století. Založena byla na ustavujícím sjezdu marxistické levice v květnu 1921. Plně se etablovala v říjnu téhož roku na slučovacím sjezdu, na kterém došlo ke spojení s německou sekcí strany. Nutno říct, že v té době se počet členů KSČ pohyboval kolem 400 tisíc, což ji řadilo mezi největší komunistické strany na světě. Bez zajímavosti není, že v té době byl vůdčí osobností KSČ Bohumír Šmeral, který byl v Moskvě vnímán jako osoba nedůvěryhodná. Ačkoliv stranu založil, jejím předsedou se nikdy nestal.
Jeho pozice začala oslabovat hned záhy. Od roku 1924 se postupně do popředí dostávali funkcionáři levicově radikálnější, až byl v únoru 1929 na V. stranickém sjezdu zvolen tajemníkem strany Klement Gottwald. Kolem sebe měl tehdy samé mlaďochy – Josefa Guttmanna, Rudolfa Slánského, Václava Kopeckého, Jana Švermu, Evžena Frieda nebo Antonína Zápotockého. Ti se významně podíleli na bolševizaci strany. Právě Slánský se o mnoho let později stal ústřední postavou ve vykonstruovaném procesu označovaném jako „Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“, který pro jedenáct obviněných skončil popravou v Pankrácké věznici.
Za druhé světové války KSČ pomáhala rodinám zatčených
Nutno říct, že už na začátku 30. let se mnohým směr strany nezamlouval a měl za následek hromadný exodus řadových členů. KSČ najednou oslabila a měla asi 20 tisíc členů. Nutno však říct, že už za dob první republiky si KSČ v parlamentních volbách zachovávala vcelku konstantní přízeň.
V říjnu 1938 byla činnost KSČ zastavena a v prosinci téhož roku byla rozpuštěna. Po rozpadu ČSR se KSČ na Slovensku osamostatnila a vznikla KSS, která byla řízena pokyny z moskevského vedení KSČ, které využívalo odboj a postaveni SSSR k získání podílu na politické moci po válce.
Tehdy zůstala KSČ aktivní v ilegalitě a její role v protifašistickém odboji byla velmi důležitá. Ve vedení bychom našli osobnosti jako byl Emanuel Klíma, Eduard Urz, Jan Zíka, Julius Fučík, Karel Aksamit, Josef Smrkovský nebo Josef Molák. Vydávali tiskoviny, podávali pomocnou ruku rodinám zatčených, organizovali partyzánské akce. Nehráli vedoucí úlohu, svou roli však v této době rozhodně měli.
To měl však teprve přijít únor 1948...
Zdroj: totalita.cz, Ústav pro studium totalitních režimů, rozhlas.cz
KAM DÁL: Raisa Gorbačovová: Ve světě obdivovanou sovětskou první dámu domácí ženy nenáviděly. Jaký důvod k tomu měly?
